Zebrahead - Call Your Friends (2013)
Datum vydání: 7. 8. 2013
Label: Sony BMG
Délka: 47:09 / 14 skladeb
Odkaz: https://www.zebrahead.com
Země původu: USA - 100% Kalifornie
Žánr: Párty punk-rock
+ chytlavost, letní párty shit
- nulová vážnost, plytkost textů, podobnost
Hodnocení: 60 %
Doporučené skladby: Murder On The Airwaves, Sirens, Last Call
Punk-rock by už měl jít do prdele, prohlásil nedávno v jedné své recenzi kolega Kajan. Já bych si dovolil v tomto tématu trochu oponovat. Punk-rock je pro mě tak trochu sentimentální žánr, jenž mě provázel celou dobu mé doposud neukončené puberty, a věřím, že stále existuje pár kapel, co dokáží ze čtyř akordů a chytlavé melodie udělat na zadek posazující pecku.
Zebrahead patří vskutku velká část mého dospívání. A to zrovna nemám na mysli příležitostné erekce při koukání na necenzurovanou verzi Playmate Of The Year. Motherfucking Zebrehead Děvky byl a je stále můj top. Mám rád, když se kapela časem odprostí od své dětinskosti, dospěje a začne tvořit kapánek vážnější texty. To se klukům ušatým z Orange County povedlo, avšak odchodem původního frontmana Justina Mauriella ona vážnost ustoupila do pozadí. Broadcast To The World a Phoenix byly poměrně kvalitními nástupci, ale MFZB v mých očích překonáno nebylo. Před Call Your Friends odešel další pro mě velmi důležitý článek, a to kytarista Greg Bergdorf, jehož funky rytmy jsem jednoduše miloval. Kapele někdy prospěje odchod stěžejního článku, dostane novou šťávu, náboj. To se povedlo například FFAF nebo Silverstein, hůř to dopadlo třeba u A7X, i když zde se nedá hovořit o (pravděpodobně) dobrovolném odchodu. V případě Zebřích hlav se nejedná o neúspěch. Dan Palmer z Death By Stereo odvádí kvalitní práci. Nefičí si ve funky jako jeho předchůdce, nýbrž spíše v klasických rockových riffech, občas nahodí až metalové sólíčko. Jo to je fajn, ale vskutku nic extra. Kapela s ním dostala nový let’s go party ksicht.
Ono když žijete v slunné Kalifornii, asi se nedá psát o ničem jiném, než jsou kurvy, chlast a chlebíčky, nebo jo? Každopádně přesně o tomhle je Call Your Friends. Ne nemyslím pouze stejnojmenný singl, ale celou desku. Námětem trochu připomíná poslední výtvor mých kdysi taktéž velmi oblíbených The Blackout. Ale ne tohle není ani zdaleka takový průser. Raper Ali, jeden z posledních původních členů, stále drží Zebry na nějaké pomyslené hraně kvality. Pokud zrovna nerapuje o tom, že je mu všecho u prdele (I’m Just Here For The Free Beer), dokáže vyplodit zajímavý text s dávkou ironie (Murder On The Airwaves) a jeho projev prostě má koule a šlape. Velkým plus je chytlavost velké většiny písní (Sirens, Until The Sun Comes Up), problém ovšem nastává ve chvíli, kdy vám probleskne hlavou myšlenka, kde už jsem tohle sakra slyšel? K punk-rocku bezesporu patří tzv. ouu části. Zebrahead nám je servírují v dejme tomu přiměřené dávce (Who Needs Herpes With Friends Like This, Stick Em Up Kid, Panic In The Streets). Deska obsahuje i trochu tvrdší, nasranější kousky s nezbytnými vulgarismy (Don’t Believe In Hype, Public Enemy Number One).
Nové Zebry přinášejí kvalitní party shit, hodící se k letní pařbě s kamarády. Nenadchne, neurazí a po pár posleších zůstane pravděpodobně již neotevřeno ve složce s hudbou. Celou párty atmosféru podtrhuje absence pomalejšího songu, které tahle parta moc dobře umí. Jednoduše pokud právě dovolenkujete jako já, dejte si tenhle odpočinkový výplach, rozhodně neuděláte chybu.
