VA - Punk Goes Pop Vol. 4 (2011)

Datum vydání: 22.11.2011
Label: Fearless Records
Délka alba: 55:10; 13 skladeb
Odkaz: https://www.punkgoes.com
Země původu: -
Žánr: Rock / Pop-punk / Post-hardcore / Pop-core / Elektro
+ nápaditost; zvuk; energie
- některé skladby se takřka neliší od originálu
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Woe, Is Me - Last Friday Night; Pierce The Veil - Just the Way You Are; Silverstein - Runaway

Čtvrtá kompilace od Fearless Records nesoucí název Punk Goes Pop je venku a má sakra co nabídnout! Celkem 13 tracků převlečených do pop-corového či post-hardcorového kabátu, připravených ke kvalitnímu poslechu, jenž vás vyjde skoro na hodinu času.

Letošní počin startují američtí rockeři Pierce The Veil. Zhostili se předělání známé popové pecky Just the Way You Are od Bruna Marse. O té se mluví jako o skladbě plné emocí - a ty zpěvák Vic Fuentes vystihl naprosto přesně! Navíc jí pánové nasadili velmi melodický kabát, díky němuž nabila hudebního kouzla. Skvělý start!

Další cover je od Australanů Tonight Alive, v čele s frontmankou Jennou McDougall. Ten nese název Little Lion Man, přičemž originál je od popových Mumford & Sons. Díky hlasu zmiňované zpěvačky a energické práci kapely se velmi dobře poslouchá a zanechává zdaleka lepší dojem než zmiňovaný originál.

Třetí skladba je od post-hardcorových Woe, Is Me, ve kterých již nepůsobí zpěvák Tyler Carter, nýbrž Hance Aligood. Ti od základu překopali veleznámý hit Last Friday Night od Katy Perry. Již před vydáním jsem věděl, že se bude jednat o povedený kousek. A nemýlil jsem se! Kvalitní zpěv a pestrá melodie ochucená o breakdowny. Rozhodně se jedná o top letošní kompilace.

Roll Up je předělávkou číslo čtyři a zmocnili se jí The Ready Set. Jedná se o uskupení spadající do electa, jež má pouze jediného člena, a to Jordana Witzigreutera. Originální track je pak od Wiz Khalifa. Po třech povedených věcích  přišel song, který mě neoslovil ani trochu. Kvůli elektronice a hlasu zpěváka zní už sám o sobě dost popově.

Pod číslem pět se skrývají Sleeping With Sirens s coverem Fuck You od zpěváka říkajícího si Cee Lo Green. Tato banda je známa především díky frontmanovi, kterým je Kellin Quinn, a právě jeho vysokým, až holčičím hlasem tento song dostal ve srovnání s originálem velice zajímavý rozměr. V kombinaci s melodickou prací kapely nám vytvořili velmi povedenou pop-corovou vyhrávku.

Cover číslo šest je od Go Radio a byl vytvořen na píseň Rolling In The Deep od zpěvačky Adele. Ta je známá svým úžasným hlasem, proto jsem se ze začátku bál, když jsem tuto věc na playlistu uviděl. Ovšem zpěvák Jason Lancaster se této role zhostil bravurně. K tomu přičteme skvělou práci kapely, která dodala úžasný rockový hábit, a další skvělý počin je na světě.

Předělávka You Belong To Me od Taylor Swift v podání post-hardcorových For All Those Sleeping neb jsme za půlkou, je tu skladba číslo sedm. Z mého pohledu další velmi zdařilý energický cover, který je ihned ze začátku obohacen o křičený vokál, jenž se následně střídá s čistým. Jako celek píseň působí velmi dobře.

Dále tu máme Chunk! No, Captain Chunk s předělávkou songu We R Who We R, jenž původně pochází od Ke$hy. Počin, co neurazí, ale ani nijak extra neosloví. Screamované pasáže mi neznějí vůbec špatně, ale poté přijde šílená kombinace elektra a zpěvu, která neustále nepříjemně kolísá. Na můj vkus to je až moc překombinované a celkově to nebudí moc dobrý dojem.

Jsme na devítce, která naprosto smete špatný pocit z předešlého díla. Předělávka v podání A Skylit Drive na velmi oblíbenou hitovku Love The Way You Lie pocházející od Rihanny a Eminema. Upřímně jsem se na tento počin těšil ze všeho nejvíce a nelituji toho! Skvělá skladba plná energie, doplněná o perfektní využití křičeného a čistého vokálu.

Číslo deset jsou  Allstar Weekend s trackem Yeah 3X od Chrise Browna. Z mého hlediska to je nejhorší počin z celé placky, v porovnání s originálem zní sice jinak, ale stále to je až moc nudný popík.

Blížíme se ke konci, věc s číslem jedenáct je Till The Word Ends od Britney Spears, kterou si tu vzali na svědomí I See Stars. Nabízí spektrum elektra, stejně jako originál, ovšem je obohacena o křičené vokály, které tu jsou především ke konci. Zdařilý cover.

Stopou číslo dvanáct je další skvělý cover od Silverstein, nyní na skladbu Runaway od Kanyeho Westa. Od této kanadské formace se těžko hledá něco, co by nebylo povedené, a ani zde tomu není jinak, opět kluci předvedli skvělou práci. Výborně zahrané, odzpívané, jediné, co mi ze začátku nesedlo, byl rap. Ovšem při druhém poslechu společně s originálem jsem změnil názor. Celkově má osm minut, i když je ke konci natahovaná, a je rozhodně jednou z nejlepších!

Poslední třináctou předělávkou ukončují kompilace The Downtown Ficton. Ti se vrhli na píseň Super Bass, jejíž originál je od Nicki Minaj. Je to další počin, co zní popově od začátku do konce. Nepřekvapí, ani nezaujme.

Závěrem bych rád řekl, že letošní Punk Goes Pop hodnotím jako nejzdařilejší. I přes skladby, které nemají moc co nabídnout, vás to nutí k tomu, aby jste si tento počin pouštěli znovu a znovu.

Tomáš Křenek