Title Fight - Spring Songs (2013)

Datum vydání: 12. 11. 2013
Label: Revelation Records
Délka: 26:26 / 4 skladby
Odkaz: https://www.facebook.com/titlefight
Země původu: USA
Žánr: Melodic HC / Punk-rock
+ energie a chytlavost prvních dvou skladeb
- druhá půlka EP nevýrazná, nudná
Hodnocení: 60 %
Doporučené skladby: Blush, Be A Toy

Nejsem zrovna největší fanoušek (melodického) punk rocku, co kdy kráčel po téhle planetě, ale ve světě hudby se najdou výjimky, díky kterým i já k tomuhle žánru mile rád přičichnu. Tou výjimkou jsou například pensylvánští Title Fight, které jsem poznal asi 3-4 roky zpátky, kdy měla za sebou několik EP, ale hlavně „kompilačku“ The Last Thing You Forget, která se pro mě na dlouhou dobu stala srdcovou záležitostí, ke které jsem se vždycky rád vracel. V roce 2011 kapela vydala první čistokrevné album Shed, které mě bralo o něco míň, ale pořád mu nebylo co vytknout a v CD-ROMce se mi taky několikrát protočilo. Kluky se mi poštěstilo vidět stejný rok i naživo, ale od té doby jako by mě přešla chuť a já si přes rok nic nepustil, vlastně do vydání alba Floral Green, kde jsem se ale stejného účinku jako u minulé tvorby nedočkal, a album mě spíš nudilo (mělo i světlé stránky, ale těch nebylo moc), i tak jsem byl ale rád, když kapela oznámila vydání dalšího EP s názvem Spring Songs, protože se třeba něco změní….

Změnilo, ale jen na půl. EP otevírá song Blush a já se rázem ocitám 4 roky zpět, kdy jsem si poprvé pustil The Last Thing You Forget. Energií jsem sražen k zemi a můžu tak jen (avšak s radostí) naslouchat. Po chvíli se tempo zvolní a já se pokouším vstát. Marně. Letím zpátky k zemi a tady ležím až do konce skladby. Pecka. Druhá na řadě je Be a Toy, kterou kluci pustili do světa už během prázdnin, což šlo ale mimo mě. Jedná se o pomalejší skladbu, což ji ale neubírá na kvalitě, ba naopak. Song jakoby měl vyšší moc. Tělo je rázemv klidu, mysl je prázdná, všeho nechávám a jen si vychutnávám každou vteřinu. Tohle jsem nečekal. Smekám. Jedeme dál. Následuje Receiving Line. A tady poprvé narážím. Title Fight ještě o něco víc zpomalili než u skladby předchozí. To by sám o sobě nebyl problém, ale je to prostě nuda, celé je to utahané, jak cesta z hospody nad ránem a já už po pár vteřinách song vůbec nevnímám, což si uvědomuji na konci stopy. Ok, přetáčím na začátek a dám tomu znovu šanci… Ne, nic, pořád stejná nuda, ale jak se říká, do třetice všeho dobrého. Avšak pořád nic nepřichází, nastal čas jít o dům dál. Hypnotize. Bohužel nemluvím o stavu, kterého se mi z téhle skladby dostalo, pouze o jejím názvu. Začíná to nadějně, vypadá to, že se dočkám dalšího melodického nášupu, ale opak je pravdou. Skladba je nevýrazná, o něco méně utahanější než předchozí, ale stejně pořád suchá, jako rohlík po třech dnech, i přes fakt, jako bych místy slyšel Nirvanu.

Jasně, je to jen EP o 4 stopách, neměl bych to tak řešit. Hlavní je, že kluci dělají, co je baví, a i přes moji mírnou negativitu způsobenou tím, že to z části ztratilo ten šmrnc, co to mělo dřív, nebudu váhat a poslechnu si i další věc, co v budoucnu vydají. A věřím, že to tam opět nakopnou jako za starých časů.

Toman