Scarred By Beauty - Cape Zero (2013)
Datum vydání: 6. 9. 2013
Label: Redfield Records / Screaming Records
Délka: 39:19 / 11 skladeb
Odkaz: www.facebook.com/scarredbybeauty
Země původu: Dánsko
Žánr: Metalcore / Hardcore
+ hudba; vokál; zvuk; progres kapely; něco víc než jen metalcore; energie na rozdávání
- texty; celkem náročné na poslech, někomu by to mohlo vadit – je potřeba to slyšet vícekrát
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Ikaros; lighthouse; Egypt, I am dying
Scarred By Beauty, toť dánská metalcorová kapela, která je u nás v Čechách jako doma. I přesto, že nepatří na špičku světové core scény, tak si tu vybudovala slušnou fanouškovou základnu. Pokud vám to na úvod nestačí, tak máte možnost si dopřát nejnovější rozhovor, který vznikl exkluzivně k nové placce Cape Zero.
Oproti předchozí nahrávce Sutra je ta letošní hudebně vyspělejší. Působí dost hardcorově, a to hlavně díky skupinovým vokálům, které budou při živácích trhat nekompromisně hlavy, v jejich podání jsou zatraceně skvělé – tím bych chtěl vyzdvihnout nejsilnější skladbu na albu, kterou je pro mě Ikaros! Celkově co se zvuku týče, tak nemám jedinou výtku, je to vymazlená nahrávka. Zmíněný hardcore se prolíná se starým garážovým punkem, ale to není všechno, objevují se i melodické pasáže, nimiž zabrousili i do vod melodic hardcoru. Smíchání těchto ingrediencí dělá z desky moderní, neobvyklou nahrávku, neslyším kopírku od ostatních, vlivnějších kapel a ani nevykrádají povedené pasáže. Pokaždé se snaží přijít s něčím novým, což se jim sakra povedlo!
Všichni jsme to určitě již zaznamenali, široké spektrum kapel se snaží jít s dobou, a tak používá nové prvky (v 9 z 10 případů jsou otravné), jež ve své hudbě nikdy předtím neměli. Mně scházelo to, že si kapela zanechá tvář a sere na okolí. U poslechu tohoto CD mi to nechybí, cítím, že si hrajou to svoje, to, co je baví, a jsou ochotni přijmout jakoukoliv kritiku, protože hrajou od srdce. Díky tomu si své posluchače najdou vždycky. Za vokálem není nikdo jiný než Jonathan Albrechtsen, který hlasově prošel velkým progresem oproti minulé nahrávce, párkrát jsem dokonce zahlédl komentáře/příspěvky hovořící o tom, že svým projevem evokuje Tima Lambesise na prvních albech As I Lay Dying. A já nemohu jinak než souhlasit, a to i přesto, že zmíněný Tim je považován za jednoho z nejlepších vokalistů vůbec. V každé části se ze sebe snaží vytlačit maximum - a já mu to prostě žeru. Umí skvěle podat své emoce prostřednictvím řevu, to se samozřejmě odvíjí od lyrické části. S tou spokojen příliš nejsem, věřím, že kluci umí psát líp (z mého pohledu). Hledal jsem v textech skryté pointy, přirovnání, anebo myšlenku, která by mě donutila říct si „ty vole, tohle je dost dobrý“, ale bohužel. Ale to vůbec nevadí, protože deska má přednosti jinde, jak jsem již zmínil v předešlých větách.
Věděl jsem, že Cape Zero bude pecka, ale až taková?! Jsem nadmíru spokojen, proto hodnotím vysoko 8/10, noví August Burns Red se můžou jít klouzat, dánští vikingové jim ukázali, jak se dělá poctivej metalcore. Alespoň tedy pro mě.
Na úplný závěr bych chtěl poděkovat skupině a jejich manažerovi Andersu Windovi za bezproblémové odeslání této placky a rychlé jednání při rozhovoru.
