Saviour - First Light To My Death Bed (2013)
Datum vydání: 4. 10. 2013
Label: UNFD
Délka: 44:03 / 12 skladeb
Odkaz: www.facebook.com/SaviourAustralia
Země původu: Austrálie
Žánr: Metalcore / Melodic hardcore
+ jednoduchost; progresivní nahrávka; ženský vokál; texty
- občas stereotyp – jak po hudební stránce, tak po textové (ale pozitiva vysoce převládají)
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Undead; Jaded; Morning
V dnešní době je metalcore přeplněn zbytečnými breakdowny, synťáky, apod. zkrátka se jej kapely snaží hrát složitě, nebo chtějí objevit něco nového, ale to se jim moc nedaří, což na mě v konečném výsledku nepůsobí vůbec dobře. Ovšem Austrálie je výjimkou – na poslech jednoduchá hudba, melodické kytarové linky, tvrdé vokály a promyšlené texty. Do této klokaní rodiny se hrdě připojili borci Saviour s jejich druhou deskou First Light To My Death Bed.
Pětice muzikantů letos vytvořila něco pozoruhodného. Mají velmi jednoduchý, a přesto osobitý styl, který umí skvěle podat. I přesto, že mluvím o jednoduchosti, nemohu hovořit o předvídatelnosti. Jednotlivé přechody mezi písněmi spadají do kovového zvuku s agresivním křičeným vokálem, který je podbarven ženskou jemností. Z útrobí skladeb je cítit pomalá rostoucí zlost, jež vzniká drásavým náběhem tempa, které vždy na samotném vrcholu nenávisti utne ženský andělský hlas, který se v několika stopách objeví, a dá tak celé nahrávce zcela nový, progresivní rozměr.
Po textové stránce jsem absolutně spokojen, tmavé, pochmurné téma – a to osobní zkáza způsobená braním nelegálních drog, jejich užívání a především zneužívání, které končí ztrátou sebe sama, či blízkých lidí v jejich okolí. Návaznost jednotlivých skladeb tvoří emocionální příběh, který je z mého hlediska opravdu povedený, a to i přesto, že můžeme nalézt několik klišé. Například celkem oblíbená věta ve vodách tvrdé hudby, a to: „You stupid fucking cunt“. Ta se vyskytuje ve skladbě Collapse a kvůli ní jí pro mě ubrala na kvalitě. Nečekal jsem to a je to celkově snad jediné zklamání z tohoto počinu. Někomu se to líbit třeba bude, ale mě to celkem vykolejilo z lyricko / emočního prožitku. Na druhou stranu beru na vědomí, že na debutu Once We Were Lions byly tyto texty na denním pořádku.
First Light To My Death Bed je významným krokem pro kapelu, i když se místy objeví stereotypní prvky. První deskou si mě nezískali, letos tomu je jinak, stali se neoddělitelnou součástí mého přehrávače. Pokud máte rádi metalcore s melodickými vyhrávkami, andělským ženským podbarvením a očekáváte emoční uspokojení, pak tu jsou Saviour právě pro vás!
+ vyváženosť skladieb, melodickosť, nadupanosť, príbeh, emócie, Shontay Snow
- Bryantov hlas a scream môže znieť dosť otravne, niektoré skladby splývajú dokopy, ak sa človek nesústredí
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Stories, Jaded, Morning
We Are Unified je azda najznámejši label pre metalcorové a hardcorové skupiny v celej Austrálii. Okrem hviezd ako The Amity Affliction, Deez Nuts alebo Buried In Verona sa neboja si pod svoje krídla zobrať nádejné mladé hviezdičky a dať im šancu ukázať, čo v nich skutočne je. A to je prípad aj mladej kapely Saviour z Perthu.
Tejto doteraz neznámej kapele sa po podpise s touto spoločnosťou zmenil život, ich nadchádzajúci album, pre nich už druhý v kariére, ich môže vyzdvihnúť medzi vyššie spomínané hviezdy. A tak sa aj stalo, 4. 10. 2013 vychádza First Light To My Death Bed a už jednotlivé single si získali veľkú pozornosť.
Toto album je odzačiatku dokonca jeden z najviac emočne ladených albumov. Príbeh sa točí okolo mladého páru, a že to nebude typická love story á la Danielle Steele, tým si môžete byť istí. Drogy, podrazy, hádky, smútok, smrť milovaného človeka. Okrem samotných textov podčiarkuje atmosféru príbehu aj výrazný element Shontay Snow, ktorá svojím jemný hláskom dodáva skladbám jemnosť, emočnosť a zároveň to všetko dokáže krásne oživiť a spolu so spevákom vytvárať skvelú harmóniu.
Album na prvý posluch nemusí byť priam ideálnym spoločníkom. Bryant Best má nezameniteľný štýl screamu, growlu, ale nemusí každému sadnúť. Jeho hlas môže byť na niekoho priveľmi uškriekaný alebo až otravný. Druhým problémom môžu byť pre vás samotné skladby, ak si album pustíte prvýkrát, môže sa vám ľahko stať, že album vám prejde ako nič, a album tak vyznieva ako jednoliaty a taký obyčajný.
Na záver chcem dodať, že tento album je výnimočným počinom v tomto roku, čo sa týka samotného príbehu, rozmanitosti skladieb. Tak ako po hudobnej stránke, od melodických pasáží cez tvrdé nekompromisné breakdowny až po jemné melódie, tak i po stránke vokálnej. Je však dôležité si tento album pustiť, poriadne sa započúvať a nechávať sa unášať hudbou a príbehom a v tom spočíva čaro skupiny Saviour.
