Rozhovor s kapelou Silverstein, 1. část

Když se Silverstein v pátek 6. dubna už poněkolikáté zastavili v Praze, zašli jsme je vyzpovídat. Na naše (a vaše) dotazy odpovídal nejprve kytarista Josh, později se na několik otázek připojil i Shane, tedy frontman a zpěvák. Mluvilo se o kompilacích, nové desce Short Songs, nahrávacích společnostech a spoustě dalších věcí. Protože se ale rozhovor trochu natáhl, rozdělili jsme jej na dvě části po 10 otázkách/odpovědích. Tu první najdete níže, druhou pak zde.

Jak se liší koncerty v Evropě od těch v USA?

Josh: Dobrá otázka. Myslím, že lidé v Evropě jsou víc nadšení hudbou. I v USA jsou fakt dobrý koncerty, ale oni jsou většinou hrozně rozmazlení. Mají spoustu možností všechny ty kapely vidět, takže když kapela přijede, nic tak speciálního to pro ně už není. Ale když přijedeme sem, tak ať už je na show 200, anebo 1000 lidí, zdá se, že se všichni fakt baví. A to se mi líbí.

Jste v Praze už poněkolikáté, co se vám tu tak líbí?

Josh: Mám rád místní pivo. Myslím, že je to tu opravdu krásný, a rád chodím mezi všemi těmi barevnými budovami. Obecně mám rád místa, kde je hodně kopců, a tady jich je spousta. Prostě je to tady cool. A koncerty jsou taky skvělý,

Jsem si jistá, že na tohle se vás pořád někdo ptá, ale jeden z našich čtenářů chtěl vědět, jestli se Shane na konci videa American Dream propadl schválně, nebo omylem?

Josh: Byla to nehoda. (smích) No, bylo to v takovým starým baráku, který hnil a rozpadal se. Střechou tam pršelo a evidentně byla podlaha tak prohnilá, že když skočil, prostě jí propadl. Všechny nás to vyděsilo, protože jsme nevěděli, jestli se mu něco nestalo, prostě nám zmizel před očima. Ale nebylo to tak hluboko, takže dopadl na nohy a byl v pořádku. Děsivé, ale zábavné. Nakonec jsme to nechali na konci klipu, když už se nám to podařilo zachytit.

Jak vypadá HC punk scéna v Torontu?

Josh: Je tam spousta různých kapel, takže ta scéna je hodně různorodá. Můžeš jít na koncert, kde ve stejné budově hraje několik rozdílných skupin. Je to fajn se tam narodit a chodit na akce. Co se týká lidí, závisí to obvykle na tom, kdo hraje. Měli jsme několik skvělých koncertů, třeba i na místech, do kterých jsem v dospívání chodil na koncerty NOFX nebo Foo Fighters, některý jsme vyprodali. Návštěvnost je celkem slušná.

Proč jste se rozhodli vydat album s krátkými písněmi (Short Songs, pozn. red.)?

Josh: Je super je hrát na živo, protože do malého počtu času můžeš nacpat větší počet písniček. Pár jich zahrajeme i dnes večer. Říkali jsme si, že bude zábavné si dát takovou výzvu a posunout naše psaní textů na další úroveň. S takovým omezením, že to může být jen tak a tak dlouhé, je to opravdová výzva. A taky se pak díváš na tu písničku jinak.

Jak jste se rozhodli pro těch konkrétních 11 písniček, které jsou na albu Short Songs v podobě coveru?

Josh: Chtěli jsme si být jistí, že tam jsou formace, které jsme poslouchali před tím, než Silverstein vznikli. Snaha byla, aby se tam objevily kapely, jež nás ovlivnily a díky nimž nás oslovila hudba, kterou teď hrajeme. Dá se z toho poznat, co na nás mělo vliv, ta široká škála kapel. Když jsme to porovnali s originály těch písniček, tak jich spousta byla v podobném stylu. Snažili jsme se jen ukázat, z čeho jsme vyšli - naše hudební kořeny.

Tvoří výdělek z prodeje desek velkou část vašeho zisku, nebo jsou to spíše koncerty a merch?

Josh: Víc rozhodně vydělávají koncerty a prodej merchandise, ale i to je horší a horší v poslední době. Hraní v kapele prostě musíš totálně milovat, takže na konci dne budeš pořád spokojený, i když nevyděláváš peníze. Je super cestovat, hrát koncerty, poznávat nové lidi...

Jedno z vašich předchozích alb (A Shipwreck In The Sand, pozn. red.) jste poskytli před vydáním celé na svém MySpace. Jaký máte vůbec názor na stahování, pirátství a tyhle věci?

Josh: Je dobré, že pokud si někdo nemůže dovolit koupit CD, tak si jej může poslechnout, podoporovat kapelu a pak přijít na koncert. Není to okamžitej benefit, ale dlouhodobě se to projeví. Ano, „bolí“ nás to, protože se z prodeje desek vydělává méně a méně peněz, ale zároveň chci, aby lidé slyšeli naši muziku. Pokud to mám říct jednoduše, budu mnohem raději, když si to někdo poslechne zadarmo, než když si to neposlechne vůbec.

Co pro vás znamenají fanoušci?

Josh: Všechno. Ne, opravdu, nemohli bychom tu být, kdyby se o to lidé nestarali, takže to je pro nás úplně všechno na světě. Byla by to pro nás zábava i bez toho, ale je doopravdy mnohem lepší, když lidi zajímá, co děláme, a zajímají se o to, co milujeme.

Víme o vás, že jste všichni vegetariáni. To se často nevidí, jak to vzniklo?

Josh: Když jsme začínali s kapelou, bydlel jsem s klukem, který se jmenoval Rich. Už s náma nehraje, odešel asi po 6 měsících kvůli škole. No, a on byl vegan, takže když jsem se s ním bavil, tak nějak jsem začal jíst taky vegetariánskou stravu. Shane už byl vegetarián, když jsme ho potkali. Paul se k nám, myslím, připojil chvilku potom. Hodně nás ovlivnil Rich - vždycky, když jsme jeli ze školy, tak zastavil někde na jídlo a já zjištoval, že i jídlo bez masa může být fakt dobrý. Každý jsme měli svou vlastní cestu, ale to, že to máme všichni společný, nás jen posílilo. Navíc je to jednodušší, když se jdeme najíst a tak.

Čtěte také druhou část rozhovoru!

Darxie