Rozhovor s kapelou Imodium

Nedávno jsme je měli možnost vidět před koncertem Kanaďanů Simple Plan, před třemi lety předskakovali pop star Avril Lavigne. Se vším se úspěšně poprali, ale jak se vypořádají s našimi otázkami? To zjistíte v rozhovoru níže.

Za Imodium odpovídal frontman kapely Thom.

Začneme jednoduchou otázkou, jak si kapela Imodium užila léto?

Skoro nejvíc, než kdy předtím. Ale to asi budeme lhát, málokdo pamatuje třeba na léto 2004. :) Ale pravdou je, že za poslední cca tři letní sezony to bylo to nejlepší léto. Potkala nás hromada opravdu krásných koncertů! Skvělých atmosfér, velmi početného publika i velmi příjemného zákulisí! Jednoduše super..

Jaká byla vaše první deska, o které by se dalo říct, že jste se do ní „zamilovali“? Taková první hudební láska.

Bohužel nejsme kompletní a mluvit za ostatní se nedá, každý z nás takovou desku určitě v paměti najde. Důležité je vědět, že super desky, který se ti zahryznou do hlavy a do srdce, pořád přicházejí! Jasně, že je to jak s holkou, tu první prostě nevymažeš, ale přicházejí další a jednou za čas se ti nějaká nesmazatelně zahryzne do života! A to je na muzice super. :)

Co říkáte na současnou CZ/SK hudební scénu, máte nějakého oblíbence?

Oblíbenců je strašná spousta, se spoustou z nich jsme i velcí kamarádi, takže pak přestáváme být objektivní. :) Rozhodně je tu strašná spousta muziky, která je prostě super. Super záležitosti jako Krucipüsk, Vypsaná Fixa, Tata Bojs, Sunshine. Schválně jsme uvedli takovejhle žánrovej rozptyl. Každá tahle kapela je sice žánrově někde jinde, ale všechny to dělají hrozně dobře! Taky je tu hromada nových kapel, ať to jsou naši kamarádi The Coolers, nebo třeba Hentai Corporation či Johny Said The Number! Český muziky je velká spousta, ale zároveň je spousta z toho moc dobrá!

Nedávno jste předskakovali Kanaďanům Simple Plan, tedy po Avril Lavigne další pop punkové hvězdě. Dají se tyto dva koncerty srovnat? Na který budete vzpomínat raději?

Na oba stejně skvěle. Oba spojuje vyprodanej prostor, oba spojuje Kanada. :) Nicméně v případě Avril to bylo 15 000 lidí, obrovská produkce a pro nás setkání s takovýmhle kolosem; není to punk jako všude jinde na akcích v Český republice. Na koncert Simple Plan jdeš s tím, že už zhruba víš, co a jak. Celé pozadí koncertu bylo strašně uvolněný. Víš, o co si máš říct, a víš, že to dostaneš. A samozřejmě je moc příjemný, když se před svým koncertem zastaví frontman Simple Plan, pozdraví tě, pochválí tvůj koncert atp. Což se nám stalo, hezkej zážitek.

Ještě se vrátím ke zmíněnému koncertu. Asi se shodneme, že k Simple Plan žánrově moc nepasujete. Nebáli jste se toho, že vás publikum nepřijme zrovna dvakrát nadšeně? 

Jestli k něčemu pasuješ, anebo ne, to nemůžeš řešit. Pokud to není totální úlet samozřejmě. Dodnes máme v hlavě zapsanou Márdího radu: "Hrajte všude!"
Vždycky máš u takovýho koncertu strach, protože není tvůj. Jsi svým způsobem pro většinu na obtíž! Navíc tady byla lehce nervozita, jak to dopadne i proto, že já a Kárl jsme kvůli koncertu zrušili dovolenou. :) Takový jsme blázni! Koncert dopadl skvěle. Bylo to velký překvapení asi pro všechny, jakým způsobem nás lidi přijali. Tímto jim ještě jednou děkujeme!

V Incheba aréně jsem měl tu čest být i já a asi nejsilnější okamžik vašeho vystoupení byla performace písně zvané Koník, jež byla součástí vašeho eponymního debutu. Můžete nám nastínit zákulisí této skladby?

Vážně nejsilnější? Vida... Zákulisí téhle skladby už dnes spočívá spíše v její historii. Je to opravdu jedna z nejstarších písniček. Napsali jsem ji někdy v patnácti letech. První textařský krůčky. :) Je to celé o jednoduchosti, kterou už dnes bohužel většina začínajících kapel nechápe nebo nechce dělat. Přitom nás v začátcích nezajímalo nic jinýho! Hlavně jednoduchost - navíc jsme instrumentálně neměli! Byli bychom rádi, kdyby třeba partu kluků, kteří právě založili kapelu, napadlo si tenhle song zahrát a vycejtili, že to oproti jejich deseti sólům, mezihrám, předrefrénům a nečekaným rytmickým změnám víc odsejpá a vlastně je to mnohem víc baví! Ale to už jen tak plácám. :)

Stále nemůžu odtrhnout myšlenky od vašeho jména Imodium. Jak název vznikl? Doufám, že to nemá nic společného s populárním lékárnickým přípravkem. :)

No to jsme rádi, že jsi se zeptal! :)) Konečně se taky někdo ptá na název! :) To je velkej příběh. Kárl je fanatik do latiny! Miluje latinský slova, dokonce chtěl latinu studovat, ale protože na to neměl peníze, nikdy se na studia nemohl dát. Vůbec celkově rád řeší kolem kapely tyhle věci. Názvy alb, songů, turné. Jednoduše se v tom vyžívá! Pochopitelně takový úkol, tedy dát název celé kapele, byl něco pro něj. Trávil na tom hodiny a dny. Zcela logicky, skrz svojí úchylku do latinských slov a pojmů, se ponořil do latinských knih a až po několika dnech slavnostně zvolal: "Budeme se jmenovat Imodium!" Jediné, co z něj vypadlo na otázku, proč Imodium, bylo to, že slovo Imodium obsahuje písmena, která jednotlivě znamenají začátky slov v ucelené větě. Jaká je ta věta, to dodnes bohužel nikdo neví...

A co vás čeká do budoucna? Kdy se dočkáme následovníka alba Polarity?

Do budoucna je toho hodně. V tuhle chvíli máme jasnej plán na rok dopředu. Krom různých aktivit a legrácek je tam zahrnutá i další deska! ;)

Závěrem, jak je u nás už zvykem, něco vzkažte čtenářům It Never Ends. ;)

Pochopitelně, aby vás zájem o muziku držel minimálně v takové míře jako doteď! Jak už jsem řekl, s muzikou je to jako se vztahem! To nejzásadnější zůstává ve vás skoro napořád. :)

Díky za rozhovor.

SLÁVA BAREŠ