Rozhovor s kapelou Cookies

Dnes vám přinášíme rozhovor s přerovskou pop-punkovou kapelou  Cookies , která nedávno zvítězila na Ladronkafestu 2011!

Ahoj Cookies, co kdybyste se nám na začátek trochu představili?

Lukáš: Tak jako kapela fungujeme asi dva roky, hrajeme koncerty, zkoušíme... Než jsme se dostali do této sestavy, párkrát jsme vyměnili některé členy. Složení, ve kterém tu teď sedíme, jsem já (zpěv, kytara), Kuťa (basa, vokál), Honza (zpěv, kytara) a Cágo (bicí). Doufáme, že to takto nějakou dobu vydrží, teď jsme spokojení.

Jak došlo k tomu, že jste se pojmenovali Cookies?

Honza: To je taková šílenost docela, hrozně dlouho jsem přemýšlel nad názvem, tak jsem vytáhl textový dokument a valil si názvy. Ale pořád mě napadaly samé takové ortodoxní, příliš punkové názvy, a to jsem moc nechtěl. Každý si myslí, že jsme sušenky, nicméně to vzniklo tak, že jsem měl na počítači bordel z různých takových těch stránek všelijakých a systém se mě zeptal, jestli chci smazat soubory cookies. My to prezentujeme jako ty sušenky, protože se to lidem víc líbí, nicméně ve skutečnosti to vzniklo takhle. Líbí se mi ta mnohoznačnost.

Poměrně dost se prezentujete na různých soutěžích pro začínající kapely, co vás na tom tak baví?

Honza: Když vezmu třeba tu soutěž Starter, co se uskutečnila na začátku tohoto roku, tak myslím, že to bylo mediálně hodně podporovaný, mohli jsme si zahrát a lidé nás mohli zahlídnout i mimo stránky třeba.

Lukáš: Získali jsme hrozně moc fanoušků od různých kapel, které tam hrály.

Co se vám honí hlavou, když jdete na podium? Tréma, rutina, nuda?

Honza: Já nevím, jestli odpovím přesně, ale vždycky když někam jedu, tak jsem hrozně hrozně nervozní z toho, jaký bude zvukař, jestli nás nazvučí dobře. To je prvotní, protože na tom záleží, jak se nám bude hrát. Když je dobrý zvuk, tak se nám prostě hraje dobře i před málo lidma.

Lukáš: No tak na podium jdu s tím, že se chci s něčím předvést, a od toho se to odvíjí. Každý má určitě trému a něčeho se bojí, ale já jsem od mala zvyklý vystupovat před lidma, takže ani nejsem nervozní. Prostě si to chci užít s těma lidma, co na nás přišli.

Kuťa: Jestli už jsem v sobě měl dost piv, abych nebyl nervozní. (smích)

Cágo: Pro mě už je to docela taková rutina... Hraju ještě v dalších dvou kapelách, takže se občas stane, že mám koncerty pátek, sobota i neděle. To je někdy náročný, ale zase si říkám, i kdyby tam přišel jeden člověk, kterej tu hudbu má rád, tak je to důležitý. Myslím, že nejde jen o to dělat hudbu, dávat ji na bandzone, ale je potřeba to taky lidem prodat.

S kým byste si nejraději zahráli?

Honza: Iné Kafe

Lukáš: Sum 41

Kuťa: No... to jsem nečekal ...asi taky Sum 41

Cágo: Já myslím, že všichni bychom si zahráli rádi před Blink 182, to by byla velká reklama i prestiž. Ale asi bychom nezahráli nervozitou ani jeden song. Z českých za mě pak Mňága a Žďorp.

Co máte v plánu do budoucna, třeba nějaké další soutěže?

Honza: Ne, to rozhodně ne. Teď jsme si řekli, že do žádných soutěží nebudeme investovat čas ani námahu. Teď jsme zavření ve zkušebně, odehrajeme to, co máme naplánovaný, a chceme potom vystoupit ve velkým stylu s dobrýma nahrávkama.

Cágo: Chceme se teď na pár měsíců zavřít do zkušebny. Jelikož spolu hrajeme půl roku, tak tam pořád vidíme něco, co se dá posouvat dál. Byly do toho i koncerty, což to všechno rozhodilo. Teď máme skvělou manažerku a vypadá to, že to bude o něčem jiným, tak k tomu i my chceme přistoupit jinak. Až každý z nás řekne, že je to perfektní, tak s tím vylezeme na koncert, aby to z toho prostě bylo cítit. Chceme se teď zdokonalit jako spoluhráči, aby to bylo znát.

Co se tak snažíte těm lidem předat pomocí svých textů?

Honza: Pocity, určitě pocity.

Cágo: Tak politický texty nemáme, ale spíš se snažíme psát o tom, co každého zasáhne. Ona čeština je hrozně těžká na texty, takže je vždycky snaha nad tím sedět ve zkušebně a pilovat to, dokud to nezní inteligentně. Budeme se snažit, aby to nejvíc šlo znát na té nové tvorbě. A aby tam byl ten základní náboj, s tím se ztotožní nejvíc lidí.

Lukáš: Klíčová je ta písnička Vrať se, napsala nám ji kamarádka a je o ztracené lásce. Když to pak vidím, jak to někdo někomu posílá na facebooku, tak je to super pocit, že jsme udělali něco pro toho člověka.

Honza: Snažím se prostě psát o svých pocitech - ale metaforicky, aby se v tom našli i jiní.

Když se teď hodláte zavřít do zkušebny, na co se můžeme těšit?

Honza: Tak hudebně je to určitě jiný, hodně jsme se posunuli... Textově to musí posoudit až lidi.

Lukáš: Prostě co uděláme, to se pokusíme nějak prodat lidem. Bude to takový, abychom měli dobrej pocit z toho, že si to lidé pouští. Hudebně struktura zůstane stejná, ale myslím, že to bude propracovanější. Máme teď v kapele skvělý muzikanty, dokážeme spolu dobře spolupracovat. Uvidíme, jak se to všechno povede.

Cágo: Ty starý písničky dostanou nový nádech. Těšíme se, až si budeme moc zahrát úplně novej setlist se starýma peckama, který mají lidi rádi.  Rozhodně do toho dáme 100 %.

Máte nějaký vzkaz pro čtenáře na závěr?

Honza: Ať nám věří! A že se budem snažit ze sebe vydat maximum. Teď jsme zavření, ať si počkají na výsledek, myslím, že to bude stát za to.

Lukáš: Poslouchejte, choďte a přemýšlejte nad naší hudbou.

Díky za rozhovor.

DARXIE