Rozhovor s kapelou Asking Alexandria
6.února, vrámci svého evropského turné, zavítali do Prahy i Asking Alexandria (společně s Blessthefall a Chelsea Grin). Vzhledem k tomu, že rozhovor proběhl před koncertem, na naše otázky odpovídali jen bubeník James a baskytarista Sam. Zbytek kapely se připravoval na vystoupení / dospával spánkový deficit z předchozího dne :-).
Začněme s něčím momentálně dost aktuálním. Co vy a internetové pirátství?
Sam: Rozhodně s pirátstvím nesouhlasíme, vůbec. Hlavně když jsi v kapele, tak to vidíš z jinýho úhlu pohledu. Když jsi fanoušek, tak ti to kolikrát nedojde, jak moc může ovlivnit tour a kapelu obecně. Ale my to vidíme a jsme kompletně proti tomu. Je to jako krádež.
James: Jo, jako kdybys šel do obchodu a ukradl něco. Děláme muziku hlavně pro potěšení, ale když to lidi budou dále dělat, tak hudba umře.
Sam: Samozřejmě je potřeba objevovat hudbu, ale bez kradení. Vždycky budou videoklipy, písničky na facebooku...
Co vaše vedlejší projekty?
James: Nás se tohle netýká, v kapele mají svoje projekty jen Ben a Danny, ale je to složitý, protože dost často cestujeme. Danny pracuje v LA s pár klukama na svojí solové desce, myslím, že to chce nahrávat v čase, kdy budeme jako kapela ve studiu dělat nové album...
Už budete nahrávat další desku, jo?
Sam: Uhm, jo, v dubnu. Když se nad tím zamyslím, zas tak krátká doba to není. Kdy vůbec vyšlo Reckless & Relentless?
James: Hej, ani nevím... To bychom asi měli vědět, že? (smích). Ale ne, snažíme se vydávat každý rok jednu desku, takže v dubnu začneme a během pár měsíců to snad bude venku.
Co vy a vaše image? Na našem facebooku se objevil komentář ve smyslu, že jste jako hardcoroví Justinové Bieberové, co vy na to?
Sam: Justin Bieber? (smích) To je super, on je hrozně úspěšnej! Díky!
James: No, bereme image vážně, protože když jsi v kapele, všichni tě vidí, po internetu jsou tvoje fotky a musíš přece vypadat dobře.
Sam: Jo, lidi si koupí časopisy, plakáty a koukají na klipy, tak přece nebudeme vypadat ošklivě, ne? Myslím, že to s náma není zas tak hrozný, nejsme přeslazený boy band.
Když vidíte všechny ty lidi pod sebou na koncertě, co cítíte? Jste pyšní?
Sam: Je to super, když vidím dav a všichni znají texty a zpívají s náma... To prostě nemůže být špatnej pocit. Čím větší koncert, tím větší řev.
James: Myslím, že to není o velikosti.
Sam: No, to je pravda. Spíš, čím víc lidí se zapojí, tím lepší z toho máme pocit.
James: Přesně, může tam být spousta posluchačů, ale když si to s náma neužívají, tak je to na nic. Ale určitě jsme pyšní, je to skvělý.
Jak jste přišli na nápad remixové desky Stepped Up And Scratched? A jste spokojení s výsledkem?
Sam: Je to o tom, že rádi zkoušíme nový věci a obecně posloucháme spoustu žánrů. Přemýšleli jsme nad tím už u první desky, jenže na to nebyl čas ani příležitost. Ale tentokrát jsme kolem sebe měli skvělý tým lidí, který se do toho pustil, a podařilo se to. Určitě se nám výsledný remixy líbí, jsme spokojení.
Na obou deskách jste spolupracovali s producentem Joeym Sturgisem, proč právě on?
James: Tak s Joyem se pracuje perfektně, dokáže z kapely dostat přesně „to něco“, ale zároveň jí nechá její tvář. Je docela mladej a pořád se učí a zlepšuje.
Sam: Pracoval už s formacemi jako The Devil Wears Prada, We Came As Romans, Emmure a máme velkou radost, že můžeme patřit k jeho kapelám. Určitě s ním budeme chtít pracovat i dál.
Když se zaposlouchám do textu Morte Et Dabo, tak tam dost cítím náboženský podtext. Je to jen pocit, nebo to tak opravdu je?
James: Tuhle skladbu má na svědomí Danny a vzhledem k tomu, že jediný nábožensky založený člověk v kapele jsem já, tak to spíš vidím jako snahu šokovat, provokovat.
Sam: Danny se právě vždycky snaží co nejvíc překvapit, vyprovokovat lidi k diskuzím, což se mu určitě povedlo. Je to stejný jako cover od R&R, ten je taky výsledkem snahy o šok.
Někteří fanoušci se domnívají, že právě Morte Et Dabo se váže ke stejnomennému chorálu Tima Donahue. Je to jen shoda náhod, nebo to má vážně něco společného?
James: Kdo? O tom jsem nikdy neslyšel. To je jen zajímavá shoda náhod, ani jsme o tom nevěděli, vážně.
Jak se to povedlo, že z lokální britské kapelky se stala známá skupina jezdící po světě? Kde nastal ten zlom?
Sam: Myslím, že nám hodně pomohlo turné po Americe. Víš, většina kapel někam jede obvykle, až když tam má dost fanoušků. My to riskli a největší základnu posluchačů jsme získali tím, že jsme objížděli koncerty a všechno tohle. Pak už to šlo rychle.
James: Každopádně, jet do USA bylo zásadní. I když začátky nebyly nejjednodušší, nikdy bychom nebyli tam, kde jsme teď.
Co byste poradili začínajícím kapelám?
Sam: Dělejte věci jinak. Najděte si svou vlastní jedinečnost a neztrácejte ji.
James: V dnešní době je těžký najít něco, co už někdo před váma neudělal, těžko říct jestli něco takového ještě existuje, ale je důležitý mít něco, co vás odlišuje od ostatních. Kapel je tolik, že je opravdu obtížný si všechny zapamatovat, ale když uděláte něco jinak než ten zbytek, všichni budou vědět kdo jste.
Udělali jste dva covery kapely Skid Row, proč zrovna oni?
Sam: Kluci jsou naši přátele, vlastně ani nevím, jak nás to napadlo, ale každopádně SR byli hrozně potěšení a naše verze se jim líbila, takže jsme spokojení i my.
James: Máme Skid Row hrozně rádi a vážíme si jich, takže udělat cover bylo takový přirozený. Sebastian, jejich bývalý zpěvák, s náma párkrát vystupoval, skvělý zážitek.
Kdo byste chtěli aby udělal cover na váš song?
Sam: No, to budu muset přemýšlet... (chvilku přemýšlí). Nevím, vážně nevím, jsme ještě moc mladí na to, aby nám někdo dělal cover. Zeptej se tak za 10 let (smích).
Jste skoro pořád na turné, to musí být těžké. Hádáte se? Měli jste někdy chuť se na to vykašlat a jet domů?
James: Je to skvělý v tom, že děláš, co tě baví, s lidma, co máš rád, ale zase jsi daleko od rodin, přítelkyň, daleko od domova. Je vtipný, že pokaždé, když někam přijeme, všichni hned otevírají notebooky, hledají wifi a okamžitě píšou domů. Ale skoro vůbec se nehádáme... Občas trochu, ale nikdy to není nic divokýho, nemyslíme to špatně.
Sam: Být od domova je sice vcelku na nic, ale na druhou stranu to fakt stojí za to. Nikdy mě ani nenapadlo to skončit. Tohle jsem vždycky chtěl a jsem neskutečně vděčný, že to můžu zažívat.
Co Praha, už jste něco viděli?
Sam: Byli jsme tady jednou už před dvěma rokama, ale to nebylo moc času, takže se zítra půjdeme projít po historickým centru. Těšíme se, o Praze jsme slyšeli jen samý dobrý věci.
James: Nemůžu se dočkat i na večer, podium vypadá docela zajímavě a jsme zvědavej, jaký to tu bude. Zatím se nám po Evropě dařilo, tak uvidíme, co nám ukáže Praha.
Okey, myslím, že to asi stačí. Chcete něco vzkázat na závěr našim čtenářům?
Sam: Díky za to, že nás podporujete, jsme vděční za každýho z vás, poslouchejte dobrou muziku, podporujte svoje oblíbený kapely a snad se brzy zase uvidíme!
James: Přesně tak, děkujeme!
Darxie
Report si přečtete zde.
Fotografie naleznete ve FB albu tady.
