Report: Suicide Silence + Scarred By Beauty + Noostrak; Praha - 27.07.2012

Kdo: Suicide Silence (USA), Scarred By Beauty (DEN), Noostrak (CZE)
Kde: HooDoo Music Club - Praha
Kdy: 27. 7. 2012

Poslední červencový pátek se uskutečnila akce zvaná PreAssault Show 2012, díky které se otřásly základy pražského HooDoo Music Clubu. Tento incident mají na starosti kapely Noostrak, Scarred By Beauty a Suicide Silence! Celý večer měli na starosti Obscure Promotion, kteří zařídili, aby české publikum nepřišlo o Suicide Silence, kteří byli nuceni zrušit letošní vystoupení na BrutalAssault Festivalu.

Na tuto událost jsem se velmi těšil, ale zároveň jsem měl strach, protože na zmíněný klub jsem slyšel samé negativní ohlasy. Po vstupu do klubu ze mě spadly veškeré pochybnosti a obavy, v celém HooDoo panovala skvělá atmosféra a lidé se nemohli dočkat, až na podium vtrhnou kapely, aby nám znásilnily sluchovody a svoji show vytvořily pár modřin. Nedočkavci si mohli u merchu pokecat se členy Scarred By Beauty a Noostrak, i když dost lidí nevědělo, že se jedná o ně; tedy do té doby, než vystoupili na pódiu.

Jako první obsadili stage čeští Noostrak, kteří pochází z Havlíčkova Brodu. Tato čtyřčlenná formace není u nás příliš známá, ale hudbu má na světové úrovni. Hrají vysoce nakažlivou směs deathcoru a black metalu, díky které okamžitě nažhavili partu karatistů, a párty mohla začít. Vysoce energický a nasraný set byl v půlce přerušen, protože následoval křest debutové desky Human Tragedies Every Day. Poté, co bylo kapele popřáno hodně štěstí do budoucna, byla deska polita Mattonkou a hozena do davu - tak začala druhá půle setu. Opět nás pánové ani na chvíli nešetřili a sypali své skladby, jejichž význam vždy na začátku vysvětlili. Slyšel jsem poměrně dost kapel naší scény, které hrají tento žánr, ale málokteré sahá pánům alespoň po kotníky. Nakonec je třeba dodat, že zvuk byl velmi kvalitní a angličtina Freda jakbysmet.

Po přestávce se na pódium přesunuli dánští metalcoristé Scarred By Beauty a začali zvučit. Kolem mě se ozývalo, že to jsou ty týpci, co tam prodávali ty trička, z čehož soudím, že českému publiku nejsou ještě tolik známí... Po nazvučení si Jonathan vyžádal více prostoru pod pódiem, aby se tam mohl pohybovat. V tu ránu začala metalcorová smršť, jež způsobila pády, modřiny, krev a jiná poranění. Dost lidí si v přestávkách mezi skladbami stěžovalo, ale to k tomu prostě patří. Ve svém energickém setu zahráli své největší pecky jako Indika, We Swim nebo Oh Brother, I Believe. Všechny jsou součástí debutové desky pojmenované Sutra. Zhruba v půlce hrací doby začal Jonathan vybízet lidi k circle pitu, s tím mu pomohl i kytarista Daniel, který si uběhl kolečko, aby rozpohyboval stojící a nechápavě hledící účastníky. Jak po zvukové, tak po vizuální stránce bylo jejich vystoupení naprosto skvělé. Na Rock For People byli skvělí také, ale dle mého názoru v klubu této velikosti vynikli o to víc, a ukázali tak svou kvalitu. I na členech kapely bylo vidět, že si to opravdu užívají. Ke konci se za odměnu Jonathan vozil na rukou fanoušků z jedné strany HooDoo k druhé, i když nakonec spadl stylem salto vzad, usmál se a šel zpět na podium, aby poděkoval všem zúčastněným.   

Zlámaní, zpocení a přesto s velkou dávkou energie všichni čekali na zlatý hřeb večera, kterým nebyli nikdo jiní než američtí deathcoristé Suicide Silence. Bylo to jejich druhé vystoupení v Praze, a to po necelém roce, když vystoupili v KC Vltavská při Never Say Die! Tour 2011. Při zvučení si lidé mohli dát pivko a cigárko, protože to trvalo opravdu dlouho, což je u nich celkem zvykem. Stejně jako to, že za ně zvučí bedňáci nebo že mají své nástroje napojené až v backstagi. Po nazvučení bubnů se začal ozývat hlas Mitche Luckera ze zmiňované backstage, a z klubu se začalo ozývat skandování. Najednou byli na pódiu v plné parádě s výborným zvukem a chutí užít si dnešní vystoupení naplno!  Set začal peckou Unanswered, při které se hned rozjely circle pity, které byly v takovém prostoru občas dost bolestivé. I přes nesnesitelné horko a vydýchaný vzduch jsme měli všichni dost sil pařit po celou dobu hraní, protože nás Suicide Silence doslova zavalili energií. Zahráli své největší pecky ze všech tří alb, jako např. The Price of Beauty, Wake Up či You Only Live Once. Také nás dorazili dvěma novými songy, které budou jistě na nové desce, o které budeme vědět snad v co nejbližší době více informací.

Při jejich show je známo, že Mitch vybízí ke zpěvu, skákání, k circle pitům, k fuckování, přeřvávání se a tak dále… Ovšem nemohu si nerýpnout do některých přítomných, i když vím, že ne každý ovládá angličtinu, ale slova wait, dance, bounce a jump jsou základy. Proč to píšu? Protože mě opravdu hodně mrzí pokažená wall of death, kdy Mitch říkal neustále wait, wait, wait, ale pak začali hrát trochu jinou melodii a pár jedinců vyběhlo, čímž to celé zrušili. Co jsem si všiml, z každé strany se objevilo pár palců směrem dolů, není to žádné neštěstí, ale není to poprvé, co se tohle stalo. Důležité je, že show pokračovala a pořád stupňovala svoji nasranou agresivitu, tím se zvětšoval počet zranění a stupňů v klubu. Při poslední skladbě, kterou bývá už z pravidla No Pity For A Coward, se po celém klubu ozývala slova této skladby, což mě velmi mile překvapilo. V ní se také Mitch rozhodl, že se projede davem a nechá se nést. V jejím závěru se opět všichni vydali na pódium, aby si poslední vteřiny užili s kapelou seshora. Zazvonil zvonec a koncertu měl být konec, ovšem všichni jsme si vyžádali přídavek, kterým se stal cover kapely Deftones a její skladby Engine No. 9. Což jsem doslova čuměl s otevřenou hubou, protože to jsem opravdu nečekal, že bych ji někdy od nich mohl slyšet živě.

Závěrem bych rád dodal, že se jednalo o výbornou akci, kde bylo podle mého odhadu přes 200 lidí. Panovala zde skvělá atmosféra, ozvučení bylo také kvalitní, ale hlavně jak kapely, tak fanoušci se náramně bavili a tento večer si maximálně užili!

Tom