Report: Silverstein + Funeral For A Friend + The Tidal Sleep; Vídeň - 08.04.2013

11.04.2013 17:50

Kdo: Silverstein (Kanada), Funeral For A Friend (Velká Británie), The Tidal Sleep (Rakousko) 

Kde: Vídeň - klub Flex; Rakousko

Kdy: 8. 4. 2013

 

Vídeň představuje z hlediska pořádání koncertů a akcí velmi zvláštní prostředí. Masu přitroublejch Rakušáků rozmělní Češi, Slováci, leckdy i Polák a sem tam nějakej Řek. Do toho všeho stále prolézá aristokratické aroma míšené občasným kebabem, posledním idiotem, který proklusává po hlavní třídě v jednu v noci ve snaze vylepšit svou postavu, či sebrankou místních niggaz s Black Eyed Peas hrajících z mobilu. Esoterické, není-liž pravda?

Vidět Funeral For a Friend na stejný stagi jako Silverstein a zemřít. Když jsem se sám na sebe dozvěděl, že tyhle dva soubory vyplňují první dvě příčky na mém vyjuchaném Last.fm profilu, trochu mě zamrazilo, že až koncert skončí, můžu si jít hodit mašli do Dunaje. Černé myšlenky naštěstí zahnal nákup pytle medvídků Haribo v duty-free shopu na hranicích a následnou cestu autem ještě zpříjemnilo několik láhví vína plus standardně neomylná navigace. Darmo líčit. 

Před vstupem do industriálně laděného klubu Flex jsme potkali milou českou slečnu, jejíž vstupné se odvíjelo od kvality soulože se sympatickým chlapíkem z merche. Když někdo pohodlně roztáhne nohy, a může proto objíždět evropskou tour svý oblíbený kapely, je pro mě něco jako frajer. Nebo kretén, trochu se to samovolně diferencuje. Pár milých slov (vzhledem k její tonáži jsem ani nezapřemýšlel, komu bych mohl prodávat merch já), pivko za pět eur a hurá na The Tidal Sleep. Inteligentní germánský post-hardcore, ono se k tomu asi nic víc říct nedá. Smůla prvních kapel na klubových koncertech - zvuk se na nich dolaďuje, poloprázdný sál netvoří orgastickou atmosféru a všichni si ještě ničí plíce v kuřáckém prostoru (jeho vzdálenost od stage: co by kamenem nedohodil ani chlap z kamenolomu).

Dva panáky vodky a prošvihnutej start Funeral For A Friend. Alkohol mi zjevně ten večer lehce kazí plán za plánem. Dobíhám v polovině (prý) druhé The Distance z poslední placky Conduit a animálně procválávám do druhé řady již zaplněného klubu (500 lidí?). Alterděcka z Oesterreichu nestačí valit bulvy, když v trojčlenné české formaci roztáčíme prvních pár moshpitů a Davies za mikrofonem nám s úsměvem na tváři kyne. Nechci si Pohřebáky rozzlobit, tak se skříplejma zádama a vyraženým dechem prohopsám celej set. Juneau, Escape Artists Never Die, Roses For The Dead. Půlhodinka bolestivý blaženosti. Pak ale odcházím na toaletu s pocitem, že ať jsme se snažili sebevíc, tak - vzhledem k absenci jakýkoliv národnostní spolupráce (Rakušáci nepaří) - FFAF ten set trochu zkrouhli.

Přichází hlavní hvězda večera, malý a kozatý dopředu, tak velí politika podobných akcí. Děvčatům zvolna dochází, že zhruba třičtvrtě následující hodiny se o jejich pozadí budou třít různé věci, a když se čistě náhodou podívají vlevo nebo vpravo, narazí na zpocené podpaží skandujícího jugendchlapce. Zahuštění klubu dosahuje maximální úrovně a s otevírákem Stand Amid The Roar čekám salvaci rukou, nohou a náctiletého řevu. Řev je na místě, ale žádné pohybové grimasy se nekonají. Po pár prvních skladbách na nějakou hru s davem velkomyslně kašlu a propojuju se opět s českou frakcí. Zvuk je geniální, přístup kapely také. Nové kousky (In Silent Seas We Drown, Massachusets) střídají ty úplně nejstarší (Bleeds No More, Smashed Into Pieces). Silverstein se během své kariéry propracovali na úroveň těch větších pódiových kapel. V arzenálu nechybí druhá sada bicích, a capella pro diváky, a především závěrečné hrátky s akustickou kytarou, kdy Told poničí řadu make-upů s krátkou Departures a legendární Call It Karma. Heroinovou klasiku doprovodí Smile In Your Sleep a kapelní děkovačka.

Dokuřuju v klubové lounge cigaretu a pozoruju lidi odcházející z klubu. Šli se podívat na koncert, nepochybně si ho užili, ale energii nechali u sebe. Uvažuju, jak by stejná akce vypadala u nás. Kapely by byly z performance svého publika nesrovnatelně šťastnější. Početně by publikum bylo zhruba poloviční. A ve výsledku jde přece o prachy.

 
Míra Kajan
Čtěte také:
 
Zpět