Report: Rock for People 2013 - 3. den (Heart In Hand, Foals, Karel Gott...)

09.07.2013 20:42

(Report z prvního dne festivalu - Bloc Party, The Ghost Inside, 30 Seconds To Mars - čtěte zde.

Report ze druhého dne festivalu - Royal Republic, The Gaslight Anthem, TDWP, ADTR, Papa Roach, Billy Talent - čtěte zde.)

 

Kdo: the.switch, Blackout Problems, Hacktivist, Hentai Corporation, Heart In Hand, Foals, Karel Gott, Klaxons, Modestep, DJ Borgore
Kdy: 4. 7. 2013
Kde: Hradec Králové - Festival Park

 

Po náročném středečním programu, kde zahrála většina kapel, na které jsem se já i celá naše redakce těšila nejvíce, přišel festivalový den č. 3. Tam byla největší natěšenost na Heart In Hand, hardcore z Britských ostrovů, a hned v závěsu na očekávané vystoupení mnohonásobného Českého slavíka Karla Gotta. Ale den hudební den začal již po jedné odpolední.

 

To jsem se přišel podívat na to, co předvedou čeští the.switch, mnohými to milovaná, ale i nenáviděná banda hrající crossover zahrnující hlavně rockové prvky. Parta kolem zpěváka Štěpána Šatopleta vystřihla slušně odehraných 40 minut, přičemž zazněly všechny hity včetně písní Akvárko nebo Peruť. Na pódiu snaha o energickou show, která však do publika zcela nevstoupila, ačkoliv se jej neustále pobýhajícímu Štěpánovi podařilo při jedné ze skladeb posadit a na znamení "přinutit" k výskoku.

Coby další skupina, která ani nebyla v plánu, se mi zjevila německá trojice Blackout Problems. Festivalový průvodce sliboval svižný pop-punk s core prvky, a přesně toho se všem přítomným dostalo. Energický a sympatický projev této mladé formace bavil, písně se střídaly s upřímnými slovy díků. A lidé jim to v jedné z písní vrátili svými hlasivkami. To když si kluci pozvali několik posluchačů na pódium, aby jim vypomohli. A chytnul se i zbytek hangáru áka Showcase stage. Příjemné setkání z pohledu obou táborů.

Poté Hacktivist. Že je neznáte? Dovolím si citovat z příručky: "Rapově-dubstepově-metalová parta, která umí v jednom kotli usmířit metalisty s hip hopery." Nepomohlo? Také jsem zcela nevěděl, co čekat, ale něco na tomto přiblížení bylo. Podladěné metalové kytary sázející breakdowny, dva rapeři, čistý zpěv v podání kytaristy a nějaké ty elektro party. Doma bych si to asi nepustil, ale naživo docela pohoda, také se přišlo podívat dost lidí. Bohužel dal o sobě opět vědět slabší zvuk na YouTube stagi...


(V této části textu se vyskytují neslušné výrazy.)

Protože zbýval nějaký čas před britskými Heart In Hand, zavítal jsem s radostí na bláznivé Hentai Corporation. A vyplatilo se. Upřímně: hudebně mě moc tihle mladíci neberou, ale TA SHOW, to by jeden brečel. (Míněno kladně!) Frontman Radek Škarohlíd je asi z jiného světa. Pokud ne fyzicky, tak duševně bezpochyby. Co tenhle, nebojím se říci, magor předvádí na pódiu, to se jen tak nevidí. Polosvlékání se, hlazení a slinění si bradavek, osahávačky s lidmi v první řadě, válení se při zpěvu na zemi či drsné vtípky, které většinou padnou na úrodnou půdu - kdepak, to není žádný "Jarek Léto" (kdo byl, chápe). Stále jakoby v tranzu. Nedělá mu problém zahlásit "Kdo tu je homosexuál, ať zvedne ruku", "Jedem, vy hovna!" či věnovat song Hitlerovi, protože to byl zmrd (o čemž žádná). Mezi tracky pak nechyběl duet No More Love se zpěvákem Atari Terror Danem Kurzem aneb podle jeho slov "druhým největším penisem v České republice". Více slov k jejich vystoupení nemám, musíte zažít.

(Konec části s neslušnými výrazy.)

 

A je to tady: hardcoroví Heart in Hand konečně dorazili do našich luhů a hájů! Už se tak mělo stát dříve, bohužel jeden koncert se kdysi musel zrušit. Bál jsem se, a nebyl jsem jediný, jaký zvuk nám často kritizovaná YouTube Stage přinese tentokrát - a naštěstí byly obavy liché. I když podobné metal/hardcorové shows jsou přeci jen o něčem jiném - o energii, atmosféře, přátelském projevu kapely, a ano, i zdrcujících breakdownech. První tóny samplů a kytar songu Life Goes On..., teplota stoupá tryskem a podobně výborný zážitek jako u dva dny zpět na stejném místě vystoupivších The Ghost Inside na sebe nenechá dlouho čekat. Tady se vsává energie a užívá hudební přednes. Pánové s sebou dovezli i další pecky z posavadních dvou alb, namátkou Tunnels, Only Memories nebo Almost There ze stejnojmenné letošní placky (recenze). Circle pity byly pak tak zdrcující, až se v přední části pitu podařilo "běžcům" prolomit pár prken, což mělo za následek nebezpečí úrazu. Není nic příjemného, pokud běžíte a najednou vám vklouzne noha do díry, doneslo se mi... a ani nevím, jak to po setu HiH pořadatelé vyřešili, do tohoto stanu jsem se již nevrátil. Každopádně poctivě odvedená práce a zejména pak výkon řvouna Charlieho Holmese - jehož jste mohli potkávat až do večera procházejícího se po areálu Festival Parku. Kdo chtěl tedy fotky či podpis, nebyl sebemenší problém. Takhle by to mělo vypadat.

 

Zbytek večera mi mohl už přinést jen překvapení, sice hned několik zajímavých jmen, ale žádný interpret, na něhož bych se vyloženě těšil. Ačkoliv ten Kája Gottů, to by mohlo být ještě zajímavý... ale ještě předtím přesunutí se k otevřené Rock for People Stagi, posazení se s partou kamarádů a kolegů z INE na prosluněnou louku a vychutnávání si indie/rockových Foals. Skupinu jsme znal jen podle jména, nic od ní pořádně neslyšel, přesto byly dojmy kladné. Hned při první věci si odskočil zpěvák Yannis Philippakis se svojí kytarou mezi fanoušky. Což nevím, jak dělá často, každopádně v rámci večerního programu se letos na RFP žádný z muzikantů o něco podobného nepokusil, pokud vím, max. nějaké to vyhoupnutí se na zábrany nad lidi v prvních dvou řadách. A svůj skok ještě o několik songů dal zopakoval. Svým stylem se těchto pět pánů do probíhající večera ani více trefit nemohlo. Zapadající slunce a teplé počasí, posazení se, či skákání v kotli a k tomu procítěný Yannisův zpěv doplňovaný bezchybným výkonem celé kapely, každý nástroj instrumentální prožitek, při solidním nazvučení, kdy pouze basy bylo krapet moc. Tahle hudba se musí cítit a vnímat, ne "jen poslouchat". Foals střídají jak tvrdší pasáže, tak ty jemnější, poklidnější; feeling  "až" na prvním místě. Další pěkný zážitek tohoto ročníku.

 

Tenhle anglický kvintet dohrává poslední track a mraky lidí se přesouvají v očekávání do Staropramen Stage na už několikrát zmiňovaného Karla Gotta. A málokdo tuší, že to bude dost možná to nejsilnější, co si z RfP 2013 odnese. Nebudu chodit kolem horké kaše: kolem nás se začal odehrával nejhlasitější koncert z hlediska atmosféry a ovací. Nejmarkantnější to bylo poté, co si Mistr po druhé skladbě poděkoval za pozitivní přijetí a spustil hitovku Trezor, kterou mnohé mladší ročníky znají zejména díky filmu Pelíšky. To, co následovalo, byl pro mě asi nejsilnější okamžik celého festivalu. Lidi začali zpívat notoricky známý text, skákat, tančit, tleskat... párty se vším všudy, při níž asi padl rekord v hlasitosti. Karel Gott takřka po každé písni děkoval, přičemž bylo přes obrazovku a detailní záběry vidět, jak je sám dojatý. Nečekal to, a asi jen málokdo, kdo si na jeho set zašel. Internetem se dříve šířily ne zrovna přívětivé komentáře, když jej pořadatelé zařadili do programu. Ale naživo nezůstal nikdo na pochybách, že si pan Gott tuhle účast na svém prvním rockovém festivalu zasloužil. Jak sám řekl: “Hraji rock´n´roll už 50 let a hraju ho pro lidi. Takže Rock for people. Gott for people.” Ruku na srdce - kdo jiný na české scéně něco podobného dokázal? V repertoáru, který běžel živě ve streamu na YouTube, nechyběly hity jako Je nebezpečné dotýkat se hvězd z filmu Kdyby tisíc klarinetů - E. Pilarovou v tandemu nahradila zpěvačka Dasha -, Včelka Mája, Být stále mlád, C'est la vie či Lady Karneval; tož ty, které znám i já sám. Mezi nimi Karel Gott klasicky vtipkoval a užíval si přítomných chvil, ač bylo znát, že občas to pro něho je náročné. Doprovodná kapela, kterou si s sebou přivedl, byla v podobně rozjařené náladě a prolínání generací probíhalo na plné obrátky. Mistrovi pak na pódiu dokonce přistála podprsenka, kterou umně a s potutelným úsměvem schoval za zády. Obecenstvo si vyžádalo tři přídavky a stále nechtělo božského Káju nechat odejít. A i kvůli tomu všemu jsme se prvně na RfP 2013 dočkali toho, že čas, vyměřený pro tuto show, byl překročen, a hned o nějakách 6-7 minut. Takže jedním slovem PARÁDA a vystoupení, na nějž se jen tak nezapomene. Kdo byl, potvrdí, kdo ne a pochybuje, ať si nechá případného prskání pro sebe, nezájem.

 

Poté následoval odpočinek a posezení u Queens of the Stone Age, které neposlouchám ani z nahrávek, nikdy mě nechytli a nejinak tomu bylo zde. Proto přeskočíme k následujícím Klaxons. Mno... moc nevím, co si o nich myslet, dostalo se mi osmdesátkové rockové diskotéky o dvou kytarách, bicích, klávesách a vysoko posazených vokálech, která jistě spoustu lidí chytla - fanoušků bylo pod stagí dost -, ale já se těšil, až to budou/budu mít za sebou. Naopak nečekaně jsem si užil formaci MODESTEP z Londýna. Dubstep doplněný rockovou kytarou, který rád sází na breakdowny a u něhož lidi pařili o sto šest. A já s nimi! A to zdůrazňuji, že jsem dubstep vždy odmítal a doposud si jej více užil pouze na BOUNCE BOUNCE v rámci letošní Žižkovské Noci. Ale co, jen omezenec stojí na místě a odmítá vše, co se mu zrovna nelíbí, ač důvod nemá. Být open-minded, to je strašně důležitá vlastnost, k níž s přibývajícím věkem tíhnu čím dál více. Kašlat na žánry a poslouchat to, co se páčí, je jedno, jestli to je punk, metal, nebo hardcore, všechno je hudba, která by měla lidi spojovat. Což fungovalo. Stejně jako následný set izraelského DJ a producenta, jenž si říká Borgore. Aneb jeden chlápek za mixákem a směs dubstepu, drum´n´bassu, elektroniky či hip hopu. Na závěr dne ideální.

 

A tím bych to uzavřel. Rock for People těmito tóny pro mě skončil a já jsem rád, že jsem se jej mohl účastnit. Počasí vyšlo to nejlepší, jaké mohlo a co pamatuji, potkal jsem spoustu kamarádů či známých, poslechl oblíbené, ale objevil i zcela neznámé kapely a celé si to užil. A přesně o tomhle festivaly jsou, ne?

Jonash

 

Čtěte také:

 

Zpět