Report: Rock for People 2013 - 1. den (Bloc Party, The Ghost Inside, 30 Seconds To Mars...)

06.07.2013 11:34

(Report ze druhého dne festivalu - Royal Republic, The Gaslight Anthem, TDWP, ADTR, Papa Roach, Billy Talent - čtěte zde.

Report ze třetího dne festivalu - Heart In Hand, Foals, Karel Gott - čtěte zde.)

 

Kdo: Evelynne, Amanda Palmer, Bloc Party, The Ghost Inside, 30 Seconds To Mars
Kdy: 2. 7. 2013
Kde: Hradec Králové - Festival Park

 

19. ročník legendárního festivalu Rock for People je za námi. Ten opět nabídl obrovské množství kapel různých žánrů a z celého světa, přičemž ze zahraničí tu měly největší zastoupení formace britské. Už týdny před startem lákali pořadatelé fanoušky na jména jako 30 Seconds To Mars, Queens of the Stone Age, Papa Roach, Billy Talent, The Parov Stelar Band, Foals či Bloc Party, z domácích na Kabáty, Tomáše Kluse či především velikána Karla Gotta, pro kterého to byl vůbec první rockový festival. Což někteří nesli těžce a uraženě na FB hlásili, že budou fest sabotovat. Nakonec však právě vystoupení "božského Káji" patřilo k nejhlasitějšímu a nejbouřlivějšímu (z hlediska atmosféry), kterého jsme tu byli svědky. Ale o tom až ve třetí části reportu. Dnes se podíváme zejména na vystoupení Bloc Party, The Ghost Inside a 30STM.

 

Do Festival Parku jsem se dostal až někdy po čtvrté odpolední a po vyřízení všech potřebností se s dalšími dvěma kolegy z INE vydal dovnitř areálu. Prvotní cíl bylo okouknout obří stan Staropramen Stage, kde se měly uskutečnit shows většiny headlinerů pro čtenáře INE zajímavých (právě třeba 30STM, Papa Roach či ADTR). Nejdříve přišlo zklamání, protože prostor s kapacitou nějakých 12 000 lidí se nezdál tak velký jako na fotkách a panovaly nejen v mém případě obavy, jak se to tam na Jareda a spol. nacpe. Ty nakonec byly vyvráceny, neboť u žádného vystoupení nebylo přecpáno, pokud člověk hledal (a nebyl líný obejít vzadu dav a stoupnout si na pravou stranu stanu, tzn. na tu vzdálenou od vlezu). Ale teď už pojďme na samotnou hudbu.

 

Prvním interpretem, jehož jsem spatřil, byli pražští Evelynne aneb jeden z vítězů "Českého YouTube Festu". V jejich tvorbě se mísí více žánrů jako rock, elektro či indie, nezřídka při takřka tanečních rytmech. Kapele je přisuzována zářná budoucnost, ačkoliv za sebe musím říci, že mně se naživo do vkusu příliš netrefili. Což neplatilo u ostatních přítomných, protože hned několikrát kluci roztleskali YouTube stage. (Jen je zajímavé, že teď, při poslechu z Bandzonu, mě už Evelynne baví více, že by za to mohlo nazvučení...?)

Jakmile dohráli, přesunul jsem se na popud jednoho z kamarádů do výše zmiňované Staropramen Stage na Amandu Palmer. Její hudbu bych nazval jako "weird-rock", ač se k ní váží označení jako dark/punk cabaret. Extravagantní sedmatřicátnice, jež kolem sebe měla stejně podivnou skupinu - kytarista ve vysokých kozačkách, baskytarista v obleku a (všude) zarostlý bubeník. Vážně jak z nějakého podivného kabaretu. Nic pro mě, své fandy si ale našla.

 

Mnohem kladnější dojmy mám z britských Bloc Party, od nichž jsem sice doposud nic neslyšel, ale svým pohodovým, přirozeným a skočným setem si mě získali. Tahle čtyřčlenná formace, žánrově označovaná jako indie/alternative rock nebo post-punk revival, má na svém kontě čtyři alba, kdy právě to poslední (recenze) nese titul Four. Pánové - i když tohle označení by bylo chybné, za bicími totiž seděla osoba ženského pohlaví, avšak neznám důvod, proč tam nebyl stálý člen Matt Tong - to odpálili s peckou Hunting For Witches. Na tu navázala skladba Banquet z debutového, osm let starého počinu Silent Alarm. Lidi rychle na tuhle notu přistoupili, a mohlo se začít tančit a užívat výborné atmosféry, která zde vznikla. Tleskačky, nějaké ty doprovodné sbory, děkovačka ze strany kapely. Bohužel však přišlo nucené přerušení, kdy na Staropramen stagi (nebo možná i ve větší části areálu) vypadl proud. Deset minut se nic nedělo, aby pak tihle Britové v čele se sympatickým frontmanem Kele Okerekem nigerijského původu dohráli svůj (zkrácený) set. Škoda, přesto pěkný hudební zážitek, který musel chytnout i návštěvníky tvorbou Bloc Party netkutné.

 

Pak už se spěchalo na americké hardcorové floutky The Ghost Inside, kteří české příznivce už rozsekali letos v únoru s Deez Nuts a spol. ve Futuru (report). Ti hráli v menším stanu z oněch dvou, dnes již zmiňované YouTube stage, kde však zvuk často nebyl takový, jaký bych si představoval. Někdy to bylo lepší, většinou spíše horší. Z trojice největších stagí, kam patřila ještě jediná otevřená "Rock for People", kde se ale hrálo až od středy, byly zde zvukový výsledky nejslabší. Ale u takového nářezu, jaký nám TGI předvedli, to bylo stejně jedno. Otvíračka stejná, jako už je zvykem, tedy v rychlém sledu úvodní dvě písně z poslední desky Get What You Give (recenze) - This Is What I Know About Sacrifice a Outlive. Mosh pit na sebe nenechal dlouho čekat, v kotli se to rozjelo v řádu vteřinu od doby, kdy tahle kalifornská pětka vylezla z backstage. Prostoru na řečičky kolem moc nebylo, pánové rvali jeden song za druhým, energie se dala brát do hrstí a vše kazilo jen splývání nástrojů do sebe, a to jsem stál v prostředku přední části, kde bych čekal vymazlený sound. Z tracků se objevily jak starší Unspoken, tak nové The Great Unknown nebo Test The Limits. Zpěvák Jonathan Vigil to s lidmi umí, takže komunikaci kapela-publikum se nedá vyčíst nic. Na závěr nemohla chybět hitovka a asi největší pecka Engine 45, kde se na závěrečný sing-along ("All my life I’ve been waiting for something / That never came. It never came. / But I’m still saying …") se přímo k Jonathanovi seběhli všichni věrní. Pak jen poděkování, potlesk, konec. Well done!

 

Text reportu se mi natahuje více, než bylo v plánu, pojďme hned na headlinera večera, rockové 30 Seconds To Mars. Na ty jsem dobíhal z TGI až při závěrečných tónech úvodní písně Birth. Ta a další dvě Night of the Hunter a Search and Destroy mě příliš za srdíčko nevzaly. Pro mě se koncert rozjel až se čtvrtou This Is War. To také atmosféra začínala přibírat na intenzitě. Na pozadí se promítal klip této singlovky a na lidi začaly lítat vypuštěné balónky (spíš balóny), které si pak fanoušci pinkali nad hlavami mezi sebou. Jared Leto, stále kvůli roli ve filmu dost vyhublý a také zarostlý, si získával fanoušky, hlavně slečny, svým charismatem a (naučeným) projevem na stagi, dav šílel a velkolepá show mohla probíhat na plné obrátky. A k té v případě 30STM nepatří jen hudba, ale i věci kolem. Proto jsme mohli zhlédnout i doprovodná artistická vystoupení - nejdříve muž v obruči (než jeho výkon popisovat, mrkněte na jedno video z YouTube, pořízené z jiného koncertu), poté dva chlápci na prkně umístěném ve stylu koupačky, kteří na přeskáčku vyskakovali, aby ten druhý mohl ve vzduchu předvést nějakou líbivou kreaci včetně salt. Jared se také rozpovídal a dost chválil české publikum (ale čeho je moc, toho je příliš, nevím, jestli mu ta přehnaná slova chvály a díků mohl vůbec někdo věřit). Během jednoho tracku pak vyběhl s velkou českou vlajkou umístěnou na tyči a mával s ní během zpěvu kolem. Krapet kýče, ale holt to k setu 30STM patří. Nemohlo chybět ani pozvání si několika šťastných fandů nahoru na pódium (zvláštně jedna fanynka nejspíše ještě do dneška nemůže usnout) či společné foto na Instagram.

Já si užil až poslední pětici skladeb. Akustické Hurricane a The Kill (Bury Me) - kdy sborový zpěv refrénu otřásal stanem -, Closer to the Edge, Kings and Queens a závěrečný přídavek, letošní singl Up in the Air. To už lítaly všude konfety a nafukovací zvířátka. V závěru přišlo posazení si publika a následný výskok do refrénu oné poslední písně. Pak velký aplaus.

Takže ač skoro polovina času byla strávená nehudebními složkami, show to byla mistrná a nezapomenutelná, o tom žádná, avšak trochu na úkor hudby jako takové.

 

Cestou do stanového městečka jsem pak ještě potkal v hloučku lidí a pod širým nebem neoficiálně hrající Brity Shoshin, kteří mě svojí bezprostředností chytli už po pár minutách, ale o jejich vystoupení si povíme více až v dalším článku. Reportáže ze 2. a 3 dne festivalu tedy budou následovat již brzy.

Jonash

Čtěte také:

 

Zpět