Report: Never Say Die! Tour 2012; Praha - 01.11.2012
Kdo: We Came As Romans (USA) + blessthefall (USA) + Stick To Your Guns (USA) + For The Fallen Dreams (USA) + Obey The Brave (CAN) + At The Skylines (USA) + The Browning (USA) + At Dawn We Rage (USA)
Kde: Futurum Music Bar – Praha
Kdy: 1. 11. 2012
Podzim je v plném proudu, zima za dveřmi, máme tu 1. listopad a právě v tento den se v pražském klubu Futurum zastaví Never Say Die! Tour. Letos se již po šesté rozjelo po Evropě dohromady osm kapel v čele s We Came As Romans, blessthefall a Stick To Your Guns.
Řekl jsem osm kapel, ale hned z kraje tu budeme mít tak trochu výjimku. Klub otevírá poměrně brzo. Přijíždím včas, abych nepromeškal začátek. Půlhodinka ve frontě nikoho nezabije, ale taky příliš nepotěší. Naštěstí vše stíhám a o půl 7 už dávno pocucávám pivo a vyhlížím At Dawn We Rage. Na pódium vchází pouze jeden borec, krátce vítá návštěvníky, chopí se notebooku, mixáku a z reprobeden se v mžiku ozvou první tony ve stylu d´n´b. A tak proč ne, k letošnímu line-upu tenhle rozjezd celkem sedne, i když bych si radši poslechl nějakou mladou nadějnou partičku.
No, a jedna taková dostává po několika minutách prostor. Říkají si The Browning a hrají těžkopádný metalcore s elektronickými prvky. Frontman Jonny McBee (ex-As Blood Runs Black) podává skvělý výkon. Jeho scream zní místy spíš jak štěkot, ale do jejich brutálních breakdownů to sedí doslova jak prdel na hrnec. Po energické skladbě No Escape se roztáčí se i první circle pit, je tu ale jedna věc, se kterou podle mého šlápli tito hoši v černém trochu vedle. Nevím, proč v každé písní musí nutně být elektronický podklad. Ten ubírá zajímavosti a přidává na tuctovosti. Jinak ale slušný rozjezd. Teď jsem zvědavý, s čím přijdou At The Skylines. V klubu už začíná být celkem plno a tito Američané nenechávájí diváky dlouho čekat. Najednou je na scéně pět mladíků, kteří rozdávají úsměvy na všechny strany, vyzařují energií a předvádí neskutečný výkon. Konečně se dočkávám i čistého vokálu, který je ještě k tomu neuvěřitelně krásný. Tahle banda si ve mně za půl hodiny dokázala vybudovat neskutečný respekt a obdiv.
Čím dál více lidí, čím dál méně místa a taky čistého vzduchu, ale to už k takovýmto akcím zkrátka patří. V sále je také stále tepleji a je jasné, že kanadští Obey The Brave ještě přitopí pod kotlem. Partička vedená Alexem Erianem (ex-Despired Icon) servíruje pořádnou porci syrového a velice poctivého metalcoru. Vyzívají ke stage divingu a na pódium se po chvíli také odváží první skokani. Nemám vůči jejich muzice výtek. Spokojeně pokyvuji hlavou do rytmu, hezky si zakřičím při Get Real a přeji si, aby tak dobrý zvuk vydržel i pro moje oblíbené For The Fallen Dreams. Moje přání se ale nevyplní a po celý jejich set slyším jen přehlušenou první kytaru a vokál je schovaní někde hluboko pod ní. Proto také začínám mít v písních zmatek, i když mám tuhle kapelu naposlouchanou snad i pozpátku. No co, zazpívám si alespoň výborný refrén v Deep Down Inside a už taky neodolám a při staré známé The Big Empty, která je pro tento večer na posledním místě, se hezky nechám unášet na rukách davu.
No, FTFD mě příliš nepotěšili - a rozhodně v tom nejsem sám. Teď jde do tuhého, teplota stále stoupá a před námi jsou vystoupení ještě tří kapel, z nichž každá bude kandidovat na největší show večera. Na řadě jsou Stick To Your Guns. Z reproduktorů se ozve intro z alba Diamond, které vyšlo letos, a zpěvák Jesse Barnett se vrhá mezi své fanoušky. Při starém, dobře známém songu Amber začíná také neskutečná párty a otvírá se pořádný mosh pit. I ti, co byli doteď v klidu, už to nevydrží, protože STYG vytahují z rukávu všechny trumfy, co mají. Against Them All, Bringing You Down, Empty Hands a We Still Believe z nové desky znějí naživo naprosto neskutečně. Poslední zmíněná rozpohybuje snad všechny přihlížející a není divu. Zkušenější kapela vždycky předvede skvělou show a tito Kaliforňané toto pravidlo bezpochyby potvrdili. Jsem nadšený!
Teď je přesně 22:00 a sálem se začíná nést sborové: „Blessthefall! Blessthefall!“. Není divu, že spousta lidí dnes přišlo především kvůli této partě. Ta už totiž zná hned několik pražských klubů, a tak není divu, že má dnes takovou podporu. Zaslechnu rádiový hit Gangman Style, tak fajn, že by intro? Ani náhodou. Po jeho skončení znovu ticho a prostorem se znovu nese jméno formace, jež je podle časopisu Kerrang! tou nejživější kapelou na světě! A tady je máme. Sympatická pětice v čele s Beau Bokanem se rozhodla udělat čest své pověsti a po stařičkém intru 2.0 rozjet pekelnou show. Prvním plnohodnotným songem je What ´s The Left Of Me. Pak tu máme stařičký song Guys Like You Make Us Bad, v jehož průběhu se Beau vrhá mezi své příznivce. Ti ho na rukách dostanou až doprostřed sálu, kde se hlavou dolů pověsí za římsu, přičemž nepřestává zpívat. Dav je jako u vytržení. Další v playlistu jsou I´m Bad news, In the Best Way, The Reing, Bottomfeeder a také Promised Ones z poslední studiovky Awakening. Do všech dává tato kapela neskutečnou dávku energie a všichni se znovu skvěle baví. Jenom nerozumím tomu, proč jsou tak nahlas. Pan zvukař si asi rád točí s čudlíky směrem doprava, jenže ten randál začíná být nesnesitelný. Na zavěr chlapci nachytali To Hell and Back a pár vteřin před jejím koncem se srazí taky největší wall of death večera.
We Came As Romans, to je headliner celé letošní tour. Upřímně moc nerozumím proč. Moji dva největší favorité už odehráli a o jejich vystoupení jste si mohli přečíst v předchozích dvou odstavcích. Spousta příchozích to asi cítí stejně a po ukončení setu BTF opouštějí vydýchané Futurum. WCAR hrají tedy pouze jen asi pro polovinu příchozích, ale ostudu rozhodně nedělají. Sází pecky jak z debutu To Plant a Seed, tak i z posledního počinu Understanding What We´re Grown To Be. Kombinace křičených a čistých vokálů zní v jejich podání dost nevyrovnaně. Dave Stephens podává dost slušný výkon, zato Kyle Pavone už dělá chyby, bohužel. Občas se přesně trefí, občas je jeho zpěv dost mimo, ale i přesto mě jejich show vcelku baví. Z jejich playlistu jsou pro mě nejsilnější písně Just Keep Bleeding a The Plan Of The World.
Celkově to byla ale akce parádní! Viděl jsem vystoupení několika skvělých skupin, potkal spoustu známých a užil si zkrátka všech potěšení, které akce takového rázu nabízejí. Ani mně nevadí, že cestou na byt nemůžu pořádně došlápnout na levou nohu, bolí mě záda a slyším o moc hůře než normálně. Prostě pořádná párty, jakou jsem už dlouho nezažil! Díky Obscure, a taky všem, co jste přišli. Bylo to vynikající!
