Report: Landscapes + Hopes + Home For Real; Praha - 20.01.2014
Kdo: Landscapes (UK) + Hopes + Home For Real (obě CZ)
Kde: 007 Strahov - Praha
Kdy: 20. 1. 2014
Po takřka čtyřech měsících, kdy na Sedmičce vystoupili britští Departures a More Than Life (report), jsem zamířil opět na Strahov na další porci melodického hardcoru. Coby headliner zde zahráli Landscapes, kteří patří mezi to nejlepší, co tenhle žánr nabízí, a k nim byli přizvaní domácí Hopes a Home For Real, obě to bandy ze severu Čech. Začátek byl plánován na 19:15, kdy však klub ještě zel prázdnotou, a proto jsem se trochu obával, zda-li bude na předkapely nějaká slušná návštěva. Lidé se však začali pomalu trousit, a protože byl start posunut o nějakých 20 minut, tak se klub 007 stačil příjemně, ač pouze decentně zaplnit.
Line-up tedy načala pětice Home For Real, od které jsem sice nějaké songy slyšel, ale už to bylo před nějakým tím pátkem. Proto jsem byl na kluky zvědav - a nutno hned dodat, že mě příjemně překvapili. Jo, bylo znát, že mají před sebou ještě dost práce, co se týká pohybů na stagi a možná větší sehranosti. Ale zato působili sympaticky a bylo vidět, že je to, co dělají, baví. Lidi pokyvovali do rytmu, než aby se pouštěli do nějakýho moshování, jen trojice akčnějších mládenců, v čele s Raddy Sandersem zpívajícím v pražských Black Bay, si často brala od frontmana HFR Pavla Edera mikrofon a vypomáhala mu svými hlasivkami - a vůbec jinak dováděla. Na kapele se mi páčí střídání tempa a kombinování jemnějších a těch naopak tvrdších pasáží. V posledním tracku s titulem Timeless formaci vypomohl Honza Kučera ze Skywalker, který v písni hostuje i ve studiové podobě. A svým projevem a energií pomohl strhnout pár dalších lidí před pódiem a dodal této závěrečné pecce potřebné koule.
Dalšími v pořadí byli kluci z Hopes, kteří se museli obejít bez svého stálého zpěváka Marka Miklase, za kterého má teď na několika shows zaskakovat Chris Van Vleet, kterého můžete znát z další liberecké party Prove Your Pride, která však loni ukončila činnost. A alespoň včera jej zaskakoval velmi zdatně. Tvorbu Hopes vyjma posledního videosinglu také víceméně neznám, takže očekávání byla i zde. Hudebně se nám dostalo větší sypačky než v předchozím případě a i chování na pódiu budilo profesionálnější dojem, přesto mi tu NĚCO, co nedokážu popsat, chybělo. Možná jako bych, ať se kluci nezlobí, jim to i přes jejich nasazení úplně nevěřil. Což je dáno asi i tím, že zatím fungují relativně krátce a znám je i z dalších, žánrově trochu odlišných kapel. To mi nebránilo v tom, abych si je užil. Jen atmosféra byla vcelku vlažná, menší ovace než u HFR bych asi před začátkem akce nečekal.
Hopes zahráli šestici písní, mezi nimiž samozřejmě nechyběl výše nakousnutý singl opatřený klipem I Don't Give A Fuck. Ten mě baví, i když jsem měl menší problém právě s videoklipem, jenž mi přijde takový... přehnaně macho, nebo jak to říct. Naživo ale zábavná pecka, k níž nemám výhrad. Takže výsledné dojmy trošku rozporuplné, jak může být i z této části reportu znát. A příště bych prosil stáhnout jednu z kytar, která v určitých polohách lehce trhala uši, ale to je věc na pana zvukaře...
Hvězdami večera byli Landscapes. Pětice z jihozápadní Anglie má na kontě výborný debut Life Gone Wrong z léta 2012, který u nás na webu dostal zasloužených 90 % (recenze) a je pro mě jednou z nejlepších desek v rámci melodic hardcoru. Set tihle sympaťáci otevřeli úvodní skladbou z onoho alba - Cemetery, po níž následovala píseň D.R.E.A.M. a pak nějaká ta slova díků z úst frontmana Shauna Miltona. A poté již následovala dost možná největší pecka No Love, jež je opatřena i videem. Na kapele bylo znát, že je přeci jen o velký kus dál než její čeští předskokani. A bylo vidět, na koho že většina fanoušků dorazila. Přirozený projev, emoce, hudební vyzrálost, profesionalita, proslovy, které měly co říct a nebyly jen vatou. Lidi v klubu se chytali, nejvěrnější pomáhali svými hlasivkami, ať už jim byl nabídnut mikrofon či ne, a opakovaně se tu vytvořil menší mosh, atmosféra šla zkrátka hore. Spíše než na vnější slupku je lepší se nechat unášet, soustředit se na to, co se skrývá v hloubi songů, poslouchat a vnímat texty. Není to žádná bezduchá řežba - což je asi fanouškům Landscapes říkat zbytečné, takže spíše to je mířeno na ty ostatní, kteří otevřeli článek jen ze zvědavosti.
Nevím, co více napsat, já si set téhle partičky užil do sytosti, ač musím možná s podivem dodat, že mě pánové o něco více baví při poslechu z desek... Do setlistu, který vidíte vedle, byla navíc zařazena coby přídavek ještě věc Disdain. I tak show skončila v klidu ještě před povinnou desátou večerní. A po ní nebyl problém se se členy skupiny vyfotit a pokecat, navíc při tom působili příjemně a zcela bezprostředně, takže se dostavily další kladné dojmy.
Na závěr nemůžu opomenout klasický dík pořadatelům z Conspiracy Concerts, protože akce se opět vyvedla, jak nejlépe mohla. A zasloužila by si klidně více jak 118 platících.
