Report: Impericon Never Say Die! Tour 2011; Praha - 20.10.2011

Kdo: Suicide Silence (USA) + Emmure (USA) + Deez Nuts (Austrálie) + As Blood Runs Black (USA) + The Word Alive (USA) + The Human Abstract (USA) + Vanna (USA)
Kde: Praha – KC Vltavská
Kdy: 20.10.2011

Kulturní centrum Vltavská na sebe navléklo ve čtvrtek 20. října doslova corový kabát. Letošní ročník této putovní akce, která se u nás odehrála již třetím rokem, opět přinesl spoustu zajímavých kapel takřka pro všechny fanoušky tvrdší muziky. Mohli jste uvítat post-hardcore, metalcore či party hardcore; hlavně si však přišli na své příznivci deathcoru. Krátce po 6. hodině jsme přišli na místo konání a ihned mě zarazil rozdíl oproti předešlému ročníku. V prostoru sálu, kde kapely vystupovaly, bylo zakázáno kouření. Beru na vědomí, že si o to kapely vyžádaly, ale jistě to ocenili i diváci. Není nic příjemného se pár hodin pohybovat doslova v kouřovém mraku a ještě do toho namáhat hlasivky při sborovém zpěvu. Přesto se onen zákaz tak úplně nedodržoval, bohužel...

První kapelou, jež obsadila podium, byla post-hardcorová formace z Bostonu, která si říká Vanna. Toto pětičlenné složení, vedené frontmanem Daveyem Muiseem, si během chvíle získalo obecenstvo na svou stranu. Díky kvalitnímu zvuku dosáhli úrovně studiových nahrávek a já byl velmi mile překvapen. Zahráli jak novou tvorbu, tak tu starší včetně skladeb Safe to Say a Trashmouth, ke kterým jsou k vidění také videoklipy. Zmiňovaný Trashmouth byl posledním songem ze setlistu, při kterém se rozjel první menší circle pit.

Při zvučení další kapely byl čas si obhlédnout bohatý merch, ze kterého by si jistě vybral každý. Tam se mimo trik, mikin či CD objevily kupříkladu také placky, náramky nebo ruční malba bubeníka Alexe Lopeze ze Suicide Silence.

Jako druzí obsadili scénu The Human Abstract z Los Angeles, kteří hrají zajímavý metalcore s velkou dávkou progresivity. Za mikrofonem stál Ryan Devlin, jenž je v kapele velmi krátce. Myslím si, že to rozhodně nebylo špatné rozhodnutí zvolit právě jeho. Kombinace křičeného a čistého vokálu mu jde opravdu dobře. Pánové zahráli věci ze všech tří alb, víc jim bohužel časový rozsah nedovolil. 

Třetí vystupující bandou byli losangelesští As Blood Runs Black, kteří ve mně konečně pořádně rozvířili krev! Nová deska mi sice nesedla ani trochu, ale to, co ukázali živě, vzbudilo v mnohých z nás s podobným názorem velice kladné dojmy. Konečně se rozjel první stage diving, ke kterému vybízel vokalista Sonik Garcia.

Vše šlapalo jako po másle, a tak mohli jako další přijít na řadu The Word Alive, kteří pocházejí z Phoenixu. Po delším zvučení Tyler Smith, jenž nahradil v kapele Craiga Mabbita (dříve Blessthefall, nyní Escape the Fate) pustil do našich sluchovodů kombinaci řvaného a čistého vokálu, to vše samozřejmě za podpory celé kapely. Ta předvedla setlist z posledních dvou desek, z té premiérové jsem nezaznamenal nic. Stage diving a circle pity se rozjížděly čím dál tím víc. Jediné, co bych jim vytkl, bylo ozvučení mikrofonu - místy nebylo vůbec zpěvům rozumět, ba dokonce je ani slyšet.

Pátou formací byli hardcoroví Deez Nuts, kteří rozjeli nevídanou párty. Stále přemýšlím, jak jejich vystoupení nazvat... snad jen "hardcorová diskotéka"? Lidé tančili, zpívali, skákali z podia, dostávali se do víru circle pitu, okusili, jaké to je zpívat do mikrofonu, který J. J. Peters nabídl snad každému, kdo za ním přišel na podium. Dokonce sám pomáhal lidem, kteří se za ním drali nahoru. Působil jako opravdu velký pohodář a člověk, co žije fanoušky. Bylo to velkolepé, přičemž si to všichni také náležitě užívali. Živě se s námi podělili o největší pecky typu I Hustle Everyday, Tonight We're Gonna Party Like There's No Tomorrow, DTD atd. Jako takovou perličkou na závěr bych rád uvedl slogan u jejich merchu: Please give us cigarettes.

Na šesté vystoupení, tedy partu Emmure, jsem se upřímně moc netěšil, a to zejména kvůli přebreakdownovaném albu. Po nazvučení nástrojů zhasla světla a na podium vtrhl Frankie Palmeri, jenž má parádní gesta, občasně zavánějící až jistou vtipností. Po první skladbě následovala Solar Frare Homicide a já hned věděl, že v klidu tedy nezůstanu. Nastala ta samá situaci jako u As Blood Runs Black - deska nezaujala, živé vystoupení však bylo perfektní! Po pár odehraných stopách nařídil Frankie, že chce vidět wall of death, a také tomu tak bylo. Letošní vystoupení tak bylo mnohokrát lepší, než to, co předvedli minulý rok. Ještě doplním, že za bicími sedí během turné Tanner Wayne z uskupení Chiodos, který nahradil vykopnuvšího Mika "Harveye" Kaabeho.

Posledními vystupujícími a zlatým hřebem večera byli Suicide Silence, původem z Riverside v Kalifornii. Po dlouhém zvučení, které měla na starost Suicide Silence Crew, se konečně mohlo vše rozjet. Po úvodním songu Wake up! pánové obdrželi nevídaný potlesk. Bylo hned vidět, že králové večera konečně obsadili podium. Po zvukové stránce jsem měl v hlavě jedinou myšlenku a tou byla: Kam se na to hrabe studiová verze! Circle pit, stage diving, následná wall of death, která odstartovala dřív, než Mitch Lucker chtěl... publikum bylo doslova ve varu. Zmiňovaný frontmen Mitch Lucker nás neustále vybízel ke křičení, skandování a neustále nás „fakoval“, i když to bylo všem upřímně jedno. Dokonce měl v tento den narozeniny, jež byly oznámeny větou: „Today is my birthday, fuck you!“ Suicide Silence zahráli skladby ze všech tří alb, kdy všechny zněly lépe, než kdybyste si je pustili na kvalitní zvukové aparatuře. Byla to opravdu nevídaná podívaná a nezapomenutelná show. Při posledním songu No Pity For A Coward nezklamali a vyzvali nás všechny na podium. A já si to i přes křeče v obou nohou dokonale užil - a bezpochyby jsem nebyl sám.

Závěrem bych jen dodal, že to byla opravdu přepychová akce a kdo na ní nebyl, měl by být zklamaný ještě o to víc!

TOMÁŠ KŘENEK

Report na polskou zastávku Never Say Die Tour si přečtete zde.