Report: Disco Ensemble + Death Letters; Praha - 21.11.2012

Kdo: Disco Ensemble (FIN) + Death Letters (HOL)
Kde: Rock Café - Praha
Kdy: 21. 11. 2012

Anžto jsem za poslední dobu koncertní scénu trochu ledabyle zanedbával, bylo třeba pro jednou zvednout půlky znavené od nicnedělání a dorazit do Prahy na nějakou solidní akci. Koncert saunových bavičů Disco Ensemble se zdál býti dobrou volbou, jelikož: minule na Flédě v moravské metropoli rozdováděli kupu studentíčků vedenou mnou celkem obratně: +1. Moje zamilované Rock Café: +1. Akce ve všední den (méně lidu tak nějak všude po okolí): +1. Snaha zahnat chmury: + milión. Takže motivace k příchodu velmi slušná.

Pár kapek bílého, hodinový sneaking po Praze ve snaze získat zapalovač, povečeření v KFC na Národní, kde se inteligence obsluhy od dob retardovaného koniprska s hranolkem za uchem stále nezvedla (krycí spojení pro fakt, že je tam furt), a doba k zahájení koncertu utíká jak loňská voda. Kouření dole v sále je zakázáno – zvláštní a příjemná změna i pro kuřáky, kteří sice čtvrtku koncertu neuvidí, ale procvičí si plíce opakovaným během po schodech ke kuřáckému baru a zpátky. Dost sarkasmů, přejděme k hudbě.

Zhruba ve třičtvrtě na devět přicházejí z publika dva nijak výrazně vyčnívající chlapíci a začínají v nástrojovém obsazení á la White Stripes drtit nejzvláštnější hudební mix, co jsem za poslední zhruba půlrok měl šanci slyšet. Prvotně uslyšíte svižný melo-core, který ale překrývají math-rockové kytarové orgie, post-rockové baladické pasáže a kapka devadesátkového grunge soundu. Death Letters jsou hráčsky brilantní. Předvedli svou debutovou desku Post-Historic v ukázce plných sedmi skladeb a po půl hodině bylo Rock Café už alespoň vágně naplněné a tleskalo obdivuhodnému hudebnímu mixu, z čehož byli kluci až trochu rozpačití, ale viditelně velmi šťastní.

(K tomu prostoru – nebudu lhát, klub narvanej nebyl. Ale vládla tam správná kamarádská atmosféra, což je samozřejmě přednější.)

Disco Ensemble jsou finská čtveřice usměvavých hochů, co předvádí prvotřídní rokec ve stylu The Killers, akorát s větším zapojení synčů a sprostýho hlasu zpěváka Miikky. Setlist otevírala stará hitovka Bad Luck Charm, následovaná klasikou snad ještě větší – uřvanou We Might Fall Apart. Svižný začátek Finové umírnili zahráním aktuálního singlu Second Soul, o kterém kolega Waghiss prohlašuje, že jde o vůbec nejhezčí love song letošní sklizně (a má zadělanou pravdu). A tak slzičky v očích neměla jen okolní děvčata, ale i ten plešatějící pán z Itneverends. A pak? Rychlý průřez poslední deskou Warriors (recenze) a návrat k hitům typu Drop Dead, Casanova. Publikum upocené, mě jako správného dva-a-dvacátníka chytají v půlce setu záda a tak jdu radši na bar a podívat se místo mosh-pitu taky na samotný koncert. Pomyslné vrcholy večera v podobě White Flag For Peace a Semi Eternal Fire/Undo se odehrávají v zahuštěné atmosféře před necelými dvěma sty posluchačů. Vyžádaný přídavek obstarává úvodní skladba z minulé placky The Island Of Disco Ensemble a švihácká Stun Gun.

Svěží vichr z finských plání ani podruhé v ČR nezklamal, dokonce si základnu svých posluchačů značně rozšířil a mimo ortodoxních hipsterů a part náctiletých slečen okupovaly Rock Café i dospělejší generace a čerstvé párečky (které, ač v rozhledu svými neustálými ústními kontakty trochu bránily, byly příjemným zpestřením mezi upocenou většinou). Pořád mě něco nutí si myslet, že to na tom světě s netradiční a zároveň dobrou hudbou ještě tak v háji není.

Míra Kajan