Report: DEAD END FESTIVAL 2012; České Budějovice - 30.11.2012

Kdo: The Truth Is Out There + Bitch & Chips + Atari Terror + the.switch + Satisfucktion
Kde: KD Gerbera / Mighty Bar Vebloud - České Budějovice
Kdy: 30. 11. 2012

Čtvrtý Dead End Festival roznesl pochybnosti o české core scéně na kopytech

Nemám rád malý festivaly. Většinou tam brknaj‘ lokální kapely nevalný kvality, zvukař je ubučenej padesátník s hárlej bundou a rozbitým mixákem. Dead End je malý festival. Paradox až na půdu: Dead End mám rád. Zásoba zvučných jmen, několik stejdží a dobrej menežment... Ono to bude asi tím, že to je jeden z mála festivalů, co pořádá jedna z účinkujících kapel. V tomhle případě budějovická již-legenda core-metalu Satisfucktion.

Čtvrtej ročník českobudějovickýho muzikobraní nabídl už dokonce čtyři scény, z nichž tři odehrály své v KD Gerbera (ošklivým, přeošklivým kulturáku, ale co už) a maličká alter-stage připadla věhlasnýmu klubu Velbloud. Jednodenní festival je věc dobrá. Nikde nemusíte spát pod stanem, soulož se tak sice omezuje na (kulturákové, echk) hajzlíky, ale všude to máte blízko a hlavně v teplíčku.

Na místo určení jsem dorazil v půlce setu Moraváčků z The Truth Is Out There. Kapela, kterou jsem viděl za poslední rok asi čtyřikrát, standardně švihala energií nabitej set, Big Lobogo a Race z prozatím jedináčkového EP s publikem točily v mosh-pitech celkem obratně. Hanzi a jeho banda mazáckýho trance-coru prostě nemůže na klubový scéně zklamat. Škoda jen, že páni pořadatelé tak trošku na konci kluky usekli a nebyl čas pro jejich klasické zakončení v podobě hopsavý děkovačky divákům.

Ká-efko, přeskok do klubu Velbloud, chytře umístěnýho pouze o zhruba dvě stě metrů od Gerbery a zde koncert mladičkejch Bitch & Chips z Prahy. Póza jak hovado, patečky evryvér, ale ti kluci zatracepeně umějí hrát, takže se jim výhradně anglofonní proslovy mezi skladbama tak nějak dají prominout. Na glam-rocku, když ho umíte hrát, se nicméně nedá v dnešní době získat moc jedinečných příznivců, ale zároveň jím publikum nemůže opovrhovat. Středně nacpanej Velbloud, pár hopsavých groupies a sada svižných kytarových songů, co holt nemůžou svou přímočarostí urazit. Budvar za pár kaček, cigáro a moc dobře odvedená práce zvukařova – za mě velmi dobrý.

Alou zpátky do Gerbery, v momentě příchodu začíná v maličkým kumbálku s nadpisem Acoustic Stage hrát Atari Terror. Tentokrát zjevně unplugged, což je u hardcore/metalový kapely disponující sadou výborných muzikantů přímo balzám na duši. Balzám na duši sice vydejchanej vzduch a přibližně dvě stovky lidí na čtyřiceti metrech čtverečních umí kapánek pokazit, ale protestovat se proti tomu zkrátka nedá. V půlce setu se probírám zpátky přes sadu dámských ňader a svůj mok lemtajících budvaristů do dýchatelného foyer. Aťáči mě svým umem dostávaj‘, jenže je čas na protější full-stage, kde se už pocmrndávají sound-checkeři od ikonických the.switch.

Pražská pětice pro mě v současnosti představuje vrchol domácí kytarový tvorby. Parta individualit posazená za nástroje, které ovládá výborně (plus ještě tak trochu perfekcionisticky), disponuje na místní poměry dosti enormní světelnou show. V momentě, kdy nastupuje na pódium kazatel Sthepa, mám již standardní switchoidní zimnici a palba za palbou v podobě skladeb jako Hyena, Akvárko nebo Peruť je prostě lahoda pro kladívko, kovadlinku a nevim-jak-se-všechny-ty-věci-v-uchu-jmenujou aparátky. Konstantní, konsternující a kanonická kvalita, kámo. Nacpaná českobudějovická hala dává "Přepínačům" jednoznačně největší potlesk večera.

V pozici řidiče si dávám Red-Bulla a cigáro, právě když okolo mě probíhá Broňa z pořadatelských Satisfucktion na svůj následující set. Tahle domácká atmosféra je prostě k nezaplacení, hudebníci v publiku, přátelství smrdí na každým rohu a nikdo nemůže říct, že se čtvrtej Dead End nepovedl. Kluci ze Satis předvádějí svůj nabušený alter-metal bez nějakých dlouhých povídaček, pouze děkují dobré organizaci a lidem, kteří přišli. Hitovky z poslední Penumbry i předchozího Motionless plní účel a diváci zažívají nejrandálovitější parádu z večera.

Přátelé, kvalita lokálních festů nezměrně stoupá. Snad se uvidíme příští rok v ještě větším počtu, a když Bůh dá, tak i v nějakých solidnějších prostorách. Jména, ambice i fantastická divácká podpora na to zjevně jsou.

FOTOREPORT,
OBSAHUJÍCÍ
28 FOTEK,
NAJDETE
NA NAŠÍ
FACEBOOK
STRÁNCE

Míra Kajan