Report: Boysetsfire + Gallows + Bane + Burning Steps; Praha - 18.06.2013
Kdo: Boysetsfire (USA) + Gallows (Anglie) + Bane (USA) + Burning Steps (ČR)
Kde: Praha – Lucerna Music Bar
Kdy: 18. 6. 2013
Dobrejch koncertů teď běhá po světě tisíce, spousta z nich navíc otrká i Prahu, případně nějakou zemi blízko té naší. Aktuální zásah do ušních bubínků se konal v Lucerna Music Baru, kde vystoupila povedená čtveřice hardcore-punkových, případně punk-rockových kapel. Straight edge smrděl ve vzduchu a lidí bylo okolo čtyř stovek.
Večer otevírala mostecká formace The Burning Steps. Kluci sami sebe definují jako hardcore-punk, ale většinu času to bylo příjemné středotempové melo s nasranejma textama a občasným řevem. Přihlédnu-li k věkovému rozložení kapely, musím dát palec nahoru mladé a povedené muzice ze severu. Sound nabral (k překvapení mému i všech okolo, známe Lucernu, že) již s první kapelou slušnou úroveň a zhruba osmička skladeb odsýpala v pozitivním duchu. Cigaretka venku (celý prostor dole v sále byl nekuřácký) na třiceti osmi stupních a šup na Bane. Straight edge z Massachussets mě ale nikdy příliš neoslovoval, proto jsem jen z povzdálí sledoval jak dvoumetrovej taťka Bedard hopsá s rovným kšiltem v nejlepších letech po pódiu a nemístně řve. Oldschooloví příznivci si pomlaskávali a našli se i tací, pro které byli Bane vrcholem večera. Ten můj přišel až záhy.
Nejprve ale musím lehce odbočit ke troše osobní historie – mám rád spoustu kapel, ale jen ke skutečnýmu málu jsem se téměř nedělitelně přivázal. Takovej ten styl poslechu, kdy hltáte každej b-side song, každej demáč a setlisty nejlepších živáků odříkáte i ve spánku. Když se vám pak tak adorovaná formace rozpadne, hledáte side-projekty, sólo-projekty či prakticky jakejkoli záblesk toho, že alespoň nějaká část vaší minulosti stále žije a tvoří. A když se vám sejdou hned dvě propojené akce dva dny po sobě a nedaleko od sebe, volba je jasná. Zasvěcení ví, že prazáklad stojí v legendě Alexisonfire, ze které se odtrhl kytarista Wade McNeil, aby suploval zpěv v Gallows. Druhou částí pak již nefunfující Kanaďany zastupuje sólový projekt dalšího kytaristy Dallase Greena City and Colour, který shodou náhod vystupoval o den později ve Vídni (report bude!).
Pojďme na Gallows. Kdo je znal za fungování Franka Cartera, byl novým zpěvákem, který v jistém slova smyslu představoval slušnou dávku ambivalence (malý, rezatý a rachitický bad-boy versus metrákový, hárlejář s licousama a pěstí jako zvon), rozhodně překvapen. Pozitivní smysl naštěstí převážil, a tak Gallows díky výměně, která zpravidla kompletně změní ksicht celé kapely, nebyli vysláni do pekel. Ba naopak – s novou eponymní deskou (recenze) ještě partu fanoušků nabrali. Pražskou show odpálila novinková klipovka Last June a zhruba dvacítka mosh-pitařů se dala do práce. Wade sršel aktivním vystupováním a o mikrofon se s fanoušky dělil více, než to bývá obvyklé. Abandon Ship a In A Belly Of A Shark daly vzpomenout na Carterovu éru a publikum dalo znát, že staré skladby se jim nelíbí o nic méně než ty nové. Mondo Chaos je sypačka z posledního EP a slova refrénu „Hey, say fuck the world, I’d say it‘s already fucked“ doslova otřásala Lucernou. Závěrečná povinnost v podobě skladby Orchestra of Wolves splnila své očekávání – anti-lovesong s úctyhodnou dávkou semene, felace a agrese a závěrečným „The hardest thing you’ll ever learn is just to love and be loved in return“ rozbořil obecenstvo definitivně. V momentě, kdy jsem si počítal rány a modřiny, McNeil s jeho partou odcházeli do backstage a doprovázel je potlesk z výborně odvedené práce.
Boysetsfire byli blockbusterovým trhákem večera – kapela, která si za svou dlouhodobou činnost (příští rok oslaví 20 let existence) vybudovala v post-hardcorovém světě rozsáhlou základnu fanoušků, nastupovala v Lucerně jako poslední. Kluci z Newarku natočili po dlouhých sedmi letech LP desku While A Nation Sleeps..., a tím dali jasně najevo, že se s aktivní činností loučit nehodlají. Energie rozhodně nechybí – okolo Nathana Greye se zčásti napasírovala mladá rytmická sekce, když minulý rok do kapely dorazil bubeník Dan Pelic a basák Chris Rakus. Melodická složka se však drží zaběhnutých norem a od založení formace zůstává neměnná. Chlapci založili oheň (haha) s otevírákem z nové desky – houpavou a vyřvanou Until Nothing Remains. Následovala středotempový hymnus Requiem a bylo znát, že na to, aby se publikum rozproudilo, není potřeba otevírat koncert nějakou sypačkou. Ta ale stejně přišla – dokonalá souhra basových linek s šestnáctkovými rytmy – Release The Dogs. Dál to šlo už jako po másle, zbrusu nová singlovka Closure, Eviction Article jakožto jeden z největších nářezů vůbec a s postupem druhé poloviny se zase zjemnilo – punk-rocková melancholie Handful Of Redemption. V publiku se projevoval zvláštní jev, který byl určen vyšším věkovým průměrem. Ačkoli mosh-pit čítal zhruba desítku lidí, čili drtivá většina jen „stála a poslouchala“, potlesky byly ohlušující. Vrcholu pak dosáhly při uzavíracím hitu Rookie a po vytleskání přidali delawareští zásadní hit Empire, který dokonale celou Lucernu zamáčkl jak mouchu. Dokonalá kombinace screamo skladeb s kousky pomalejšími a emocionálně kulervoucími.
Agentuře Conspiracy se zas jednou povedl parádní gig, který za cenu tak říkajíc lidovou nabídl špičkové představitele tvrdé muziky pro již „zkušenější“ posluchače. Klimatizace a nekuřácký status objektu dělal z Lucerny po DLOUHÉ době nadstandardní koncertní prostředí. A zvuk také nebyl k zahození. Thumbs up!
