Report: Apostate + Follow The Waves + Behind Our Walls; Ostrava - 05.08.2012

Kdo: Apostate + Follow The Waves + Behind Our Walls
Kde: Ostrava – klub Barrák
Kdy: 5. 8. 2012

Rusové z Prahy přijeli z Berlína do Ostravy nakopat prdele, než odjedou na Slovensko. Jediný koncert Apostate v ČR v rámci "THE ♦ RØΛD Summer Tour 2012" se konal v klubu Barrák a podle mě i kapely se více méně vyvedl. Komu tohle nestačí, ať čte dále dojmy a názory jednoho návštěvníka.

Skoro na poslední chvíli přidaní Behind Our Walls slibovali metalcore ve spojení s trancem. No, ono to asi nebude tak žhavé… Bandzone neberte vůbec vážně, kluci spolu hrajou chvilku, a v tom bude asi ten kámen úrazu. Puštěné intro jako z diskotéky, v první věci elektronika skoro přebíjela kytary. Zpívající bubeník Adam v refrénech předvedl parádní výkon. Labyrinth od Enter Shikari chápu, je jasné, že pro kluky jsou tihle Britové inspirací, ale za mě to vypadalo, jakoby se Behind Our Walls nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí hrát a jak. Nejvíc se mi totiž zamlouvala skladba, kde žádná elektronika nehrála. Taneční interludium bylo zbytečné a dle mého trapné, když kapela začala na pódiu chaoticky skákat, jakoby se jednalo o tanec, k čemuž se přidal i jeden fanda z publika. V poslední skladbě se připojilo lidí víc, prostě naskákali na pódium a „tančili“. No… Poslední věc pojmenovaná podle zbraně ze StarGate mě rozsekala fakt zhovadilým breakdownem s neskutečnou intenzitou. Tenhle set nebyl vyloženě průser, ale… Dáme jim čas a uvidíme, hmm?

Akce byla údajně ve skluzu, proto na sebe v rychlosti nazvučení Follow The Waves nenechali dlouho čekat, třískli do nástrojů, představili se a frontman, kterému od malička říkají Ozzy (k tomu se váže jedna krásná historka) začal přeřvávat rachot kolem sebe. „SILENCE! STOP IT! LISTEN TO ME! LISTEN TO MY STORY!“ Cathedrals můžete znát jako první zveřejněnou píseň kapely a najdete v ní snad vše, co tuhle kapelu reprezentuje. Trendy breakdowny, punkem šmrnclé rychlejší pasáže, kytarové vyhrávky, zpěvy, scream i growl. Song I want a girl that is just like Rena zase otevírá skoro až djentová pasáž, a každému je jasné, kde se kluci inspirují, což potvrdili i dvěma covery, a sice od Bring Me The Horizont (Diamonds Aren´t Forever) a jejich oblíbených Architects (kousek These Colours Don’t Run). Já osobně crabcore nemám rád, ale tahle splácanina prostě naživo funguje. Nelépe vyzněl ten večer tandem skladeb Redlights were my exorcist / I want a girl that is just like Rena. Tihle kluci mají něco do sebe a dokázali to jak perfektním repertoárem, tak i živou show, v závěru které se Tom rozeběhl s kytarou do rozestoupeného klubu a tak tak proběhl nahecovanou wall of death. Nesilnějším tažným koněm kapely je bezesporu frontman Ozzy, současně sedící prdelí na dvou židlích (zároveň v kapele The Fall Of Ghostface). Jeho vokální rozsah předvedl s ultimátním nasazením a jeho grimasy a gesta přidávaly celému koncertu další rozměr. Moc bych si přál, aby kluci brzo nahráli nějaké to EP a dostali se do širšího povědomí, zaslouží si to!

Publikum bylo nažhavené na hlavní hvězdu večera, jejíž záře přesahuje za hranice naší malé zemičky, a to zaslouženě. Progresivní metalcore začala kapela čerstvě míchat s post-rockovými prvky, ze všech jejich skladeb navíc cítíte Rusko. Už během zvukovky bubeník Teror neposeděl, neustále bouchal a ťukal do bicích, to byl ovšem jen zlomek toho, co mělo přijít. Světla zhasla, na pódiu byl osvětlen jen bubeník a před ním stály 4 siluety opravdových osobností. Smyčce a francouzština, navnazení na tu správnou vlnu, ta pravá atmosféra, která nejde popsat jinak než jako Apostate. Přidala se Vladova basa, co vám zlomí vaz, a Fedor na bicí, kytary zavazbily, a když Anton zařval, všichni jsme věděli, s kým máme tu čest. První breakdown, Nikkiho sólíčko a mosh. The People. Lidi pařili jako smyslu zbavení a vraceli kapele energii, kterou sypala do publika. Bouřka připravila půdou pro starší Raised on the Blood of Heroes z předchozí nahrávky a před závěrečným breakdownem vznikla zcela spontánní, nehecovaná wall of death. Nováček Denis do kapely skvěle zapadl a jeho kytarové umění spolu s Nikkiho vynikalo, zvuk byl ten večer opravdu pěkný, snad jen šroťák během všech tří setů trošku zanikal. Co ale opomněl zvukař, to Fedor doháněl, protože to, s jakou intenzitou do něj mlátil, by přeřvalo snad i vlak. Na jeho úvodní pasáž z Hermeneutic Circle jsem čekal jako na vánoční dáreček. To, co předváděl celý večer, nemělo obdoby. On nehrál na bicí, nýbrž tančil a plaval! Dával jim co proto, jeho dvojšlapkové salvy doplňoval cinkáním na činely a k smrti ubíjel chinu v breakdownech, nepřestal hrát ani na chvilku, a když se během čistě instrumentální Ink and Axe zvedal ze židle, aby se celou vahou naklonil do úderů v crashky, celý klub jakoby vybuchoval. Nechci aby to vypadalo, že na něm kapela stojí a padá a ostatní jsou jen figurky k doplnění pódia, ale sledovat Fedora naživo hrát je prostě opravdu silný zážitek. Přestože kytarové vyhrávky jsou opravdu složité, jak Nikki, tak Denis většinu času v klidu nepostáli a nejednalo se o statické kytarové onanie. Z každého pohybu, gesta i zařvané pasáže frontmana Antona byla cítít obrovská síla jeho osobnosti. V půli setu promluvil k ostravskému publiku, pochválil ho za intenzivní feedback (sic v menším počtu zúčastněných posluchačů) a připomněl, že pár dní nazpět vydali nové EP.

„Let’s get this party started!“ vyznělo jako dobrá sranda, jakoby snad to, co se doposud dělo, byl jen předkrm. Na intenzitě se neubíralo ani náhodou, The Speech možná malinko zpomalil, ale s False Footsteps se vrátilo tempo zpátky na maximum. „You the people have the power!“ řvali všichni, kdo už nové EP slyšeli, a sic byla účast opravdu slabší, osazenstvo Barráku v kotli pařilo, jako by jich bylo třikrát tolik. Moshpit jako prase, circle pity, stagediving a už zmíněnou wall of death si Apostate za svůj výkon zasloužili víc než kdokoliv z českých kapel. Jak krásně řekl Ozzy, jsou jich jen dva druhy: buď naživo prostě nebaví, nebo jsou tak našlapaní, že nenechají člověka stát v klidu. Apostate mají vlastní, třetí kategorii. Každý jen stojí a čumí s otevřenou držkou, jak je to parádní! Závěrečná The Town je hodně jiná než ostatní skladby, je to ale i myšlenkou, která za ní stojí. Závěrem se zlomila v intenzivní nářez, pánové poděkovali a odebrali se do backstage. Barrák chtěl ale víc a dával to najevo, asi ale ne dost nahlas, tak nám Fedor za bicíma pomohl a chtěl nás slyšet ještě hlasitěji. Na tohle už nemohli Apostate reagovat chladně a přidali vytouženou Omit the Words. Rozpoutalo se šílené peklo a naposledy nám kapela předvedla zběsilé bubenické umění, propracované kytary, lomozící basu a mr. Antona, jehož hrající muskulatura zaručeně nedá spát nejedné ze slečen, a že jich bylo požehnaně. Holky pařící pomalu víc než kluci, to se jen tak nevidí, klobouk dolů, dámy!

Vím, že se budu ZASE opakovat, ale není prostě krásnější pocit vidět přicházet do klubu celebrity a po koncertě zjistit, jak skvělí jsou to lidi. Anton a hlavně Fedor se rozkecali o textech, myšlenkách, pěkných i nepěkných věcech a vůbec vlivech, které spoluutvářejí tuhle formaci, až mi ze všech těch zajímavých informací šla hlava kolem! Rozhodně se jednalo o parádní koncert, tour byla řádně odstartována a Apostate v Ostravě dokázali, že patří na vrchol české scény a možná i výše zcela zaslouženě. Snad na každé akci se najdou faktory, které ji sráží níž, a tady to byla víc než místy malinko kulhající zvuk, slabší účast. Myslím si, že Apostate by si zasloužili mnohem víc než další výmluvy na FB na prachy a čas. Když se chce, všechno jde! Já osobně mockrát děkuju klukům z Follow the Waves za všechno, Apostate za spoustu cenných informací a parádní set a v neposlední řadě naší milé malé mamce Rouzi! Těším se na repete!

Apostate setlist (omluva za případné chybičky v něm):

The Road
The People
Raised on the blood of Heroes
Hermeneutic Circle
The Speech
False Footsteps
Ink and Axe
The Town
Omit the Words

WAGHiSS