Professor Leopard - Childhood in Reverb (2012)
Datum vydání: 13.10. 2012
Label: DIY
Délka: 25:01 / 5 skladeb
Odkaz: https://www.professorleopard.cz
Země původu: Česká republika
Žánr: Alternative rock / Indie pop / Electro
+ dospělost, zvuk, experimentování, nejednoznačná žánrová příslušnost
- smutné a táhlé, neuniverzální?
Hodnocení: 60 %
Doporučené skladby: Plastic Army Men, So Cold
Digitální doba nese plno hnusu a zhruba stejně krásy, jsou případy, kdy se obé snoubí v jednom. Co třeba mjůzik? Téma na stohy slohu zredukujme na nosiče. Vinyly, kazety, CDčka, tohle všechno má své nenahraditelné kouzlo, zároveň v době uspěchané a kompaktní postrádá smyslu pro většinu lidí, kteří žijí (čili vychutnávají poslech hudby) skrze empétrojky, iPody a mobily. Gramofon nutí a umožňuje opravdové a stoprocentní naslouchání, oproti standardnímu poslouchání, nebo často i přeslýchání a nedoslýchání hudby. A je proto nedoceněný a nedocenitelný zároveň. Story: Poštou mi v obálce z Brna přišlo CéDé s modrým freaky leopardem a DOPIS (marně hádám, co mi udělalo větší radost). A v tom dopise stálo, že album Pohřbi Mě s panem Wernerem je neaktuální, ale že aktuální Childhood in Reverb se ke mně taky dostane, sic nefyzicky. Dostalo, paradoxně se ale na dýl zabydlelo album předchozí. Je totiž správně rozjuchané, jako leopardí koťátko, i když vážné, stejně jako jde strach a vážnost z kočkovité šelmy, a skladba Chicken je zkrátka famózní! Hudební i technická dospělost je u této mladé a neznámé kapely až neuvěřitelná, a udržela se i na aktuálním EP. Protože vstřícný krok kapely směrem ke mně opravdu oceňuji, snažil jsem se recenzi neuspěchat a dát si na ní záležet. Jenže…
Nemálo pozitivní dojem z předchozí platně (doslova) nastavil laťku pěkně vysoko pro novinku. A ta ji nepřekonala, bohužel se k ní ani nepřiblížila. Album je smutné, OK. Je fakt hodně smutné, tak nějak modře smutné. Jeho kouzlo se mi zjevilo při půlhodinové procházce sněhem a sněžením a potom už se neukázalo, nezbývalo tedy než se jít v zimě projít s Profesorem Leopardem v uších. Bojím se, že album bude potřebovat právě splněné okolní podmínky k poslechu, a jednou z nich je sníh. EMO. Otevírá Vivid Paradox a já poznávám Rádiovou Hlavu, hlas zpěváka je podobný Beckovi, skladba je bez výraznější dynamické změny, půl šesté minuty je přeci jen dlouhá stopáž. So Cold evokuje industrial, dojem ale vydrží jen krátce, autotunage je důmyslně, nepodbízivě a neagresivně použitá, na celém EP se objeví nemálo hudebních a zvukových experimentů, které zdokonalují písničky, já bych dal ale možná více přednost kytarám. Plastic Army Men je jednoduše skvělá, ozývající se melodické motivy jsou parádní, dlouhá stopáž tady nevadí, neubrečený smutek s rezignovaným šklebivým pousmáním na tváři modrého leoparda, co mu fousky vlhnou rozpouštějící se sněhovou vločkou.
EP tvoří 5 skladeb, pohoda, ale jejich stopáž je zbytečně dlouhá a album zkrátka nudí. Experimenty se zvukem zaujmou, ale chybí více dynamičnosti a písničkovosti. Píle, pracovitost a vyspělost, to jsou hlavní atributy kapely, kterou podle mě čeká opravdu velká budoucnost. A sic leopardí vzor bytostně nesnáším (po letošních Vánocích ještě více!), tenhle Leopard se mi zamlouvá. I když o dost méně, než Leopard mladší, hravější, veselejší.
