Prago Union - Vážná hudba (2013)
Datum vydání: 16. 6. 2013
Label: EMI
Délka: 67:51 / 21 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/pragounion
Země původu: Česká republika
Žánr: Hip hop / Alternative
+ TEXTY; množství metafor a vtípků; NEoposlouchatelnost; beaty; časté použití živých nástrojů; rozsah témat
- trochu slabší první dojem -> chce to pořádně naposlouchat, každý další poslech je jen a jen lepší
Hodnocení: 95 %
Doporučené skladby: Jessli dovolíte, Stopy, Rolák
Prago jsem objevil hned po vydání debutu HDP v roce 2005. Coby malej kluk jsem miloval Chaozz a zejména Depha (dnes Kata - pozn. red.), který měl vždy z celé této bandy nejlepší lyrics, navíc mně sympatickou barvu hlasu. To, že měl snad nekonečné množství nápadů, dokazoval i v několika dalších projektech. Chaozz tenkrát skončil - což bylo asi očekávané vyústění, kapela se neměla moc kam posunout -, ale už pár let na to vznikli Prago Union. Debut se povedl a získal si množství fandů, a to díky chytrým a vtipným textům, jež byly zase o pár levelů výš než v éře předešlé. Pět let jsme museli čekat na další placku Dezorient Express (DE), u níž jsem měl stejné obavy jako v případě aktuální Vážné hudby: dokáže Kato překročit svůj stín a posunout se zase o kus dál? První poslechy byly možná slabší, nakonec se ale tohle CD stalo jedním z mých nejoblíbenějších a nejpřehrávanějších. Dobře zvolená témata, chytlavé podkresy a tolik originálních veršů, že by vydaly na menší knižní sbírku.
Následné V Barvách mě příliš nenadchlo, kdežto Vážná hudba, která se na světlo denní dostala v půli června letošního roku, je zcela jiné kafe. Ač začátky podobné jako u DE - prvních pár poslechů je spíš takových "testovacích", člověk hlavně zjistí, do jakých okruhů se tu Prago pouští. Vím, že mě přišly krapet nevýrazné beaty - pokud jsem je srovnal s těmi staršími - a také tematicky mě zpětně více oslovil DE. Jak se ale začnete pomalu prokousávat jednotlivými tracky a budete si je pouštět opakovaně, chytnou vás čím dál tím víc. Snad při každém puštění najdete něco nového, co vám předtím uniklo. Je tu toho tolik, že je bezpodmíněčně nutné to řádně naposlouchat. Je škoda to vzdát příliš brzo, což pár známých učinilo. U spousty desek jsou prvotní dojmy přehnaně kladné, ale pak se vám začnou oposlouchávat a nudit. U Prago Union zase bývá pravidlem, že to je právě naopak.
No tak se přestaň tvářit jako tvá řiť
Svoláš skrumáž a pak nemáš kuráž
Nebuď jak u vytržení, nejsem tvůj zubař
Nic ti necpu, prostě to cejtíš v morku, morečku
Spálil sis základní desku, a posloucháš teprv první pecku
První track nesoucí titul Jessli dovolíte je, stejně jako třeba Antre, otvírák jaksepatří a coby přivítání asi nemohl být vybrán lépe. Jedná se svými rýmy o jednu z nejvtipnějších písní alba. Druhá věc Nadpis je zase vážnější a pojednává takříkajíc o dnešní době. On obsah Vážné hudby se dá rozdělit na dvě skupiny: jedna pojednává o společnosti, o tom, co se děje kolem nás, či věcech, co Katovi vadí (slušně řečeno). Ta druhá je osobnějšího rázu a řeší se tu vztahy, zejména ten mezi Katem a osobou něžného pohlaví. Avšak nedá se říci, co je z toho více vážné a píše se snáze - sám Kato v jednom rozhovoru řekl - čímž vyvrátil domněnku moderátora -, že spíše ty osobní témata se skládají hůře. Přesto je paradoxem, že i ty umí podat osobitě a takříkajíc vážně-nevážně. Třetí v pořadí Rapvi3m se nese v poklidném beatu a vtipně pojednává o tom, čím by mohl Kato být, kdyby nebyl básníkem. Další z důkazů, jaký bohatý má slovník a že nápady může rozdávat na potkání.
... A tak by to šlo s každou prací, schválně řekni jakou
Plavčík - Jako první bych se utopil
Vrátnej - Nechám tě vejít, ale ven už bych tě nepustil
Architekt - Budu stavět domy na střechu a zavedu balkon ke sklepu
Taxikář - Koukal bys ty místa, kam tě zavezu
Hasič - Nikdy neuhasím uvnitř nás ten oheň
Jeřábník - Vytáhnu celou tuhle planetu z hoven
IT - Tak to bych asi byl úplně normální
Jak se zdá, měl bych zůstat MC
Aby svět mohl být šťastný a krásný (no jasný)
A aspoň můžu mít na všechno blbý kecy,
když si lidi myslej, že jsem básník
Ono psát recenzi na desku Prago Union není úplně lehká věc, člověk by mohl popisovat track po tracku a z každého vybrat vyvedenou pasáž. Ale zkusím to vzít více stručně a zmíním jen některé: Recept - jedna velká metafora, v níž svůj vztah s ženou popisuje díky "termínům" z kuchyně a přirovnáním k jídlu. Něco podobně originálního jen tak nenajdete. Situace (Sekerou okna neumyjes) - hlavně výborný beat, jenž si vás omotá kolem prstu od prvních tónů, a text, nad kterým je potřeba se pořádně zamyslet a najít skryté významy. Ona Mi Tsunami - ono řešení vážného vztahu zcela nevážně.
Holka já tě prostě nestíhám, nejsem z kriminálky Anděl.
Z čeho všeho ty umíš detektivku, to je dost i na mě.
Věčně mě podezíráš. Co ale vážně potřebuješ, to je nadhled.
Žádný tvý výslechy ti nikdy nepřinesly výsledky.
Nutíš mě hledat si alibi místo činu.
Ty zas jen věčně hledáš vinu.
Přitom jsi sama případ.
Taková doba - za vše hovoří už název -; Záložka - taková osobní, ale humorně pojatá zpověď. Spolu s úvodní skladbou asi nejvtipnější počin této desky. Konec stop - zhudebněná temná povídka. Napětí se s tím, jak se odkývá ucelený příběh, postupně zvyšuje, až vyústí v chytrou (i když možná pro někoho očekávanou) pointu. Při prvním poslechu trochu zamrazilo. Jinak perfektní, i hned zapamatovatelný refrén. Hned další je Rolák - už dříve vydaný singl, který je na opačné straně než Záložka či Jessli dovolíte: jde o vážné téma útočící na dnešní společnost, v němž není prostoru pro žerty.
Chce to klid, zhluboka dýchat,
radši padám, páč to na mě všechno padá.
Bejt tady, když je teď, za chodu pak meditovat,
už i tak si můžu ušít tak leda z prudy rolák.
Chce to klid, z hluboka dýchat,
jak poker, věci měněj tváře, je to fofr.
Bejt tady, když je teď, za chodu pak meditovat,
vody v tomdle brouzdališti mám akorát po krk.
Celou 68minutovu stopáž uzavírá píseň Otázky, což je vlastně takový remake a odkaz na skladbu Některé otázky už si nekladu od Mňágy a Žďorp, i když text je úplně o něčem jiném. Převzatá je pouze myšlenka.
Jsme na konci. Jestli jste ještě desku neslyšeli, pusťte si ji. Ale ne jednou, ani dvakrát. Nejméně pětkrát. Nebo desetkrát. Užijete si ji pak určitě více. Jak jsem zmiňoval v úvodu: chce to čas. Čas na to si ji poslechnout, ale zároveň čas na to ji vnímat. Není to hudba, kterou byste, alespoň ze začátku, měli mít puštěnou jen někde v pozadí, potichu, při dělání jiné činnosti. Každopádně: ač jsme hlavně punk-rock/hardcore/metalcorový web a já z valné většiny poslouchám právě tyto žánry, tak Vážná hudba je pro mě jasným adeptem na DESKU ROKU. Pokud Kato nepřekročil stín úspěchu druhé řadovky Dezorient Express, tak jej přinejmenším zcela zakryl.
