ION AT AN - Anupo (2013)

Datum vydání: 20.11.2013
Label: DIY
Délka: 13:13 / 4 skladby
Odkaz: https://www.facebook.com/IONATANmusic
Země původu: Česká republika
Žánr: Metalcore / Emocore
+ zvuk, baskytara, rozmanitost, experimentování
- délka stopy (CHCI VÍC)
Hodnocení: 85 %
Doporučené skladby: Oklamaná, Aspoň náznak,  No Place For Worms (remake)


EP s názvem Anupo od pražsko-kladenských ION AT AN jste si mohli poslechnout nedávno, a to prostřednictvím našeho webu, kde proběhl jeho oficiální stream (odkaz). Já osobně jsem s českým metalcorem nikdy moc nekoketoval, snad s výjimkou pražsko-ruských Apostate a už vůbec ne s českým metalcorem zpívaným česky. Ovšem, co bych to byl za patriota, kdybych si právě takovou věc neposlechnul. Tak jsem tak učinil… A dobře jsem udělal.

Silný emotivní projev frontmana Jonatána Kalety, podpořený výbornou instrumentální složkou, za kterou by se nemusela stydět ani kdejaká věhlasnější zahraniční kapela, utváří něco úplně jiného, než jsem měl do téhle doby na poli metalcoru možnost slyšet (a věřím, že jsem toho slyšel hodně). Ovšem nejen kvalita nástrojů a onen emotivně silný projev zpěváka jsou příčinou toho, co pomáhá téhle nahrávce vybočit z řady tohohle občas až monotónního a stagnujícího hudebního stylu (netvrdím, že je to něco lehkého, znít odlišně, ale o to větší pozornost by se měla soustředit na kapely, co něco takového dokážou), ale i kvalita zvuku. Nahrávání probíhalo, jak jste se mohli dočíst, svépomocí, to ale kvalitě nic neubralo a jde poznat, že kluci odvedli pořádný kus práce. Zvuk všech nástrojů je na jedničku, ale nejvíc bych vyzdvihnul baskytaru, kterou jsem si užil, jako už pár týdnů ne. Jednotlivé skladby jsou od sebe diametrálně odlišné, nic se zbytečně neopakuje, ale celou dobu to má ten unikátní rukopis kapely a i díky tomu si člověk dokáže celou stopáž plně vychutnat již na první poslech. Na této nahrávce si opravdu každý posluchač přijde na své.

První Oklamaná začíná jako nekompromisní sypačka s mazlivými, ale nic neodpouštějícími kytarami… nastává ticho a tma… tma, z které se najednou vyřítí basa, při které máte pocit, jak by vedle vás dupalo stádo slonů. To už ale do vás zpěvák opět sype své poselství.

„Myslíš, že mít víc, znamená víc štěstí?

Tomu věříš, musíš to opravdu mít?“

Jonatán tu naráží na jakousi lidskou nenažranost, jejich (naše) zvrácené touhy, touhy mít vše, i když nám to stejně nepřinese štěstí. Já ale víc chci a toho se mi taky dostává. Druhá Aspoň náznak na chvíli přibrzdí nastolené tempo, ale jak dlouho si myslíte, že to vydrží? Dlouho ne! Hned jak se leader téhle smečky vyhrabe z bažiny, do které se propadá, hned vás zase nekompromisně semele. Zkoušíte ho pochopit, ale marně. A tak jen posloucháte, blahem chrochtáte a hlavou při neurvalém headbangu o stůl narážíte. Chlapi se prostě rozhodli s tím nepárat a proměnit všechny čtyři skladby v běsnící monstrum, které vám nedá spát, dokud nekliknete na replay - a vy to uděláte!

Kodex „recenzenta“ (uvozovky z důvodu, že se za něj nepovažuji) mi velí zmínit se i o poslední skladbě, No Place For Worms. Ta oproti ostatním skladbám vystrkuje rohy o trochu víc. Tenhle crazycorový syntetický masakrující nářez si nedělá těžkou hlavu z lidí neustále kydajících hnůj na skladby, kde jsou běžné kytary nahrazené „syňtákem“. A proč by si taky měl, dyť je to ku*va m*da (* = r). Pořád nenávidíte syntézu? Tak zahoďte masku haters a uznejte, že i vy jste dosáhli vyvrcholení (ne jednoho).

Jsme u konce. Nebo mám říct spíš začátku? Buď jak buď, tohle těleso vám v uších bude znít pekelně dlouho. Tak dlouho, dokud budete schopni snášet jeho sílu a dokud z jeho geniality nezešílíte. ZKUS TO POCHOPIT!

Rozhovor s frontmanem ION AT AN Jonatánem Kaletou čtěte zde.

Toman