Into It. Over It. - Intersections (2013)

Datum vydání: 23. 9. 2013
Label: Triple Crown Records
Délka: 42:16 / 12 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/intoitoverit
Země původu: USA
Žánr: Rock / Alternative rock / Songwriter
+ nálada, Evan, všechny skladby koncepčně dost dobré
- pokud nejste v náladě na takovouhle muziku, strhněte si 20 %
Hodnocení: 90 %
Doporučené skladby: New North-Side Air, Obsessive Compulsive Distraction, Your Antique Organ

Ranní cigareta, na kterou kape mlžnej opar z chladnýho moře v dálce, se tak trochu snoubí s hnusným kafem ze stánku zrovna projíždějících pouťařů a milovanou kostkovanou košilí, do který se přes velkej pupek už nějak nevejdu. Cestou na kampus koukám na racky, kterak ani nemlátěj’ křídlama, protože se jednoduše nechávaj’ unášet silným větrem od pobřeží. Ospale kouknu na mobil a cejtím, že už to stejně na přednášku nestíhám, takže nahodím oceánskej směr, svlíknu si kalhoty a jako malý pomatený harantě běhám ve vlnách a směju se svojí infantilnosti a bezzubosti života. Netřeba snad dodávat, že tuto situaci prakticky nejvhodnějším způsobem ze sluchátek doplňuje nová deska Into It. Over It.

Moje romantická část duše na mě přes letní alkoholový volenky lehce zanevřela, a tak jsem jí musel s prosíkem o odpuštění kapičku přemlouvat. Co kecám, nemusel. Udělal to za mě Evan hned s první skladbou New North-Side Air (předem se omlouvám za délku recenze, ale pokud by tu chybělo byť jedno podstatné slůvko z chvály nebo fragmentu textů skladeb, nepřežil bych to):

I laid down last year, traded tobacco for new North-side air and filled up my lungs with our home. Here I go again. That's my problem with fear, always tossing and turning. Hung up on aging but letting my age start to show. I've let myself go again. Here I go again. Same by day, but at night I lie awake, left to imagine your evenings in more desirable states. You'll be left to guess why the house is a mess while I wait, impatiently irate! And asking: "Hi, hello, how are you? Do I know your name? Drained by day cause at night I lie awake with fate, because fate, fate's got the keys to this place. I laid down my thoughts, traded my steps for a new North-side waltz and paced through the rooms of our home, here I go again. Here I go again.

To nemá smysl obšírněji popisovat. Buď si rochníte v takový tý post-depresivní náladě, kdy už nejenže neteskníte a máte chuť začít se vším od znova, ale zároveň děláte děsivý hlouposti a tancujete na hrobu svojí minulosti nějak víc odvázanějc’. Z pohledu na starou Evanovu produkci jde o hudebně silnější průměr, ale samozřejmě je třeba uvážit, že ten člověk nikdy nenapsal výrazně špatnou skladbu. Všechny nástroje si stále točí sám, zvuk si udržuje na svý rozpoznatelný hladině... Pravdou zůstává, že přidal trochu víc kytar s alt-rockovým feelingem. A vlastně i obecně není tak přímočarej’. Jeho riffy i přes nízký BPM představujou pro zkušenýho kytaristu trochu problém. S vlastním laděním a psychadelickým subtónem v každým momentu skladby dokážete poměrně jednoduše trhat mozkový buňky nejednomu fidlikáči.

Dalšími skladbami se tento prožitek ještě znásobuje. Ty, které mi poprvé zněly tak, že v žádném případě nemohou v mém personálním žebříčku na delší dobu uspět, byly na další poslech jasnými favority. Faktem zůstává, že IIOI motá hlavu i totálně střízlivým lidem; týden jsem nepil, měl bych o tom něco vědět. Your Antique Organ představuje jedinou semi-akustickou skladbou na plotně a občas zní, jako kdyby v ní byl zakomponovaný temperovaný klavír. Obsessive Compulsive Distraction začíná klasickou Evanovskou vyhrávkou a obsahuje skutečně vynikající text. A tak to jde dál a dál.

Silný texty jsou zásadní stránkou a obecnou povahou Evanovy tvorby. Z poslední doby mě dokážou podobnými myšlenkovými lopingy a obraty zaujmout jen Motion City Soundtrack a The Tallest Man On Earth. Proč dneska skládat/poslouchat muziku, když ne kvůli textům? Všechny regulérní a dobře znějící konfigurace akordů a rytmů byly již využity, o tom tady s vámi vůbec polemizovat nebudu. Rozhodující signál? Dnes? Pouhý text a celková atmosféra. V takových oborech nemá Evan minimálně v americké indie sólo scéně žádnou konkurenci. Myšlenkovej pank jak noha!

Míra Kajan