Avenged Sevenfold - Hail to the King (2013)
Datum vydání: 23. 8. 2013
Label: Warner Bros.
Délka: 53:17 / 10 skladeb
Odkaz: https://www.avengedsevenfold.com
Země původu: USA
Žánr: Heavy metal / Hard rock
+ kytary
- nuda, nevýraznost
Hodnocení: 55 %
Doporučené skladby: Acid Rain, Crimson Day, Heretic
Nemáte rádi rock/metal? Přestaňte číst. Nelíbila se vám předposlední deska Nightmare? Přestaňte číst. Nesnášíte Metallicu? Přestaňte číst, protože deska stojí za hovno. Vy všichni ostatní čtěte dál. Hail To The King zas tak špatné to není, i když...
"..this record is our biggest record by fucking far" - Synyster Gates. Bla bla, kecy prdy. I kdyby to byl největší shit pod sluncem, vždycky se dočkáme podobného velkohubého prohlášení (zdravím Jardu a Thirty Seconds To Mars). Ale co už, zvykl jsem si. Lepší nečekat nic než "něco".
A metalcore tady opravdu nečekejte. Žádný návrat ke kořenům se nekoná. Už podle slov frontmana M. Shadowse před samotným vydáním HTTK, nahrávka bude brát inspiraci v klasickém rocku a metalu, tudíž jejich idolů jako jsou Black Sabbath, Led Zeppelin, Iron Maiden, Pantera anebo Metallica. A měl pravdu ten chlapec. Jedná se i o vůbec první studiovku Sevenfoldů bez jakéhokoliv přispění Reva, kterého za bicími nahradil Arin Ilejay z metalcorové kapely Confide. A je to znát.
Shh! Be quiet, you might piss somebody off!
Je to totiž takové... hm... no... takové bez nápadu, místama i nudné. Revova tvůrčí schopnost a iniciativa tu prostě chybí. Do ruky se vám tak dostává klasické metalové album, slyšené už po stopadesátéšesté. Proč, kurva? Kde je nějaká inovace, překvapení, originalita? Nikde, je to jednoduše kopírka všeho, co už tu dávno je několik let. A nezachrání to ani vokál mistra Shadowse, který si mimochodem nechal narůst dlouhé vlasy. Jeho unikátní hlas mi tu přijde trochu nevýrazný, nemá takový drive jako na předchozích počinech. Může za to celková kompozice a jednotvárnost alba. Nightmare, ač bylo jiné, se mi hrozně líbilo. To nepostrádalo hutné melodie, emoce a v neposlední řadě ani povedené texty. A tady? Nejvýraznější písně jsou kupodivu ty pomalé.
Jak už je zvykem, na žádném albu Sevenfoldů nesmí chybět alespoň jedna zaláskovaná songa. Vzpomeňme si na Warmness on the Soul, I Won't See You Tonight, Seize the Day, Dear God anebo So Far Away. To byla krása, že? Nejinak je tomu i tady. Hned dvě balady, kde fanynkám budou téct slzy - Crimson Day a Acid Rain, které dávají prostor předvést Matthewovo hlas v plném rozpětí. Výšky podpořené silnou melodikou, smyčcemi a u druhé zmíněné i pianem. Nádhera! Jednoznačně dva nejlepší tracky na HTTK. A to jsem ještě ani nezmínil Synystrovu černobíle pruhovanou kytaru. Ta je prostě *hledá ten správný superlativ* ... dokonalá (a ne jen vzhledem)! *slint* Epická sólíčka, líbivé ozdoby, zdařile riffy. Celé album je jimi protkané a jsou tím hlavním tahounem, proč desku poslechnout až do konce.
Hm, a cože tu máme dál? První singl Hail To The King se skvělými kytarami. Líbí se mi slova reflektující dnešní válečný svět prostřednictvím historické postavy, krále dobyvatele. Song Heretic, připomínající mi staré časy kapely; Planets s občasnými trumpetami; Requiem zase překvapí chorálovým začátkem, objeví se i orchestr... a? Nevím. Už jsem říkal, že je album nevýrazné?
Textově je to takový průměr. Láska, vztahy, válka, smrt. Prostě klasika, nechybí ani metafory, které, podle mě, mohly být víc propracované, spojené v neotřelých frázích. Špatné to ale rozhodně není, viz. první singl, jen bych od A7X čekal víc.
Like me motherfucker, you've been at it for too long
Jsem na konci tracklistu. Sláva královi? Ale kde že. Sevenfoldi zplodili metalové album, na které jsou určitě pyšní, já už jejich entuziasmus tolik nesdílím. Milovníkům Metallicy a Black Sabbath se deska pravděpodobně líbit bude, i když nic nového nepřináší. Neříkám, že poslech stojí za starou bačkoru, ale nemůžu se ubránit pocitu monotónnosti a nedostatku zápalu. Pro mě je placka zklamáním, a tím pádem nejslabší zářez v jejich diskografii. Tečka.
