Asking Alexandria - From Death To Destiny (2013)

Datum vydání: 6. 8. 2013
Label: Sumerian Records
Délka: 50:52 / 13 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/askingalexandria
Země původu: UK
Žánr: Metalcore / Hardrock

+ osobitý sound, Worsnopův zpěv, více melodických kytarových linek
- převažují nudné pasáže nad zajímavými
Hodnocení: 65 %
Doporučené skladby: Don’t Pray For Me, Moving On, The Road

Worsnop si konečně plní svůj sen. Zatímco jeho kumpáni jsou stále věrní vizáži přerostlých anorektiček v úplých skinny jeans, on se stylizuje do fokin rockstár, což obnáší kaubojské kožené botky a džíny, v kterých mají jeho koule volnost. Možná i proto už jeho čisté zpěvy nepřipomínají novověkého kastráta a rozjíždí to starým dobrým chraplákem a občasným ječákem à la jeho idolové Sebastian Bach – ten žijící – a spol.

Jen aby bylo jasno – nejsem žádný hejter, Askingové byli jedna z prvních kapel, které mě uvedly do světa core hudby, a jejich debut Stand Up And Scream jsem zbožňoval (inu, každý si musí projít nějakou tou hudební pubertou). Už Reckless & Relentless a hlavně EPčka Life Gone Wild a Under The Influence: A Tribute to Legends of Hard Rock jasně naznačily, že je kapela poblázněná obdobím osmdesátkového hair rocku, které se bude snažit vzkřísit. Ale po svém.

Vznikl tak mix klasického askingovského nepříliš komplikovaného metalcoru (breakdown, breakdown, breakdown... a co takhle tam do toho breakdownu přidat ňákej breakdown?) – už však prakticky bez podpory elektroniky – se silnými vlivy kapel jako Skid Row či Mötley Crue. Už za to, že se vysrala na trendy a snaží se mít nějaký svůj xicht, si Áčka zaslouží minimálně uznalé pokývnutí. NICMÉNĚ – je to tak trochu nuda. Svoje vosumdesátkový období jsem si prožil někdy ve čtrnácti při všeobecném vzdělání od rádia RockMax, a brejkdauny už mě taky nerajcujou tak jako za mlada (rozuměj před rokem).

Na druhou stranu je tam jasně slyšitelný progres nejen u Dannyho (který očividně našel svoje ideální polohy, jež mu sedí, a minimálně na nahrávce zní fakt dobře), ale i u kytar, které se už občas pomazlí s nějakou tou melodií a navrch sem tam přidají i hard rockové sólíčko. Když už jsme u kytaristů, nemůžu nezmínit taky zpěv jednoho z nich – Bena Bruce –, který je slyšet častěji než na předchozích počinech, což je fajn, protože jeho barva hlasu Dannyho vokály příjemně doplňuje.

From Death To Destiny rozhodně není špatná deska. Asking Alexandria našli sound, ke kterému směřovali – a sluší jim. Album má spoustu nápaditých míst, ale ty ne úplně záživné bohužel mírně převažují. Bude zajímavé sledovat, kam se tihle cápci budou vyvíjet dál. Je dost možné, že úplně opustí metalcorový základ a budou se soustředit jen na hard rock (což už konec konců předvádějí například ve fajnové baladě Moving On). A pokud na ně místo core kids začnou chodit taťkové v džískách a mávat přitom řepama, stanou se z Dannyho a spol. konečně pravé rockové hvězdy.

Dan Hromada

+ nové postupy, lepší vokály
- pouze 4 songy stojí vážně za to, zbytek je nezáživný
Hodnocení: 60 %
Doporučené skladby: The Death Of Me, Run Free, Moving On

Po vydání singlu The Death Of Me Danny Worsnop slíbil, že nová placka bude znít jako hudební potomek Mötley Crüe a Slipknot. A já se začal obávat, že se hoši z Asking Alexandria navléknou do strašidelných masek nebo alespoň do kožených kalhot a vydají CD plné přehnaně agresivních pasáží a breakdowny vymění za nekonečná kytarová sóla. Díky bohu se to nestalo a tato formace zůstala u svých děravých kalhot a moderního metalcoru, který už ale není nijak osladěný elektronickými prvky. Ty vystřídaly hudební postupy právě výše zmíněných kapel.

Takže o propadák roku se naštěstí nejedná. Jenže minulá deska mě doslova posadila na prdel. Vážně nejsem zakomplexovaný hater a nebudu kapelu soudit podle toho, kolik si toho Danny za život šlehnul. Ale tohle prostě ani zdaleka není taková nálož jako Reckless & Relentless. Popravdě pozornost si zaslouží jen asi čtveřice songů. Těmi jsou: První plnohodný song Killing You, pilotní singl The Death Of Me, svižný Run Free a baladická pecka Moving On. Ostatním jsem věnoval pozornost spíše sporadicky, protože buď se tváří jako písně z předchozí tvorby (viz. Break The Walls a Not The American Average – novinka zní opravdu tak trochu jako nedokonalé dvojče starší hitovky, chybí jen odpočítávání a chytlavý refrén), anebo se věcem z minulosti prostě nemohou rovnat.

Dobrá, From Death To Destiny se dá poslouchat. Je to tvrdá i melodická deska zároveň, ale dle mého názoru měli chlapci věnovat více času práci ve studiu. Přece když to fungovalo minule, musí to fungovat i teď. Navíc mám obavy, že od těchto Angličanů se dočkáme tak maximálně už jen řady podřadných alb a minima kvalitního materiálu. Možná to ale vidím moc černě. Každopádně nová studiovka tak úplně nesplnila moje předpoklady, ale i přesto doufám, že AA vytáhnou ještě nějaký ten trumf z rukávu.

Vojtáno

+ slibný rozjezd, během poslechu jsem odnikud nekrvácel
- předvídatelná recyklace, odporná produkce, neuvěřitelná pseudo-elektroepickost
Hodnocení: 5 %
Doporučené skladby: Archetype – Bada Bing!; Lady Gaga – Aplause; Prong - Another Worldly Device

Zkuste přijít v umění s něčím novým! Nemožné, neb všechno už tu bylo. Jak ven? Zkuste nakombinovat neslučitelné. Třetí volba bývá drandit v zajetých kolejích, ovšem s osobitým xichtem. Pak už je jedno, lemuje-li ten váš fous a bandana, oční tužku vyžehlená patka nebo kšilt a pierc. Zkuste to ale, pokud všechny desky produkuje Sturgis a všechny kapely v žánru jedou podle nastaveného mustru. Jádro se z HC odštěpilo, kapely i posluchači ho zmuchlali a zahodili do koše spolu s linkovanými papíry popsanými metaforami nebo notovými zápisy sól, protože jiný producent Hammetovi tvrdil, že tohle už je dávno přežitek. Návrat k nejhorší éře rocku? BLEGH!

Žádná kapela není zbytečná a Asking Alexandra nemůžou být špatná kapela! Vydávají ve velkém, pojedou tour s KoRn, a KoRn rozhodně nejsou špatná kapela. Nebo minimálně kdysi nebyla… Můj vztah k AA se dá popsat časem stráveným u jejich alb: debut jsem nedoposlouchal, následníka zkoušel pobrat celé dva týdny, leč marně, do hlavy se zakously stejné pecky jako všem, už jsem se k nim ale nevrátil. Tak schválně, do třetice: produkce je odporná! Nelidská, umělá… Stejný pocit mám z AA, to jsem ale arogantní madafaka, hmm? Vlastně ani ne, kapele jeden palec až na dno neuškodí, její fanoušci jsou fanatici a navíc jsem si jist, že kolegové chválí, tak co? Jedna ultimátní krádež seschlé můzy od Bon Jovi a následný gangbang z hotelu zplodili Moving On se snarem dva metry vysokým! A po nich zase přijdou Nickelback s breakdownama. Proč, doprdele? Vokál je správně zachraplaný whisky a cigárama, ještě barovou stoličku, džísku a sluneční brýle. Namísto tvoření slepování historie. Proč ne, když to funguje? Sorry, nefunguje. Každá písnička je předvídatelná jako pornofilm, postupy tuctové a elektronika dvojí, jako další nástroj i jako manipulátor se zvuky. K textům se vyjadřovat nehodlám jinak, než že mi přijdou stupidní. Deska končí a já ji přetrpěl bez újmy na zdraví (na rozdíl třeba od nových A7X), zato s jistotou, že už si ji nikdy nepustím!

AA jsou na tom u mě líp než AA!, stejně si ale dlouhodobě fašisticky myslím, že ani jedna zmíněná kapela neměla nikdy vzniknout, neb od jejich produkce mapuju směřování moderní tvrdé hudby tak nějak přímo do hajzlu. Čest výjimkám, samozřejmě. Jen jeden názor zbytečné existence, co za letošní léto nevydělala nic. Koruna na závěr: v playlistu následuje debut My3 od tria Indy & Wich. Popravte mě!

Waghiss

Průměr: radši nepočítán