Useless ID - Symptoms (2012)

12.03.2012 19:27

Datum vydání: 14. 2. 2012
Label: Fat Wreck Chords
Délka: 35:59; 12 skladeb
Odkaz: https://www.myspace.com/uselessid
Země původu: Izrael
Žánr: Punkrock / Pop-punk
+ kytary; vokály; výraznější basa
- často máte pocit, že jste to už někdy dříve slyšeli
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Live or Die; Fear in the Mirror; Somewhere

 

Tato izraelská punkrocková parta není na scéně žádným nováčkem, bohužel vždy byla tak nějak ve stínu svých slavnějších kolegů. To by se letos mohlo změnit, neboť pánové přešli pod label Fat Wreck Chords, což by je přeci jen mohlo dostat do širšího povědomí. Deska Symptoms, o které si něco málo řekneme, je již sedmou v osmnáctileté historii Useless ID. Tak se na ni pojďme podívat zblízka.

Poslech nám začíná našlapanou peckou Live or Die, jež sází na silné kytary a jejich povedený riff a stejně tak dobrou rytmiku. Chytlavý refrén je už jen logickým vyústěním. S další skladbou Before It Kills, která je trochu šlehlá rock and rollem, ještě o něco více zrychlíme. Už v této chvíli vám musí být jasné, že čeho se nemusíte bát, je zpěv frontmana Yotama Ben-Horina. Ten zvládá jak mírně nakřáplé pasáže, tak zejména ty čisté, o čemž nás přesvědčí v závěrečné, lehce baladické věci a celkově druhé singlovce Somewhere. Než se tam však dostaneme, tak se samozřejmě střetneme ještě s několika songy. Souhrně se dá říci, že jsou poctivě zahrané, nenudí vás, ale na druhou stranu po jejich dohrání se ne vždy a (a ne hned) uchytí v paměti. Stejně tak mě trápil pocit, že jsem si při poslechu leckdy říkal, že něco podobného jsem už u jiné skupiny slyšel, jen v bleděmodrém. To je však neustálý problém většiny alb, která se v posledních letech rodí. Kreativita bandy se tedy mohla projevit lépe, ačkoliv oproti jejím počinům z přelomu tisíciletí je ten posun více než slušný. Dříve to bývaly opravdu jen písně o třech až čtyřech akordech ženoucí se pouze v jednom tempu.

Za zmínka stojí ještě track Sleeping with Knives, kde se povedla zejména sloka, jež má příjemnou atmosféru, nebo devátá New Misery, v níž zase hrají prim zpěvy a líbivý refrén. Předposlední Fear in the Mirror je klasická punkrocková vypalovačka. Ta šlape od začátku do konce, kdy je refrén, zejména díky kytarám, opět lahůdkou. Zvuk desky se povedl, kytary jsou vůči sobě vyvážené, baskytara nezapadá, ba naopak její linky jsou dobře slyšitelné, k bicím nemám sebemenších výtek a vokály jsem vyzdvihl již výše (a jejich kvalita se projeví hned v závěrečné Somewhere).

Co říci závěrem? Máme tu rozhodně povedenou punkrockovou placku, která baví a na níž najdete několik hitovek. Zároveň se však nejedná o nic vysoce originálního a chvíli vám potrvá, než si několikero skladeb více vryjete do paměti a odlišíte od sebe. Ale každopádně byste zklamaní být neměli.

Jonash