Top 10 rockových desek, které doposud letos vyšly
Máme tu květen a rok 2012 se nám přelejvá do své druhé třetiny, tak se pojďme podívat, co nám zatím hudebně přinesl. Jak říká název, článek je zaměřen na rocková alba, berte to spíš jako takovou inspiraci, co si poslechnout, než pevné pořadí zatím vyšlých alb (které se stejně časem změní).
10. The Used - Vulnerable
Když přišel první singl I Come Alive, byl jsem mile překvapen - supr refrén, melodika, prvky electronic... nebylo co vytknout. Přišel druhý singl Hands and Faces a nadšení odpadlo - nudný a nevýrazný song. Poslechl jsem si celé album a dumal, co si o tom mám myslet. Pár songů se povedlo, né, že ne, ale třeba i pomalejší emo tracky (které Used vždycky šly), jsem tady Bertovi nežral. Vulnerable bych zhodnotil jako lehce nadprůměrné CD.
9. Poets Of The Fall - Temple Of Thought
Finské kapely umí. Poets Of The Fall pro mě byli vždycky zvláštní kapelou (v dobrém slova smyslu). Jejich texty jsou dokonalé, písně ve mně zanechávají emoce, a přitom každé album zní jinak než předchozí. A to samé platí o Temple Of Thought. Tohle je náladovka. To, co Marko dokáže s takovým citem "uzpívat", jen tak někdo neumí.
8. Thousand Foot Krutch - The End Is Where We Begin
Hoši z TFK se po dlouhé době rozhodli opustit Tooth & Nail label, aby udělali nový počin nezávisle. Zatímco předchozí placka Welcome to the Masquerade byla nabitá hitem za hitem, její mladší sestra je "jen" poctivě odvedená práce. Deska není špatná, je energetická, pořád tam je citit nu-metal, ale neni to nic, co už bych někde neslyšel, tudíž nic nového pod sluncem.
7. Hurt - The Crux
Hurt a jejich poslední výtvor. Co na to říct? Je to prostě klasická kytarovka. Kapela, která by se spousty lidem na Rock For People určitě líbila. Rychlejší tracky se střídají s těma pomalejšími; občasné využití piana. V písni Adonai můžete slyšet téměř minutovou vyhrávku, kde si kytara hraje své sólíčko, do toho se přidá violoncello a máme vymalováno. Je to velice pohodová placka.
6. Dead Sara - Dead Sara
Dead Sara potěší především posluchače, kteří mají rádi indie rock. První věc, co vás na albu zaujme, je vokál Emily Armstrong. Když jsem poprvé slyšel melancholickou píseň Face To Face, říkal jsem si: No to je kurva nářez. Emočně vypjatý song, silný text, ale přátelé - ten její hlas, když to ke konci ze sebe dostává, to mě dostalo! Klobouk dolů, Emily. Debut se povedl.
5. Evans Blue - Graveyard Of Empires
Jestli tyhle pány někdo nezná, ať to kouká napravit třeba s nejnovějším albem Graveyard Of Empires. Je to velice svěží CD s težkým soundem, má to nápad, skvělé kytary, lehce "špinavý" vokál, který mezi dnešníma bandama lehce rozpoznáte, a... a mám pokračovat? Pokud nevíte, co si poslechnout a baví vás rock, tak tady máte jasno.
4. Young Guns - Bones
Bones je druhá studiovka alternativních rockerů YG a hned od úvodního songu vám kluci perou do uší energeticky chytlavou muziku. Líbí se mi nenásilné zapojení syntetizátorů, chytlavé melodie (stadionovka Bones!)... a celkově je tohle album velmi povedené.
3. Halestorm - The strange Case Of...
Halestorm, včele s Lzzy Hale, vydali v dubnu teprve své druhé album, které po světě sklidilo velice kladné hodnocení. Její už tak výborný hlas se od první desky ještě vylepšil; na placce můžete slyšet její rozpětí hlasu - vysoké výšky v baladické písni Break In, nebo lehce nasraně chraplavý vokál např. v písni I Miss The Misery.
2. Lostprophets - Weapons
Někomu se nový zářez líbí, někomu vůbec. Já patřím do té první skupiny, Weapons se podle mě prostě povedlo. Pátá studiovka od těchto Velšanů se mi trefila do noty, zní o dost líp než předchozí The Betrayed. Možná neobsahuje výraznější hitovku na první poslech á la Where We Belong nebo Rooftops, ale jako celek působí dobře. Album se aspoň tak rychle neoposlouchá. Za zmínku stojí skladba Better Off Dead, která obsahuje prvky nu-metalu.
1. Shinedown - Amaryllis
Necelé 4 roky čekali fanoušci hardrockové kapely Shinedown na nové cédéčko. Dlouhé čekání se vyplatilo. Amaryllis je melodická deska propletená instrumentálními prvky, krátkými kytarovými riffy a v neposlední řadě nezaměnitelným vokálem Brenta Smitha. Více netřeba dodávat.
A jaké je zatím vaše nejoblíbenější letošní album? Napište nám do komentářů na Facebooku.
Marťas
