Thieves In Streets - This Is The Time (2012)

Datum vydání: 7.4. 2012
Label: DIY
Délka: 18:04 / 6 skladeb
Odkaz: https://bandzone.cz/thievesinstreets
Země původu: Česká republika
Žánr: Alternative rock
+ zpěvy; sólová kytara; maximální trvanlivost
- screamo; skladba Passion; některé texty

Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Fear; Price of War

Moje nejoblíbenější (!) česká kapela konečně vydala debut, a já si tak můžu vychutnat 6 plnohodnotných skladeb. Od prvního dema se spousta věci změnila a všechny jsou patrné hned na první poslech. Jako první do uší udeří zvuk, na české poměry opět nadprůměrný, oproti demu jsou ale krásně slyšet činely. Hudebně se kapela od tvrdých poloh koketujících s post-hc posunula k více rockovému soundu a melodiím, zůstávají ale sví. Největší změnou k lepšímu je ale posila nového zpěváka Sudyho. Ano, jako fanoušek jsem byl skeptický, protože Liborův hlas dával Thieves jejich typický hudební ksicht a já čekal pop-punkové znásilnění. Mýlil jsem se, přiznávám. Ksicht starých Thieves in Streets je fuč a je to jenom dobře, protože kapelní benjamínek je posunul na absolutní možný vrchol a nová tvář kapele opravdu moc sluší!

Začíná se pěkně zostra. Kuba Dresler 4X přetáhne hajtku a je tu Sin, jedna z tvrdších písní a skvělý otvírák na koncerty. Hned jak se ozve úvodní riff, zlomí se skladba hutným breakdownem (ovšem bez dvojšlapky) a jediným náznakem citu je Sudyho hlas, ale když už chce načít refrén, přeruší ho Hrushiho řev. Po druhém refrénu přichází kytarové sólo, které je zase trochu jinačí (hevík nečekejte). A o tom je vlastně tvorba Thieves in Streets - hrají rockovou hudbu s klasickou strukturou písniček, ale jinak. Kombinují sladké zpěvy a (odteď zdvojené!) řevy, melodii a bordel, Voytikovy hbité prsty a Liborovy (občas trashem smrdící) sedmistrunné riffy, klasické rytmy bouchané po svém a Hrushiho basu, která pouze nevyplňuje, ale umí se dostat dopředu, když to písnička potřebuje.

Pravým opakem titulní skladby je Fear, nejsilnější a nejkrásnější skladba za poslední dobu. Kontextu neznalí haters se na její adresu zaručeně ozvou, že kluci potřebovali oplodňovák pro holky, faktem ale je, že Fear vznikla spontánně a zůstává nejlepší písní na albu. Syrový text dojímá a bolí, píseň neskutečně graduje, Sudy slibuje lepší zítřky, a když z posledních sil pěje výšky následován refrénem a Voytikovým sólem, je po všem a Liborův motiv zlehka doznívá do ticha.

Následující Price of War otevírá parádně ozvučená basa; hudebně pecka, text už ani tolik ne. Je sice fajn, že se kluci mimo svého nitra pustili taky do naší prohnilé společnosti, ovšem některé slovní obraty na EP působí opravdu zvláštně, stejně jako jisté neustále se opakující slova a fráze. Jednoho už to po osmém poslechu začne štvát, ne ale více než Passion. Jedna z  nejpochvalovanějších písní kapely je postavena ta tomtéž motivu, dokonce i pauzy s přechody na bicí jsou totožné. U mě tohle nefunguje, ale vyplatí se čekat na výborné Voytikovo sólo. I když je kratičké, má krásný zvuk a strukturu. V Divide & Conquer ovšem vynikne jeden velký nedostatek nahrávky – screamo. Nemůžu si pomoct, ale oproti demu se mi zvuk řvaných vokálů nelíbí. Není to Liborova vina, naživo fungují perfektně, ale tady už to zkrátka nehrne tolik, jako na demu. Škoda.

Zloději v ulicích zakončují nekompromisně písní Out of My Mind. Takhle věc si hned po prvním uvedení na koncertě vysloužila pěkně šťavnatý mosh a koncerty kapely tradičně vrcholí ve wall-of-death, což se na hodné rockery asi moc nehodí, ale tahle písnička si o to prostě říká a nenechá nikoho v klidu. Nasraný song doprovází pěkně nasraný text o špatných zkušenostech s holkama, na závěr jedno drsňácké FUCK a já mačkám znova PLAY. Pokud chcete taky, obětujte svých pětapadesát korun a stáhněte si nahrávku na bandcampu kapely. A staromilci nebo zbohatlíci si můžou na koncertě, případně poštou, vyžádat cédéčko, které sice není bez chyby, ale na české poměry v době uřvaného crabcoru zůstává vysoko nad průměrem.

Waghiss