The Hives - Lex Hives (2012)

Datum vydání: 1. 6. 2012
Label: Disque Hives
Délka: 31:08 / 12 skladeb
Odkaz: https://www.thehivesbroadcastingservice.com
Země původu: Švédsko
Žánr: Garage rock / Punk / Rock’n‘roll
+ zvuk; energické skladby; kytary
- nic nového (v rámci tvorby kapely); občas stále se opakující pasáže
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Take Back The Toys; Without The Money; Midnight Shifter

Pamatuju si doby, kdy jsem bývával konzumentem. To jsem jedou v sobotu po obědě usedl před televizní obrazovku, vyvalil břich, sáhl po ovladači a přepínal programy - jako velká část naší populace. Ty časy mi trošku chybí, protože při současném vysílání není mezi čím přepínat. Zastavil jsem se na ČT2, kde pět chlápků v bílých smokinzích dohrálo a mikrofonu se chopil zpěvák, aby uvedl novou skladbu z alba Tyrannosaurus Hives. Následoval takový nářez, až se to k bílému saku nehodí. Od té doby jsem televizi zapnul opravdu svátečně, ale tyhle Švédy si naopak pouštím velmi často a Tyrannosaurus Hives se stala jednou z mých oblíbených nahrávek. Následovalo ji Černobílé Album, uhlazenější a jinačí. A letos, v Mezinárodní den dětí, se The Hives vrátili do garáže.

Come on! Come on! Come on! Come on! A furt dokola! Intro se dle mého názoru nepovedlo. Je moc dlouhé a pořád se opakující totéž mi už při prvním poslechu lezlo na nervy. Jakoby mě kapela chtěla nasrat, refrén následující Go Right Ahead! zazní během skladby dohadem přesně zilionkrát, a když už song konečně skončí a ztichne, ozve se znovu! PROČ?! Nehledě na to, že skladba je vyloženě slabá, sic saxofon přináší jakési oživení jinak přímočařejšího alba. 1000 answers otevírá kytara taková,jakou máme od The Hives rádi. Celá skladba je super. Svižná, energická, s klavírem v pozadí, doprovodnými vokály Nica Arsona, jediným problémem je refrén s cimrmanovsky absolutním rýmem. Škoda. I Want More je tvrdší, silnější a pomalejší, a reprezentuje pomalejší písně spolu s minimalistickou Without the Money, jinak ale převládá spíše střední a rychlejší tempo. Tyto dvě polohy se víceméně střídají a u každé se najdou lepší a horší skladby. Ne nutně je totiž svižná punkárna povedená, navíc máme pocit, že už jsme tohle někde slyšeli. Ano, správně, The Hives se od experimentů na poslední placce vrací k zaručeným postupům. Zvukově je to dobře, hudebně zase tolik ne. Kompozičně ani produkčně není album uspěchané, přeci jen na něj měla kapela 5 let času, některé pasáže jsou ale TAK otravné, až to Lex Hives fakt škodí. Druhá půle je lepší než první, o tom žádná, zakončuje Midnight Shifter, taky dechy jako na začátku, ale nejedná se o neustálé omílání stejeného motivu, a možná proto to skvěle funguje! O tom, že naživo zaútočí skladby ještě intenzivněji, není pochyb. Kdo viděl The Hives živě, ví, co mám na mysli.

Jak dlouho ale bude fungovat tahle deska, než přijde ta další, to je mi záhadou. Špatná není, to určitě ne, ale mohla být prostě lepší a je plná zcela zbytečných chyb, které někdo nepřekousne hned ze startu a nedá albu šanci. Škoda. Udělat něco mezi posledními dvěma alby, vystřelí se The Hives na hudební nebe, kam se za už 20 let existence dostali spíš živelnou energií než featuringem s Timbalandem. Nová deska tuhle energii obsahuje a to je pořád její největší plus! Tak teda COME ON! A uznat muziku The Hives jako dogma, to se nám název alba snaží sdělit!

WAGHiSS