The Blackout - Start The Party (2013)
Datum vydání: 21. 1. 2013
Label: Cooking Vinyl
Délka: 37:17 / 11 skladeb
Odkaz: https://theblackout.net
Země původu: UK
Žánr: Party rock
+ zvuk basy, Gavovy zpěvy, občasné oživující prvky, dvojice vydařených singlů
- nedostatečně využitý Seanův řev, podobnost písniček, vykrádání sebe sama, bez koulí, debilní texty hlavně v refrénech, NUDA!
Hodnocení: 30 %
Doporučené skladby: Start The Party, Running Scared, You
Shutthefuckuppercut se už prvním poslechem dostala do mé písničkové TOP10. Od té doby jsem stihl vidět The Blackout naživo, poslechnout si jejich další desku, vidět je naživo znovu a předvést rozhodně jedno z těch nejlepších vystoupení, a pak se taky těšit se na jejich páté album. První singl Start the Party napoví názvem úplně vše, prostě hitovka, která jeden nápad na refrén obohacuje třeba o pokřik hláskujících roztleskávaček nebo cinkot trianglu a cowbellu a podobných blbinek. A fungovalo to předtím a funguje to i nyní jako otvírák alba, co spolu s Conduit (recenze) a This Is How The Wind Shifts (recenze) tvoří trojici, na niž jsem se díky lásce k jejich autorům loni i letos těšil možná nejvíc.
Stopa číslo dvě? Vážně? A není to třeba Start the Party pt. 2 ? Fakt ne? Hmm… Rým radio/stereo sborově vyzní ještě tuctověji než obhajoba kapely „sereme na umělecké ambice, chceme se jen bavit sami sebou.“ Další věc, potřetí totéž? Jediný napoprvé znatelný rozdíl mezi otevírací trojicí je tempo, déja vu podruhé, to už je i na mě moc. Jsem nasraný! A co je horší, než být nasraný z alba, na které jsem se těšil, už u třetí skladby z celkových jedenácti? Achjo. Tenhle pocit se podařilo narušit až již dříve známé singlovce Running Scared, kterou jakoby kluci obšlehli od nějakých rockových veteránů, a You, poloakustické a tiché baladě. Zpěvy v Keep Singing jsou povedené, refrén ale okamžitě vyvolá pocit, že tohle už The Blackout udělali na některé z předchozích desek. Tak, a teď jsem nasraný ještě víc. Použít to samé třikrát, to je vrchol, ale ještě znásobený vykrádáním sebe samých z časů minulých, to už fakt nemá obdoby. Sem tam se na albu objeví zajímavé pasáže, jako na začátku zmíněný cinkot v titulní skladbě nebo parádně přikreslená basová kytara, sólo á la osmdesátky variující refrén Running Scared tady pasuje a není pravda, že by bylo přežitkem z minulých dob, který nemá v moderní muzice co dělat. Ne všechno netradiční je ale fajn. Dívčí zpěvy, ze kterých očividně slyšíte chlapské pištění, se možná někomu budou jevit jako skvělá sranda, mně ale přijdou vysloveně debilní, Sleep when You’re Dead je další kýč na seznamu. Mít dva frontmany na koncertech funguje parádně, tady ale moc ne. Sean by mohl ještě víc a ještě častěji řvát, jako tomu bylo dřív (sic v Take Away The Misery zlehka zlepšuje skóre), a nechat zpěvy na bezkonkurenčním Gavinovi, to už ale jdeme hodně do subjektivna… Závěrečný cover LMFAO tomuhle cirkusu dává trnovou korunu a vyslovuje rozsudek nechat poslední album The Blackout potichu po zbytek mého života.
Jako s každým uměleckým dílem (tenhle pojem bych ale v souvislosti se Start the Party používal VELMI opatrně a VELMI zřídka), i tady hraje subjektivita obří roli. NE, drazí, recenze NENÍ a NIKDY NEBUDE objektivní, to prostě není možné! Uff, díky. Zpět, zpět. Je mi úplně jasné, že spoustě lidí bude tenhle párty rokec bohatě stačit na večírek či rovnou koncert s pozitivní a uvolněnou náladou, ještě umocněnou alkoholem a flirtováním s krásnými děvčaty. My, co nepijeme a očekáváme od poslechu něco víc než kulisu pro křepčení, máme rádi dosavadní tvorbu The Blackout a těšili jsme se, jsme ale zklamaní a znechucení. Naděje (recenze) umřela poslední. Party is over.
