Rozhovor s kapelou Sunshine

Sunshine. V minulém roce vydali v pořadí šestou desku Karmaggedon, mají za sebou už 17 let hraní a vy si dnes máte možnost přečíst rozhovor s jejich frontmanem Kayem Buriánkem.

Začněme trochu zlehka... Co vám kromě vydání desky Karmageddon přinesl rok 2011?

Kay: Odpovím trochu zlehka - pokud vím, roky nic nenosí.

A na co se od vás můžeme těšit v roce 2012?

Kay: Chystáme šou Pod(vodní)kův svět se spoustou mořský fauny, cvičenejma želvounama obrovskejma a opicema, co hrajou vodní polo. Pak máme v plánu krátkou rozhlasovou inscenaci, naučit se hrát z not a dva z nás poběží maratón. Jinak nic extra.

Byly doby, kdy jste jezdili po světě, užívali si cestování, teď pokud vím jezdíte spíš vrámci ČR. Čím to?

Kay: Předně – ježdění po světě v kapele rozhodně není žádný extra užívání, pokud se ta kapela nejmenuje třeba Rolling Stones. Je to fajn, jsou to zážitky k nezaplacení, ale nerozumí si to s žádnejma vztahama, rodinou, zázemím, atd. Užili jsme si dost a bylo to super. Teď je to, jak to je, a je to taky super. Jsme rádi a vděčný za všechno, co nás kdy potkalo.

Asi před 6 lety jste se vydali na turné s americkými Alkaline Trio, čeká vás ještě nějaká spolupráce, nebo to tímhle skončilo?

Kay: Alkaline Trio nás chtěli jako předkapelu na turné dvakrát. Poprvé jsme odmítli, protože nám to kolidovalo s turné v Japonsku, podruhý jsme to vzali a jeli s nima Anglii, asi čtrnáct dní. Dobrá zkušenost, ale žádnou další spolupráci nechystáme.

Je nějaké místo, kde byste si chtěli zahrát ještě jednou?

Kay: Nevím, nejsem sentimentální. Vím, že čas beží dopředu a nic se nevrací proto, že bysme si to úzkostlivě přáli. Možná to Japonsko bylo nad rámec běžnejch zážitků, tak možná tam, nevím...

Pojďme se teď trochu pobavit o Karmageddonu. Kdybyste byli novináři, jak by nejspíš dopadla vaše recenze právě na poslední desku?

Kay: To fakt netuším. Každý autorský dílo je hlavně přetlak a výsledkem je seberealizace. Tím pádem je kritickej retrospektivní pohled na danou věc vždycky subjektivní.

Podle recenzí je Karmageddon temnější a méně přímočará než předchozí cédéčka, co vy na to?

Kay: Že to je taky subjektivní pohled…

Co má vlastně značit obal celé desky?

Kay: Nic.

Desku produkoval Dušan Neuwerth, se kterým jste spolupracovali poprvé. Jak k tomu došlo? A jak celá spolupráce probíhala?

Kay: Dušan je dobrej producent a má svůj rukopis, což je pro kapelu, se kterou dělá, v jeden okamžik deviza, ale ve druhej handicap. To je asi tak všechno, co k tomu můžu za sebe říct. Moje jediná zkušenost s producentem předtím byla naše deska Moonshower and Razorblades - a to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem sám za sebe cítil, že to je tak, jak to má bejt. Bernd Burgdorf mě naučil hodně věcí. A jedna z těch nejzásádnějších je věřit hlavně sám sobě. Tím jsme se jako kapela řídili docela dlouhou dobu ještě před M&R a bylo to nejdivočejší a nejabsurdnější, ale taky nejplodnější období.

Kterou z vašich 6 desek máte nejraději a která naopak podle vás patří k těm slabším?

Kay: Zeptejte se fanoušků, já se na to takhle nedívám.

Fungujete už nějakých 17 let, co se za tu dobu u Sunshine rozhodně nezměnilo?

Kay: Nemůžu a nechci mluvit za celou kapelu. Všechno se změnilo, bylo by blbý, kdyby věci stagnovaly. Někdy jsou to změny k lepšímu, někdy naopak, ale tak to prostě je.

Jaké bylo vaše loňské nejoblíbenější album? A na co se těšíte letos?

Kay: Já sleduju tak široký spektrum hudby, že na tohle neexistuje uspokojivá odpověď. Musel bych těch desek napsat asi padesát a stejně bych měl pocit, že jsem na něco zapoměl. Ale desky, který jsem si pustil víc než jednou - což znamená, že mě bavěj - jsou třeba: Atari Teenage Riot - Is This Hyperreal?, Cerebral Balzy debut, Example - Playing In the Shadows, She Wants Revenge - Valleyheart, South Central - Society Of The Spectacle, Teeth - Whatever nebo The Death Set - Michel Poiccard.

To už bude asi všechno, ale na závěr si neodpustím tradiční „Máte nějaký vzkaz čtenářům Itneverends.cz?“

Kay: Neposlouchejte, co vám kdo říká jenom proto, že to je snadný. Nenechejte pasivně a bez odporu druhý, aby ovlivňovali váš úsudek, ale dělejte si ho sami. Lenost je pomalá smrt a apatie je její pokrevní ségra.

Darxie