Rozhovor s kapelou Shogun Tokugawa

Pro dnešek jsme si pro vás přichystali rozhovor s plzeňskou screamo/HC formací Shogun Tokugawa. 

Kdybyste si mohli vybrat jakoukoli zahraniční kapelu, které byste mohli předskakovat, jaká by to byla?? 

Jakub: Rammstein.

Filip: Těžko říct, ale ať už by to byla jakákoli moje oblíbená zahraniční kapela, vždycky by to bylo stejně super a je mi fuk, jaká by to byla. Nemám žádnou vysněnou kapelu, ale když už si mám vybrat, tak bych klidně zase předskakoval Underoath. Nejlépe někde v zahraničí (USA, UK).

Ivan: August Burns Red.

Martin: Kdyby ještě hráli, tak At The Drive-In.

Vojta: Tak popravdě - hrát před Metallicou, tak bychom se asi proflákli, ale jestli bych měl vybírat i podle hudby a nejenom podle počtu fanoušků, tak asi We Are The Ocean. Líbí se mi, jak kombinujou screamo a čistý zpěv.

Jaká byla vaše první deska, o které by se dalo říct, že jste se do ní „zamilovali“? Taková první hudební láska. 

Jakub: Tak to byly desky dvě, který jsem dostal od rodičů na kazetě, když jsem si šel lehnout do nemocnice s očima v 7 letech. Byly to 2 Unlimited s deskou No Limits a Nirvana - Nevermind. Jel jsem to ve walkmanu pořád dokola, že se to pak už nedalo ani pouštět, jak to bylo ohraný.

Filip: Hmmm, když tak vzpomínám, tak to byla asi deska Chaozz - …a nastal chaos. To mi bylo tak 8 let. :D Ty skvělý texty znám do dneška!

Ivan: Michael Jackson – History.

Martin: Nevím teď, co bylo dřív, ale mám pocit, že to byli Sex Pistols a jejich Never Mind The Bollocks, Here’s the Sex Pistols.

Vojta: Red Hot Chili Peppers – By The Way. Don’t Forget Me mi pořád jelo na repeat. 

Je nějaká deska či interpret, který výrazně ovlivnil či ovlivňuje vaši tvorbu? 

Jakub: Těch interpretů a desek je spousta, ale kdybych měl nějaký vypíchnout, tak to budou určitě Deftones s deskou White Pony a At the Drive-In s jejich Relationship of Command. No, a abych byl aspoň trochu cool a trendy, tak třebas stará Norma Jean.

Filip: Každej z nás toho poslouchá spoustu a každej má rád trochu něco jinýho. Takže se nejvíc ovlivňujem navzájem.

Ivan: Architects, Enter Shikari.

Martin: U nás se těch vlivů míchá docela dost, mě na docela dlouho ovlivnila třeba Norma Jean. 

Co říkáte na současnou CZ/SK hudební scénu, máte nějakého oblíbence? 

Jakub: Já myslím, že česká hudební scéna je pěkně smradlavá a plná pokrytců, kteří si hrajou na to, jak jsou všichni hrozní kámoši, přitom za zádama jeden druhýho akorát pomlouvaj. Taky mi občas jebe, že stačí bejt fakt kámoš s pár lidma z „branže“ a hned se o Tobě ví, přitom nemusíš bejt ani nějak moc dobrej. Naštěstí ale existujou výjimky. Třebas o Hentai Corporation se teď hodně mluví, tihle kluci si to opravdu zasloužej, protože oni jsou přírodní úkaz tady u nás. Momma Knows Best to teď taky dobře klape. A to je podobnej případ jako Hentaiové. Kdybych měl zůstat v tvrdým ranku, tak rozhodně Apostate. Ale to není vlastně ani česká kapela. Dál je tu hrozně nedoceněnejch kapel. Třebas Made by The Fire, ze kterejch jsme s klukama vysraný už řádku let. Kdyby „Mejdi“ byli z USA, tak jezdí s tim jejich „androšem“ tour po celejch Státech. Tady u nás hrajou akorát jednou za sto let v jedný šílený plzeňský hospodě. Ale u nich to bude taky otázka přístupu. Moc to s těma akcema nehrotěj.

Filip : Je tu celkem hodně talentovaných a nadějných kapel, ale ve výsledku to nic moc neznamená, protože tady ta tvrdší scéna nedrží při sobě, lidi potom nechoděj na koncerty, což je zlý. Na Slovensku je ta scéna v lepším stavu. Zdaj se mi tam ty kapely víc v pohodě a snaží se líp držet krok se západem.

Z naší scény si nejvíce vážim kapely Sunshine, hlavně pro její přístup a chování. Pánové mají zkušenosti a ty jsou k nezaplacení.

Ivan: Až na pár výjimek ji respektuju, kdybych měl psát, co všechno se mi líbí/nelíbí, byli bychom tu do zejtra, kdybych měl jmenovat nějaký oblíbence, budou to Apostate, Momma Knows Best a Hentai Corporation.

Martin: Dost podstatného už bylo řečeno, já bych dodal pouze to, že z mého pohledu prošla ta část CZ scény, na které se pohybujeme i my, během posledních 3-4 let solidní evolucí a konečně došlo k přepnutí z 90. let jako zdroje inspirace na trochu aktuálnější časové období, i když stále se najdou výjimky. Třeba Hentai Corporation, který sou zaseklí v 70. se vším všudy, ale proto je všichni tak milujeme. Taky se mi líbí ta pravá scéna, na které se bohužel nepohybujeme, ale která zdá se hrozně dobře funguje víceméně na DIY přístupu a spolupráci kapel. Z té bych vypíchl třeba Esazlesa nebo Slave Driver. No a vody nejen české ale i mezinárodní scény hodně slušně rozvířili Apostate, což je fajn a držím jim palce, ať už je konečně někdo podepíše.

Vojta: From Our Hands, asi. Kvůli tomu, jak neslovensky zní. 

Na české poměry hrajete docela nevšední žánr, vždycky jste chtěli hrát to, co v současné době servírujete vašim fanouškům? 

Jakub: Díky tátovi mě tvrdá muzika táhla už od mala. Poslouchal jsem vždy, když on pouštěl něco svýho na gramofonu. Postupem času jsem začal hledat vlastní oblíbený kapely. Takže pak když jsem měl mít svou první kapelu, metal byla jasná volba. Od tý doby se mě to nepustilo. I když je pravda, že poslední dobou mě baví taky hodně akustický věci, dokázal bych si představit třebas i něco takovýho jednou hrát. To ale třebas až budu starší a nebudu se moc pořádně hejbat.

Filip: Nevím, teda jestli zrovna nevšední, ale mně to občas přijde jako takovej guláš. Jednou uděláme tvrdší song, potom je zase chuť na nějakou pořádnou popinu. Baví nás hodně stylů, proto nemáme vyhraněnej nějakej žánr, kterej chceme hrát. Myslím, že v tomhle se zatim hodně hledáme a ještě nemáme jasnej “ksicht”. Vždycky to většinou zachrání Jakubovo charakteristickej projev. Ale nevim, zda je to dobře, nebo špatně. 

Na desku Y3ARS jste zařadili i jednu česky zpívanou skladbu, byl to jen experiment, nebo byste se nebránili tímto směrem ubírat i nadále? 

Jakub: Jedno období jsme měli takový choutky, že to prubnem česky. Pak se nám to ale začalo zdát divný a vykašlali jsme se na to. Ono to zní potom všechno jak Arakain. Takže česky zpívat dál nechceme a ani nebudeme. Tahle věc se na Y3ARS ocitla proto, že ve studiu na ní zbyl čas, tak ji kluci nahráli a já ji potom nazpíval. Nechtěl jsem to házet do angličtiny, když původně to bylo česky. Navíc to mělo bejt taky něco jako překvapení pro posluchače.

Filip: Já bych se možná bránil. Nevim, nějak mi ta čeština u nás nesedí. Bonusovej song X byl jeden z našich uplně prvních a lidi to znaj spíše pod názvem Jacques-Yves Cousteau (anebo Potápěč). Je z období, kdy byla ještě Helena česky. Potom jsme se rozhodli zpívat všechno anglicky a tohle bereme jako takovou raritu, kde se čeština prostě hodila nejvíc. 

A na závěr, na co se mohou vaši fanoušci těšit do budoucna? 

Jakub: Můžou se těšit na to, že se budeme snažit pořád dál hrát.

Filip: Asi nemá cenu něco slibovat, ale přes léto se pokusíme nahrát pár novejch songů jako dík lidem, kteří chodí na koncerty.

SLÁVA BAREŠ