Rozhovor s kapelou Pipes and Pints
Za poslední roky jen těžko budeme na tuzemské nezávislé scéně hledat úspěšnější kapelu – ano, řeč je o Pipes and Pints. Od svého vzniku odehráli desítky koncertů u nás i v zahraničí, postrašili nás dramatickou pauzou a před nedávnem dotočili nové CD, které má vyjít letos v říjnu. Dalo by se říct, že se jejich hudba stala pro mnoho fanoušků téměř náboženstvím. My jsme se proto obrátili na jejich bubeníka Vincu s několika otázkami, na které nám velmi ochotně odpověděl. A právě nyní vám tento rozhovor přinášíme!
V únoru jste se po téměř půlroční pauze vrátili na pódia. Jak jste si svůj comeback užili?
To víš, že skvěle. Nemohli jsme se dočkat, jak vlítnem na pódium a dostaneme energii od lidí. Všichni jsme měli absťák, ale ten odpočinek nebyl na škodu. Důležité je, že jsme zpátky.
Vraťme se ale ještě o kousek zpátky. Co dělali Pipes and Pints během výše zmíněné přestávky?
Během pauzy jsme si na chvíli vydechli, jeli na dovolenou (každý zvlášť)… Poté jsme se věnovali svým věcem, převážně pracovním. Mike stihl v Anglii nahrát 4 skladby s jeho projektem a já s Tomem jsme zaskočili na chvíli u Gangnails. Ona ta přestávka byla v podstatě hrozně krátká, poněvadž už v listopadu jsme začali pomalu zkoušet a připravovat novou desku.
A právě po sérii jarních koncertů jste zamířili do studia a začali na nahrávání nové desky pracovat. Jak to vypadá s jejím vydáním?
Deska už je natočená. Z asi 16 skladeb jsme vybrali 12 a ty nahráli. Trvalo to 3 týdny pod přísným dohledem producenta Dariana Rundalla. Nyní je deska ve fázi míchání v Beach Cities Recording studiu v Kalifornii. Vydání je naplánované na říjen 2012. Do té doby ale určitě vypustíme singl. Myslím, že se je na co těšit.
Každý, kdo pozorně sleduje dění kolem vaší kapely, si nemohl nevšimnout, že se v létě představíte na legendárním anglickém punkovém festivalu Rebellion. Vyzdvihl bys ještě nějakou další akci, která vás během festivalové sezóny čeká?
Na Rebellion se těšíme hrozně moc! Minulý rok to bylo skvělý a teď vím, že si musím vzít víc peněz na desky. Kam se ještě hrozně moc těšíme, je Punk Rock Holiday fest ve Slovinsku. Hrají tam kapely, na kterých jsem vyrostl (Anti-Flag, Good Riddance…), krásné prostředí. Z českých se těšíme např. na Mighty Sounds, Přeštěnice nebo Rockový Slunovrat.
Jako jedna z mála českých kapel jste prorazili i v zahraničí, zahráli jste si například v Anglii nebo (alespoň pro mě) v exotickém Rusku. Dají se koncerty v cizích zemích srovnávat s tuzemskými vystoupeními, nebo platí známé „jiný kraj, jiný mrav“?
Příjde mi, že ta scéna, ve které se pohybujeme (tedy punková), je všude podobná. Někde větší, někde menší, někde řeší víc politiku, práva zvířat, ale to jádro je hodně podobné. Ale stále platí pravidlo, že čím víc na východ, tím víc lidi paří. To ovšem neznamená, že by to např. Francouzi neuměli.
Pojďme se ještě na chvíli zastavit přímo u tebe. Co tě přivedlo k hraní na bicí?
Na bicí jsem se dostal čirou náhodou. S mým kamarádem Fuťou jsme si jednoho dne řekli, že založíme kapelu a budeme šířit myšlenku „straight edge“ (žádné drogy, alkohol atd.) a trošku zvelebíme tu punkovou scénu. Koupil jsem si tedy basu a začal hrát. Po chvíli odešel bubeník, a tak jsem se začal učit na bicí, poněvadž bylo lehčí sehnat basáka než bubeníka. A od té doby hraju, prošel jsem spousty kapel a jsem za to rád.
Když už jsme u toho vzpomínání, jak jste se vlastně dali se zbytkem kapely dohromady?
Bylo to osudové setkání. Na Mighty Sounds za mnou přišli dva srandovní kluci, že hledají nové členy do kapely. S těmi stávajícími jim to moc neklapalo. Představa hrát ve stylu Dropkick Murphys mě hodně lákala. Ale já bydlel na Moravě a dostal měsíc na rozmyšlenou. Přijel jsem na pár zkoušek a bylo rozhodnuto… přestěhoval jsem se do Prahy. V té době se ozval i Mike, že by to rád zkusil, že se mu rozpadla jeho kapela Mugshot. A bylo to. Chvíli jsme zkoušeli bez basáka a pak jsme „ukradli“ kapele Super Pilot z vedlejší zkušebny Ondru. A v téhle sestavě jsme spolu již čtvrtý rok a v jiné si to nedokáži představit.
A závěrečná otázka: co bys vzkázal čtenářům It Never Ends?
Nenapadá mě nic než ty klasický klišé. Ale zkrátka, podporujte kapely, které máte rádi, a choďte na jejich koncerty. Těšte se na naši desku a my se těšíme, až vám ji zahrajeme naživo. Ale hlavně se mějte rádi!
Šimon Blaschko
