Rozhovor s kapelou High Five

Dnes se podíváme na zoubek emo-popové kapele High Five. Na naše otázky nám odpovídali: Jan Richter (akustická kytara), Láďa Belina (sólová kytara) a Marek Černý (sax).

Jak se dneska všichni máte a jaké album vám naposledy běželo ve vašich přehrávačích?

Jan Richter: Mám se... hmm... dobře, snad jen možná až příliš zaneprázdněně, díky za optání. A jaké album protáčím poslední dobou? Mě málo co osloví, ale teď mě hodně baví australská kočka LENKA a její album Two. A taky Bon Iver a jejich nová deska Bon Iver. A taky poslední deska Yellowcard mě dost baví.

Láďa Belina: Dneska ráno pár songů od Offspring z alba Rise And Fall, Rage And Grace.

Marek Černý: Dobré to je, sluníčko svítí, tak doufejme, že to vydrží. Hodně teď poslouchám Kings of Leon, tahle kapelka mě baví čím dál tím více. 

Kdybyste si mohli vybrat jakoukoli zahraniční kapelu, které byste mohli předskakovat, jaká by to byla?

Láďa Bělina: Beatles a ze současných určitě U2, to je sen… 

Jan Richter: Pro mě je to logicky Peter Gabriel, ale s U2 souhlasím taky. Ale to jsou sny. Mě baví stát na podiu s každým, kdo něco umí a dělá to upřímně.

Marek Černý: Pro mě to je Vampire weekend ze současnosti a z minulosti jednoznačně Beatles.

Jaká byla vaše první deska, o které by se dalo říct, že jste se do ní „zamilovali“? Taková první hudební láska. 

Jan Richter: Peter Gabriel - Plays Live (táta mi to pouštěl na starém magnetofonu). Michael Jackson – Thriller (to mi zase pouštěl na gramofonu a já jsem songu Thriller říkal „Vrátka“(viz. začátek songu). Když jsem si o to říkal, vypadalo to prý takto: „Táto pust mi vlátkáá...“ a Phil Collins – But Seriously. Tohle mám jasný :)

Láďa Belina: Dlouhej kouř od Chinaski… prostě v tý době to přesně odráželo můj život… 

Marek Černý: Láska na první pohled Enema of the state od kapely Blink 182.

Co říkáte na současnou CZ/SK hudební scénu, máte nějakého oblíbence? 

Láďa Bělina: Je tu spousta skvělých kapel: Vypsaná fixa, Sunshine, teď znova začínaji hrát Wanastovky, z toho mám radost. Z těch mladších třeba Criminal Colection, úplně náhodou jsem teď asi 2x během půl roku slyšel kapelu Memphis, těm to hraje dobře. Ale těch dobrých kapel jsou desítky… 

Marek Černý: „Naše“ hudební scéna je taková zatrhlá, ve smyslu dobrých, talentovaných kapel, kteří mají bohužel zavřený dveře pro to se někde prosadit. Nemyslím si, že je to dané kvalitou, ale český či slovenský posluchač je náročný a hold dávají furt přednost hudebním stálicím, i když určitá výměna generací už tu probíhá. Nebojme se a dejme jim šanci. Zmínil bych jednu českou kapelu, která se mi líbí svým postojem a myšlením. Je to Mňaga a Žďorp.

Jan Richter: V tomhle zcela zásadně nesouhlasím s Markem. Rozhodně si nemyslím, že by byl průměrný český posluchač náročný. Myslím si přesný opak. To je ale na hodně hodně dlouhé povídání. Naštěstí jsou u nás lidé, kterým nestačí, co jim servírují papalášové v médiích, a hledají si vlastní inspirace. Já v CZ/SK scénu moc nevěřím. Mám rád hudbu Quiet Quiet, taky Criminal Collection, Viki... je toho víc, ale ne tolik, abych mohl říct, že jsem s naší scénou spokojen.

Nedávno jste zveřejnili velmi povedený videoklip k písni Wake Up. Ten se odehrává celý v baru a vystřídala se v něm spousta hostů. Kdo byl váš nejoblíbenější návštěvník baru?

Jan Richter: Mně se nejvíc líbil Robert. Hrál od začátku do konce. Ještě teď, když na to koukám, zjišťuji nový a nový kousky od něj. Ale jinak všichni byli úžasní. Hodně se směju u dělníka Peška.

Láďa Bělina: Všichni to zahráli skvěle, můj favorit byl od začátku „slizký pán s květinou“.

Marek Černý: Ááá děkujeme za pochvalu klipu. Děj se odehrává v Soczka baru kousek od I.P Pavlova. Všichni návštěvníci podali výborný výkon, hold máme praxi, ale kdybych měl někoho vyzdvihnout, tak je to barman Robert Vlček. Chodil bych za ním denně, kdyby někde pracoval.

Videoklip je velmi originálně pojat. Čí to byl vlastně nápad natočit ho na jeden záběr a bez jediného střihu?

Jan Richter: Nejsem si jist. Ale mám dojem, že původní impuls přišel ze směru od Ládi a Martin Linhart s Kubou Alexou to doklepali :)

Láďa Belina: Jednou po zkoušce jsme o něčem podobným mluvili s Márou, tam asi vznikla ta původní myšlenka... a pak se to akorát zjevilo, když jsem začal psát scénář. Těch situací bylo vymyšlených ještě mnohem víc, ale s klukama a Kubou Alexou jsme pak vybrali ty nejlepší.

Kdy se od High Five dočkáme nové desky? Co na ní najdeme a na co se máme těšit?

Jan Richter: Pokud všechno dobře půjde, tak snad na podzim bude hotovo. Půjde o EP o několika songách. Na co se těšit? No snad na skvělou muziku - inspirativní a s emocemi. Taky bychom rádi celou desku hezky vyvedli graficky a pojali ji s jedním velkým tématem, který bude vycházet z jedné konkrétní písničky. Budeme na tom dřít a uděláme to nejlíp tak, jak v současné době dokážeme. Abychom až budem starý dědečkové a vnuci se nás budou ptát, co že jsme to za mlada dělali, abychom se nestyděli, vytáhli tu duhovou placku a vložili ji (v tu dobu už teda formát CD asi existovat nebude) do nějakého muzejního přehrávače a a zmáčkli play...

SLÁVA BAREŠ