Rozhovor s kapelou Criminal Colection

Criminal Colection je stále populárnější pop-punková parta ze Vsetína, kterou tvoří tři členové – zpěvák a bubeník Henny, basák Lišák a kytarista Gabo. Už za necelé dva týdny je můžete spatřit v pražském Lucerna Music Baru po boku legendárních žánrových kolegů, americké kapely Mest. Nejen o tom jsme si povídali s frontmanem Hennym.

Stanley z Punkhart o vás prohásil, že jste, cituji: „Nejlepší český soft-core. Chuligání ze Vsetínského Bronxu, rybníkářští raubíři, horalští pastevci a kulináři vábivých melodií, u kterých samičky padají k nohám jak shnilé žňůvky.“ Mohl bys ale představit Criminal Colection běžnému čtenáři trošku prozaičtěji? :)

Jasně, jsme jen tři prostí chasníci, kteří hrají pop punk. Rozhodně není třeba to házet do nějakých podskupin. Komu nic neříká ani to, tak ať si představí tvrdou, rychlou, ale na druhou stranu hodně melodickou hudbu s přitepleným zpěvem :))

Fungujete už sedm let, a tak by mě zajímalo, jaké byly vaše začátky? Co všechno máte za sebou a co považujete za svůj největší úspěch?

No, je to tak. Hrajeme už docela dlouho, i když mi stále příjde, že nás hodně lidí bere jako mladou kapelu. Začínali jsme v létě 2004, hrávali jsme už i mnohem dříve, ale počítáme to od doby, kdy jsme měli komplet koupené svoje nástroje. Předtím jsme si půjčovali věci od jiných a nikde mimo zkušebnu nehráli. V zimě jsme pak odehráli první koncert v čajovně na Vsetíně, kde jsme hráli samé převzaté věci. Byly to písničky od Blink 182, Sum 41, Red Hot Chilli Peppers, Inekafe atd. Když nám došlo, jak se to lidem líbilo, byla to pro nás skvělá motivace k psaní a skládání vlastních věcí. Největší úspěch... můžu tu napsat nějaké výhry v soutěžích, nějaké super koncerty, nějaké další věci. Každopádně pro mě je největší úspěch, že jsme to vydrželi a jsme pořád nejlepší kamarádi. Když se podívám zpátky, nějaké malé hádky musí být, ale nikdy to nebylo tak velké, že by to omezilo chod kapely. Jsme to pořád my, ti samí lidi, nejlepší kámoši, co mají kapelu. To nemá každá kapela, ne? Tohle je největší úspěch.

To zní hezky, takhle už dneska asi moc kapel nefunguje... Jste ale výjimeční i další věcí. Ty jsi zároveň bubeník i hlavní vokalista. Jak moc je to na koncertech náročné? Nepřemýšleli jste někdy o tom, že za bicí posadíte někoho jiného, aby ses mohl soustředit výhradně na zpěv?

No není to moc obvyklé. Já jsem nad tím občas přemýšlel a i pořád přemýšlím. Nad tím, jaké by to bylo, kdybych byl vepředu jako frontman, nebo bych jen hrál na bicí. Upřímně, představa, že držím mikrofon a poletuju s ním po pódiu, mi příjde celkem směšná. To bude asi i o síle zvyku. No a představa, že jen hraju na bicí, je zase nudná. Je to náročné, ale to záleží i na místě. Někdy se pomalu dusím, jak je vydýchaný vzduch, jsem zapocený, jako bych skočil do bazénu a po koncertě mutuju jak v 15ti :) Někdy je to ale přesně naopak a vše je v pohodě. Každopádně už je to o zvyku, takže to, že se mi hraje špatně, mě moc nezaskočí, člověk na to musí být připravený vždy. Jinak teda pokud myslíš náročnost kombinace hraní na bicí a zpívání, to je taky jen o zvyku. Hlavní je mít to natrénované a nepřemýšlet nad textem. Nepřemýšlet nad tím, co budu za tři sekundy zpívat, pak je zaručené, že ten text zapomenu :)

Zastavme se u těch textů. Dřív jsi zpíval česky, ale s posledním albem jste přešli na angličtinu. Co vás k tomu motivovalo? Máte třeba ambice i za hranicemi Česka, nebo ti angličtina prostě jen víc sedí?

No my měli vždy vysoké ambice, minimálně být jako Blink 182, žít v USA a obrážet koncerty v tourbusu :))  Ale s postupem věku to opadá a člověk od toho všeho očekává míň. Jakoby střízlivěl a měl jiný pohled na svět. Angličtina mě baví víc a rozhodně je to i proto, že chceme do zahraničí. Nebudeme si nic nalhávat, USA, Anglie ani Rumunsko na Criminal Colection nečekají, až přijedou odehrát šňůru právě k nim :)) Viděl bych to tak, že až se konečně rozhoupeme, domluvíme nějaké zahraniční koncerty po klubech a prostě pojedeme. Někde příjde třeba dost lidí, jinde třeba jen 5. Jde spíš o to dobrodružství, cestování, poznání nových lidí a třeba i nových fanoušků. Člověk nikdy neví.

Před třemi měcíci jste vydali svůj první (!) videoklip. Co vám proboha tak trvalo?:)

No, vždy jsme chtěli klip, ale neměli jsme peníze a nechtěli jsme to dávat lidem, kteří jsou totální amatéři a neumí točit. Těch je tady opravdu hodně :))   Nezbývalo, než si to vzít na vlastní triko. Díky tomu, že chodím na Filmovou Školu do Zlína, tak tam mám dost kamarádů, kteří mi s tím pomohli a společně jsme to natočili. Někomu asi bude vadit, že klip nemá děj a je nezajímavý, ale byla to první zkušenost a já jsem zastáncem toho názoru, že raději dělat nejprve lehčí věci dobře, než složité věci blbě. Do budoucna ta naše úroveň klipů snad půjde nahoru. (Teď to píšu, jako bychom jich měli už 10 a dalších 20 připravovali :))

Je písnička Destroy The Fakes, ke které jste natočili zmíněné video, předzvěstí nějakého nového materiálu, nebo zůstane jen jako samotný singl?

Pracujeme na novém materiálu, tento rok se u nás bude dít zaručeně dost věcí. Takže je to předzvěst :)

Zahráli jste si nedávno se zajímavými jmény, jako třeba Inekafe či Zoči Voči, a čeká vás jedna chuťovka v podobě předskakování před legendárními americkými Mest. Po boku jaké kapely byste si rádi zahráli v budoucnu?

Asi každý koncert s velkou kapelou nám dělá radost, takže z Mest jsme nadšení. Přece jen je to kapela, na které jsme začínali. Pokud jde o mě, tak největším snem je zahrát si s New Found Glory, Relient K, Set Your Goals nebo Motion City Soundtrack. Já myslím, že to je super, když si malá kapela jako my může zahrát s nějakou takovou ikonou. Každopádně i kapela Inekafe byla dříve velkým vzorem, proto je to pro nás čest a máme z toho radost.

Myslíš, že je pro vás nevýhoda, že jste z Valašska? Neprosadili byste se jednodušeji, kdybyste měli základnu, já nevím, třeba v Praze? :)

Co jsem si tak všímal, přišlo mi to právě naopak. Moravské kapely se vždy nějak dostávaly do Prahy a růžně do klubů po Čechách, kde přišlo dost lidí. Naopak pražské kapely jakoby měly koncerty jen v Praze a okolních městech, kde to někdy i vyprodávaly, a když hrály někde na Moravě, přišlo třeba jen 20 lidí.

It Never Ends je multižánrový web, posloucháte i jiné věci než punk? Co třeba říkáš na "core scénu", oslovuje tě něčím?

Jasně, poslouchám různé žánry. Občas si poslechnu i hip hop nebo elektro. Z tvrdších kapel mám rád třeba Blood for Bood, Comeback Kid, Cancer Bats nebo Good Clean Fun. Nevím, čím to je, ale cítím z těch kapel něco, co mi je sympatické. Možná některé lidi nepotěším, ale nejsem zrovna fanoušek corové hudby typu Bring Me The Horizon. Ale chápu, co se lidem na nich líbí...

Na závěr bych tě poprosil o tradiční vzkaz našim čtenářům.

Jasně. Není třeba kázat nějaké poselství nebo říkat lidem, co mají dělat. Ale klidně se stavte někdy na náš koncert a pozvěte Lišáka na Borovičku nebo mě a Gaba na Myslivca! A pamatujte: Kobzole a zelé, živobytí celé!

Dan Hromada