Rozhovor s Hankou Kosnovskou (NIL): Zpěv? Vypusť všechno, co musí ven, i kdyby měla týct krev!
Kapelu NIL má v povědomí asi většina z nás a uznává ji jako jednu z předních českých kapel. Ale opravdu si jí zamilujete teprve až ji zažijete naživo. Středem všeho dění je charizmatická zpěvačka skupiny Hanka Kosnovská, která vás svým live projevem doslova uhrane. Takže proto tu máme tenhle rozhovor…
Téma číslo jedna - NIL. Již existujete přes 10 let, dokázala bys pro čtenáře INE vaši kariéru stručně shrnout a tím vás zároveň představit?
Já pocházím z Mladých Buků u Trutnova, kluci z Český Třebový (Kobéz původně z Bruntálu, později se do ČT přistěhoval). Na jaře v roce 2002 mi na pevnou linku do práce zavolal cizí kluk - kytarista Honza, kterej na mě dostal doporučení... Kluci v tý době spolu hráli už pár let, ale stále nemohli najít tu pravou zpěvačku... A tak jsem za pár dní za nima jela těch 120 kiláků do Třebový, zahráli jsme si, pokecali a bylo jasný že THIS IS IT. Takže jsem se později za nima přistěhovala, zkoušeli jsme, nahráli demáč a v roce 2003 jsme odehráli první koncert.
V roce 2005 jsme jeli halový turné po Čechách a na Slovensku, jako předkapela Čechomoru. Nahráli jsme několik demáčů a později v roce 2007 debut album The River Spring. Druhá deska Dirty vyšla v roce 2010. Odehráli cca 350 koncertů v Čechách, na Slovensku, Polsku, Německu, Holandsku a Itálii.
Teď máme novou desku The Velvet Touch of Tongue, kterou jsme v listopadu 2012 představili na společném turné s Die Happy.
Ve své diskografii už máte tři plnohodnotné desky, která je tvým favoritem a proč?
Obě poslední desky - Dirty a Velvet. Ty písničky, co na nich jsou, obsahujou spoustu pocitů a zážitků a obě jsou pro mě obsahově hodně důležitý.
Máte novou desku The Velvet Touch of Tongue, představ ji našim čtenářům. V čem se liší od vaší předešlé tvorby?
Řekla bych, že rok od roku hrajeme temnější hudbu, takže ta poslední je zase o něco temnější než ta předešlá. Je na ní 11 songů + 1 skrytý bonus. Texty jsou zase hodně osobní, jako na Dirty.
V další části rozhovoru se více zaměříme na tebe. Jsi určitě jednou z předních českých zpěvaček. Koho jiného bys ještě vyzdvihla?
Přiznám se, že vůbec nesleduju českou scénu, takže znám jen ty muzikanty, se kterýma jsme někdy hráli. Hodně se mi líbí třeba zpěvačka z Dying Passion Zuzka Jelínková.
Je hudba tvým koníčkem číslo jedna? Nebo jí šlape na paty něco jiného?
Už od dětství mě fascinuje angličtina a ptáci, tak mám doma voliéru opeřenců a pravidelně se vídám s jedním anglánem a spíkujeme :)
Ještě chodím plavat a běhat. A hudba je pro mě terapie. Kdybych nebyla takovej depkař, tak bych asi nezpívala, protože by nebylo o čem a tím pádem by nebylo proč. Naše písničky vznikaj díky touze něco sdělit, z něčeho se vymlátit, vyřvat. Interpretace mě nebaví a o zpěv a techniku zpěvu se nezajímám.
Nepřemýšlelas někdy o tom, že bys rozjela sólo kariéru?
Občas mě někdo lanaří, ale já osobně jsem o tom nepřemýšlela nikdy. Ani neumím na nic hrát a vlastně ani zpívat, protože na zpěv jsem nikdy nechodila. Mám vlastní techniku: Vypusť všechno, co musí ven, i kdyby měla týct krev ;) ! Pro hudební business jsem nepoužitelná, nejsem totiž ovce.
Není to moc hudební otázka, ale musím se zeptat. Ty vlasy! Jak dlouhé jsou?
:)))) asi metr.
Co tvůj hudební vkus? Máš nějakého jasně nejoblíbenějšího interpreta? Co tě v poslední době zaujalo?
Zaujala mě kapela Dead Sara, doporučil mi ji Maťo Mišík před půl rokem. A na doživotí to vypadá na Pearl Jam, Live a Michaela Jacksona, kterej mě dostal, když jsem viděla jeho koncert v TV, když mi bylo 12. Jeho tanec a projev mě fascinuje dodnes!
A teď ti dám prostor poslat nějaké hudební poselství našim čtenářům.
Neseďte doma, choďte na koncerty.
