Rolo Tomassi - Astraea (2012)
Datum vydání: 5. 11. 2012
Label: Destination Moon
Délka: 38:13 / 10 skladeb
Odkaz: https://www.myspace.com/rolotomassi
Země původu: Velká Británie
Žánr: Spazzcore
+ větší přístupnost než starší věci, zpívající Eva, klavírní a elektronické atmosférické výplně
- pro některé stále nepřístupné, méně špinavé
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: Empiresk, Echopraxia, Illuminare
Přestože dávám přednost snáze stravitelnějším písničkám, Rolo Tomassi mě baví. Snad proto, že sic hrajou CORE muziku, rozhodli se jít jinam a jinudy. Chcete radši další žánr do slovníku? Spazzcore je podle všech moudrých internetů smíchanina opírající se hlavně o hardcore punk, šmrnclá hodně noise a grindem a s markantním vlivem math. Než tohle hrotit a plýtvat slovy, o jejichž významu stejně nejeden z nás pochybuje, pojďme si raději rovnou poslechnout letošní album Astraea.
Rolo Tomassi jsou odjakživa markantně ovlivněni The Dillinger Escape Plan (vliv je jasný, ale žádná další podobnost neexistuje, tak nesrovnávat! Každopádně ti správní učitelé bývají alespoň minimálním předpokladem úspěchu.), jen namísto excentrického Grega stojí vpředu něžná Eva Spence, jejíž řev vám rozsápá uši na kusy a zpěv kontrastně pohladí na duši. Celé to drží pohromadě její brácha James, který taky ječí, co mu plíce dovolí, mnohem důležitější je ale elektronika, o kterou se stará. A jak James napoví v úvodu alba, poletíme do vesmíru.
Shánět na internetu texty je řehole. A rozumět Evě je skoro nemožné, proto to dneska bude o formě víc než o obsahu a sdělení. A forma, jak je patrné hned zpočátku, dostala konkrétnější tvar. I bez počítání se rytmicky orientujete a melodie jsou zapamatovatelnější, silnější. Co zmizelo, je špína. Tremollo na basu, kde každý tón zněl jinak a každý úder trsátkem do struny byl špatně, to mě na Rolo Tomassi kdovíproč nějak přitahovalo. Strunná sekce kapelu opustila a s ní zmizela i ona špinavost a jakási nepřesnost. Jazzová preciznost nahradila grindovou chaotičnost a celé se to snáz poslouchá. Vliv na výsledek bude mít snad i návrat producenta debutu Jasona Sandersona. Ex Luna Scientia nabízí obě polohy – agresivní i něžnou – v rámci jedné z reprezentativních skladeb. Nejprve první, pak druhou a ve finále obě propojené. To následující The Scales of Balance je povětšinou nářez. Vrcholem alba je pro mě osobně prostřední Empiresk. Rozjezd s tak silnou atmosférou, že vyvolává iluze zabloudění v noci v začarovaném lese klidně i v poledne. Následně pomalé zrychlení a lichý breakdown, stále si ale písnička drží svou náladu, a to i v závěrečném přitvrzení a zvýšení tempa.
Aby ale fandové chaotičtější a složitější muziky neremcali, po druhém preludiu přijde Echopraxia, a tady už to zní víc jako staří Rolo Tomassi. Zběsilí, agresivní, rozervaní. Gloam v tomto pokračuje, ale téměř okamžitě přejde ke kosmické iluzi. Ta ale netrvá dlouho, přeci jen máme co dělat s tvrdou muzikou. Math/jazz, řev, kytary. Illunis obsahuje snad vše typické, jen v pravidelnějších rytmech a končíme dlooouhou Illuminare, a to už se opravdu ocitáme ve stavu beztíže. V kosmu si pomalu levitujeme kolem planet a planetek a všude kolem nás jsou černou nekončící nicotou obaleny životy a galaxie. Přesné zhudebnění výletu do vesmíru bez skafandru a raketoplánu. Ten pocit musí vypadat nějak takhle.
Sečtenou, podtrženo: Rolo Tomassi vyměnili strunnou sekci, James se víc soustředí na elektronické aranže celku, Eva taky zpívá a celé je to melodičtější a uchopitelnější. Někoho může srát, že už to není ten hustý bordel, mně ale naopak přijde vhod, že se podařilo nahrát poslouchatelnou vesmírnou odyseu plnou všemožných hudebních prvků, které mám rád. A taky trumfli Iwrestledabearonce. Možná je ten hlavní rozdíl v britskosti, protože Rolo Tomassi neznějí jako roboti. Znějí jako postavy ze seriálu Misfits - čili drze a sprostě. Jsou prostě jiní, a to mě baví!
