Report: Žižkovská noc - Warm Up; Praha - 16.11.2011

Kdo: Shogun Tokugawa + Attic Vanity + Morhold + Disgusted World
Kde: Praha - Matrix
Kdy: 16.11.2011

Žižkovská noc je již definicí rozsáhlé akce napříč nejen žižkovskými kluby, ale i žánry. Letos jste již mohli navštívit zimní a letní verzi tohoto klubového hudebního festivalu a 16. listopadu vypuklo takové „zahřívací kolo“ s názvem Žižkovská noc - Warm up, které nás mělo navnadit před setsakramentsky nadupanou Žižkovskou nocí, jež se bude konat až v únoru příštího roku a doveze nám na Žižkov nejen kapely z české scény, ale i zvučná zahraniční jména.

V chladný podzimní den se otevřely brány klubů Matrix, XT3 a Kain, aby poskytly útočiště příznivcům různorodých žánrů k vyslechnutí 16 kapel za jednotné vstupné 80 Kč, jež se po osmé hodině večerní zvedlo na rovných 100 Kč. Každý platící dostal na ruku pásku, se kterou byl vpuštěn do všech tří klubů bez dalšího placení. Já jsem se vydala do Matrixu, kde byl z hlediska zaměření itneverends.cz program nejnabitější, a přestože jsem nestihla vyslechnout všechny zde hrající kapely, chtěla bych se s vámi podělit o své dojmy.

Na line upu nakonec chyběli Fox Tail Rockets, kteří ze zdravotních důvodů své vystoupení odřekli, což posunulo začátek ze šesté na sedmou hodinu. Akci zde tedy otvírali Disgusted World, které tvoří jen dva kytaristi. Kluci, jak sami uvádějí na svém bandzone.cz, se zkrátka rozhodli pro netradiční přístup, a tak hrají ve dvou, přičemž baskytaru a bicí nahrazují samply. Jejich tvorba je značně instrumentální, na kytaru to umí oba dost slušně, ale přesto mi chyběl nějaký ten vokál, jehož zde bylo opravdové minimum. Špatné nazvučení absolutně zabilo zmiňované samply; od kluků jsem poté čekala více pohybu a akce na podiu. Nemohu říct, že by mi neutkvěli v paměti, kapela skládající se ze dvou kytaristů není denně k vidění, ale mrzelo mě, že nijak nevyužili volného prostoru a naprosto zanedbali vokál, i když jej ovládají. Při jejich vystoupení se pod pódiem vytvořila relativně početná skupinka, která je dost solidně podporovala.

Po Disgusted World přišli na řadu mladí Morhold, taktéž z Prahy. Upřímně jsem byla zvědavá, co tahle parta předvede, protože již při zvučení se kolem pódia shlukovaly hloučky jak vlasatých metalistů, tak vyfešákovaných slečen - jejich nedočkavost na nich byla lehce rozpoznatelná. Upřímně, zvuk v Matrixu stál za starou belu a nejinak tomu bylo při setu této bandy. Kluci jsou poměrně dost mladí, ale spustili pořádně zostra. Mé nadšení bohužel brzy opadlo. Po instrumentální stránce se mají rozhodně ještě co učit, přesto vůbec nezněli zle; rozpaky ve mně vzbudilo střídání growlu a „čistého“ vokálu, což bylo naprosto mimo mísu. Lépe by rozhodně udělali, kdyby se drželi, co se vokálu týče, spíše té tvrdší stránky, která zpěvákovi rozhodně sedí víc. Vokálové pasáže ze sebe totiž přímo tlačil a navíc vůbec nezapadaly do celku. Tahle parta potřebuje zkrátka ještě spoustu času, aby dozrála a více se žánrově ucelila, protože jejich sound nepůsobí ani tak originálně, jako spíše nesourodě a amatérsky, což je velká škoda s ohledem na jejich instrumentální dovednosti. Morhold mě tudíž vůbec nenadchli, ovšem přihlížející u pódia rozjížděli šílené bitky – nerozeznala jsem zda pogovali, či moshovali, každopádně jejich aktivita nejvíce připomínala hru, která by se dala nazvat „Odrážej se, od koho můžeš". Působilo to neobyčejně komicky, ale pro kapelu je vždy dobré, když vidí nějakou zpětnou vazbu.

Následoval set post-hardcorové party z Liberce Attic Vanity, na jejichž živé vystoupení jsem se těšila o to víc, že bylo mé premiérové. Přestože se kolem stage motala jen hrstka lidí a nakonec bylo přihlížejících sotva něco přes deset, kluci to rozjížděli ve velkém stylu už od prvního tónu. Jejich specifický sound mě dokonale uchvátil a nutil mé nohy cukat se v kolenech jako o závod. Zpěváka Máru očividně vytáčela neposlušná šibenice od mikrofonu a celé jejich vystoupení, stejně jako všechny předchozí, trýznil velmi špatný zvuk. To ale klukům nezabránilo, aby to na pódiu pořádně roztopili, zvláště pak jejich druhý vokálový zpěvák Děky, a tak uvedli do varu i nepříliš početnou skupinku přihlížejících. Attic Vanity jsou jednoznačně hotová kapela a styl, který hrají, jim sedí jako ulitý a nemůžu jinak než přiznat, že mi tento večer zvedli náladu! Tudíž mi vůbec nevadilo, že svůj vymezený čas přetáhli, spíše naopak. Neodpustím si ale zalamentovat nad chabou účastí - tahle banda si rozhodně zaslouží početnější publikum a silnější ohlasy.

Poslední kapelou, kterou jsem ten večer mohla vyslechnout, byli plzeňští Shogun Tokugawa, jež jsou právem řazeni mezi špičky domácí scény. Bohužel kvůli technickým problémům hráli v Matrixu bez syntezátoru, což zamrzelo, ale na energičnosti a kvalitě výkonu jim to rozhodně neubralo. Počet přihlížejících se oproti vystoupení Attic Vanity zvedl, což se však - z mého hlediska - brzy ukázalo jako ne příliš dobrý úkaz. Již při prvních tónech totiž většina z přihlížejících začala škubat svými končetinami stejně šíleně jako zpěvák Jakub, což zapříčinilo, že v mžiku letěl půllitr echt smrdutého piva vzduchem a klasicky se nemohl rozplácnout jinde než na mém triku... Opomenuli  tento otřesný zážitek, tak na mě vystoupení Shogunů působilo dost dobře, a to i když nehrají zrovna to pravé ořechové, co si do svých sluchadel neustále hustím. Strašlivé nazvučení jsem již vypustila z mysli, jinak jim zkrátka nemám co vytknout. Šílené zpěvákovi pohyby mi neustále evokovaly obdobné pohyby Jeremyho Bolma z Touché Amoré a nepřestávala mě těšit celková aktivita kapely. Takhle si prostě představuju partu, která si svůj výstup naplno užívá a vyburcuje se k nemožnému.

Bohužel jsem už další kapely nezvládla vyslechnout, jak jsme již předeslala v úvodu článku, a tak pro mě byla tahle parta z Plzně sladkou tečkou na závěr. Žižkovskou noc - Warm up tedy hodnotím neutrálně a raději, než abych se se svými závěrečnými názory nějak unáhlila, si počkám, co nám přinese ta únorová "Žižkajda".

Geen