Report: Žižkovská noc v Kainu; Praha - 24.02.2012

Kdo: Nias + Shiro Ame + Run[a]way my son + Skywalker + Till We Drop + Birds and Wolves

Kde: RC Kain - Praha

Kdy: 24. 2. 2012

V pátek 24. února se otevřely brány dvanácti žižkovských klubů, barů a hospod, aby se do této městské části hříšného města pražského mohl po roce vrátit multižánrový festival Žižkovská noc. Na úvod něco o akci samotné, jelikož se jedná o opravdu specifický projekt. Na již zmiňovaných dvanácti stagích se v jeden večer představilo na 60 hudebních interpretů napříč snad všemi žánry, na které si jen vzpomenete, a to vše za cenu skoro symbolickou. Především pak pro ty, kteří tenhle nářez propásli, ale i pro zúčastněné, vám přináším report z RC Kain, jež pekelně rozpálila pětice pražských kapel v čele s budapešťskými TILL WE DROP.

Jako první premiérově vystoupila čtyřčlenná kapela NIAS, která je tvořená převážně bývalými členy post-hardcore uskupení Marina a doplňuje je kytarista z Morhold. V současné době hledají někoho, kdo by trvale obsadil post zpěváka, avšak žádná instrumentální „uspávačka“ se nekonala. Z Hradce Králové jim totiž přijel na pomoc řvoun Zdeněk Vágner, který svým řízným agresivním projevem bravurně dokreslil celkový sound uskupení. Kain praskal ve švech, mosh byl vskutku pekelný a rtuť v teploměru nebezpečně rychle stoupala. Živou interpretací své tvorby rozproudili krev obecenstvu do všech žil a žilek a já jen doufám, že ji tato nepochybně talentovaná a nadějná kapela brzo zachytí na nějaký ten nosič. NIAS mě zkrátka velmi mile překvapili, o dobré sehranosti kapely se nedalo pochybovat a stejně tak o tom, že o těchto borcích rozhodně neslyšíme naposledy. Doufejme, že v brzké době najdou zpěváka, který by vyhovoval celé kapele a doplňoval je minimálně tak dobře jako hostující Zdenda.

Sotva se přítomní stačili vydýchat a občerstvit, z prostoru pódia se již rozléhaly první tóny. Komu nebyl line-up cizí, věděl, že na řadě není nikdo jiný než SHIRO AME, vítězové Rock Café Contestu a soutěže o hraní právě na Žižkovské noci. Po roce se tedy vrátili na místo činu, aby předvedli, jak moc se za ten rok změnili. Za sebe tvrdím nejméně o 100 %. Ač to kluci určitě neradi uslyší, loni mě nijak neoslovili, spíše zklamali. Za ten rok, co jejich vývoj sleduji, mi ale neuvěřitelně přirostli k srdci, byť jejich tvorba není úplně šálek mé kávy. Našli směr, který jim sedí, dali mu svým projevem specifickou barvu a v českých hudebních vodách nemohou jinak než sklízet úspěch. Již od prvního songu Keep going se zdi Kainu otřásaly a omítka se drolila ze stopu, jak přítomní příznivci pařili. Nechyběla klasika I will not, při které se klubem rozléhal mocný sing along refrénu, jenž se snadno vryje do paměti. O show se kluci umějí postarat moc dobře, dohromady jim to skvěle ladí, a neboť pražskému publiku rozhodně nejsou cizí, o odezvu ze strany přihlížejících rozhodně nebyla nouze – dovolím si tvrdit, že to byl nejšílenější kotel, který jsem na jejich koncertě zažila. Obecenstvo si na závěr jejich setu ještě vyprosila přídavek Ember, z posledních sil zapařili, tleskali jako o život a po skončení se začali ploužit ze sauny, kterou ve stísněném prostoru vytvořili.

Ačkoliv v Kainu již bylo vedro a dusno opravdu pekelné, v plánu byl set božské sestavy RUN[A]WAY MY SON. Komu je tato kapela neznámá, řeknu k jí to, že se jedná vlastně o rodinnou post-hardcorovou sestavu vyznávající učení Ježíšovo. Ve jménu Abelově dorazili s náloží až hříšně dobré muziky v čele s krásnou zpěvačkou Janette – zkrátka dobré na pohled, dobré na poslech. Přestože koncertují poměrně hojně, já osobně jsem s nimi měla tu čest poprvé až teď v rámci letošní Žižkové noci. Myslím, že jsem rozhodně nebyla jediná, kdo byl překvapený, když se při druhém songu změnil zpěvaččin melodický čistý vokál v hluboký úderný growl. Ve stísněném prostoru nebylo k hnutí a nadechnout se byl nadlidský výkon, přesto to návštěvníky neodradilo si pořádně zatancovat. Neodpustím si podotknout, že celý večer vydrželo i kvalitní nazvučení, které dalo krásně vyniknout i synthu, jímž svou hudbu RAMS v novější tvorbě dokreslují. Nemohu jinak než chválit, neboť to bylo opravdu milé překvapení na první koncertní setkání s touto kapelou - obdobně jako u NIAS. Momentálně nahrávají nový materiál, tak doufejme, že nám jen brzo představí na další povedené akci.

Až z daleké Prahy se na Žižkov přijela předvést parta svérázů nesoucí hvězdný název SKYWALKER, která se poprvé po odchodu druhého kytaristy na pódiu objevila jako čtveřice. Kytarista David ale zvládal hrát „za dva“ celkem s ledovým klidem, a přestože se toto oslabení samozřejmě na zvuku kapely odrazilo, musím je pochválit, že i takto jim to šlape (a ne-li lépe než dříve). Hráli pro naši potěchu všechny skladby z jejich EP Arkham, ale nechyběly ani publikem osvědčené klasiky jako například track Better Place, do jehož rytmu si s radostí zaskákalo stále aktivní osazenstvo moshpitu. Vlhkost ve velmi omezeném prostoru klubu dosahovala úrovně vlhkosti v pavilónu indonéské džungle v pražské ZOO a bylo vážně neuvěřitelné, že přesto byli posluchači a „tanečníci“ prakticky neúnavní. Zpěvák Honza mezi ně několikrát vtrhnul, aby jim rozproudil krev ještě o nějaký ten stupínek výš. Jak to má taktéž ve zvyku, neodpustil si vyslat mezi lidi nějakou tu přínosnou zprávu. Pro páteční večer se zmínil o problematice kolem ACTA a stahování hudby, za což sklidil bujaré ovace. Nechyběla ani populární Out of Touch, při které proběhl první stagediving večera a samozřejmě mohutný sing along již notoricky známého refrénu.

Po půl desáté byli ke své show připraveni tahouni večera – maďarští TILL WE DROP z Budapešti, kteří k nám zavítali především se skladbami ze svého debutového CD The Summer Triangle, které vydali loni v listopadu. Prostor klubu se ale bohužel při jejich setu lehce vylidnil a i kotel samotný značně prořídl, i když borci, kteří se jím během výstupu TWD proháněli, byli evidentně znalí jejich tvorby a rozjížděli to opravdu ve velkém stylu. Tuto kapelu bych osobně specifikovala jako pop punkovou formaci lehce líznutou post-hardcorem, jejichž tvorba se nese ve velmi pozitivním duchu. Největší pekla rozjížděli hlavně, když hráli nejznámější pecky Twenty Two a Be Kind,Please Rewind!, ke kterým mají natočená i videa, a tudíž songy sklidily i největší ohlas u diváků, neb si je jistě při své „domácí přípravě“ nezapomněli pustit. Jako jednu z posledních písniček z jejich pátečního vystoupení nasadili B.R.O. (This one’s for our friend), kterou speciálně věnovali jednomu z jejich příznivců, jenž po celou hrací dobu poctivě pařil v rozžhaveném kotli.

Nepříliš vděčný post uzavírající kapely pro tentokrát padl na pražskou sebranku BIRDS AND WOLVES, jež přišla rozhýbat končetiny a rozvibrovat míšní tekutinu posledním přeživším ve značně veselém rozpoložení, což ovšem ty, kteří už s tou partou měli někdy čest, vůbec nepřekvapí. Jejich výstup byl živelný garážový bordel již od prvních chvil. Kluci zahráli svůj klasický set s neskutečnou vervou, především pak musím vypíchnout show, kterou předvedl kytarista Vegy, který nejednou nalétl do obecenstva pořádně prohřát struny. Příznivce jejich tvorby rozpohybovaly typický songy jako Winter Pie nebo We need to talk, ale bohužel se na přihlížejícím projevila již značná únava z proběhlého nářezu. Přesto se zpěvákovi Noisovi zřejmě zdálo, že potřebujeme zchladit, a tak do éteru vychrstl po citrónech voňavou minerálku, která pak ze mě táhla ještě ve dvě ráno. Rozhodně největší úspěch sklidila předělávka jejich starého songu s novým názvem František, který se stal již tradičním vrcholem jejich vystoupení. A jelikož je to již osvědčená klasika, i tohle ptako-vlčí zmrdstvo se dočkalo svého „sing along“.

Žižkovská noc zkrátka nezklamala – tak bych to shrnula v jedné větě. I když bylo v Kainu k zalknutí, atmosféra naprosto epesní a celý koncert hodnotím kladně. Během večera snad každá kapela poděkovala organizátorům, především pak Kateřině Jaré, která měla stage v Kainu na starost. Tudíž bych se k nim chtěla připojit a poděkovat za skvěle zpracovanou akci a výborný kulturní zážitek. Rovněž děkuju i vystupujícím kapelám neb takto spokojená jsem z koncertu neodcházela celkem dlouhou dobu. Doufám, že ti, kteří se nedostavili, těžce litují, a naopak ti, kteří se zúčastnili, nelitují nejlépe vůbec. Snad se příští rok sejdeme minimálně v tak hojném počtu a co nejdříve se dočkáme nějaké té zmenšené podoby ŽN, jako byla její loňská letní sestřička nebo podzimní Warm up! (report).

Geen