Report: Scarred By Beauty + The Blackstone Chronicles + At8onthepingpongtable + Shiro Ame; Praha - 06.11.2011

Kdo: Scarred By Beauty + The Blackstone Chronicles + At8onthepingpongtable + Shiro Ame
Kde: Praha - Chapeau Rouge
Kdy: 06.11.2011

Již potřetí se do naší české kotliny vrátila pětičlenná dánská formace Scarred By Beauty, která není obecně příliš známá, ale mezi „zasvěcenými“ je velmi populární. Naposledy se u nás ukázala v pražské Modré Vopici, ale její koncert byl špatně propagován, takže počet návštěvníků byl samozřejmě velmi nízký. Tahle parta by ale rozhodně neměla být přehlížena, zvláště milovníky experimentálního metalcoru, neboť její schopnost mísit melodičnost s pořádným corovým nářezem je přinejmenším obdivuhodná. Scarred By Beauty se tedy vrátili po necelých čtyřech měsících opět do matičky Prahy, ovšem tentokrát zavítali do útrob klubu Chapeau Rouge, kde jim byly předskokany hned tři české formace – pražští The Blackstone Chronicles a Shiro Ame a At8onthepingpongtable z Horažďovic.

Akci zahájili krátce po půl osmé Shiro Ame, které jsem naposledy slyšela na loňské Žižkovské noci, kde na mě kluci působili dost rozpačitě a nesourodě. Každý song byl úplně jiný a chybělo jim takové to osobní specifikum, zkrátka bylo na nich znát, že je to kapela, která se teprve hledá. V Chapeau mi ale dokázali, že už svou cestu našli a že mají na to vydrápat se mezi špičky domácí scény. Upustit od českých textů a zaměřit se na anglické, přitvrdit ve vokálech a pozměnit  osazení kapely (kytarista Lantis se přeorientoval na baskytaru, aby se tak se ujal čerstvě uvolněného postu po odchodu jejich dřívějšího basáka a do své sestavy kluci přivzali nového kytaristu - Honzu Schmida, který byl k vidění v metalcorové formaci krasavců Burned Inside před jejím rozpadem), to vše jim velmi prospělo, a tak neměli problém rozehřát přihlížející. Jejich čtyřicetipětiminutovka byla zkrátka dost nadupaná a na mnou oblíbený song „I will not“ to parádně rozjeli. Kluci mě tímhle vystoupením velmi mile překvapili a smazali absolutně všechny pochybnosti. Doufám, že tenhle osobitý zvuk jim zůstane a budou jej už jen pilovat.

Další v pořadí byla horažďovická parta pekelníků At8onthepingpongtable, kteří jsou velmi oblíbení jak u plzeňského publika, tak v Praze, kde si taktéž vytvořili slušnou fanouškovskou základnu. Před zahájením jejich setu se do Chapeau Rouge nahrnula přibližně desítka opozdilců a všichni přihlížející již netrpělivě očekávali rozjezd pořádné „condor party“. Pingpongáči samozřejmě nezklamali a jen potvrdili, že to, co dělají, umí sakra dobře!  Prostorem se nesl vražedný deathcorový sound, moshpit se slušně zaplnil a přes silné prostorové omezení nechybělo ani pořádné mávání kondořími křídly. Sypali do nás jeden breakdown za druhým, a přesto to neomrzelo, přičemž nebyla nouze ani o parádní kytarové vybrnkávačky. Klukům nelze snad nic vyčíst, pokaždé, když je slyším na nějaké akci, jsou zase o něco lepší a jejich zvuk, byť slyšitelně inspirovaný ve zvučnými deathcorovými jmény, je velmi specifický. Mají hold našlápnuto hodně vysoko a nelze jim upřít jejich místo mezi špičkami. A jen doufám, že se brzy dočkáme nějakého toho EP.

Následovalo vystoupení The Blackstone Chronicles, pražské party, která svou tvorbu specifikuje jako „modern technical progressive deathmetal“ a já je naživo slyšela teprve podruhé. Přestože jsou ve své pražské domovině velmi oblíbení a předskakovali známým kapelám, jakou jsou Bring Me The Horizon nebo War From a Harlots Mouth, do noty mi příliš nekápli. Kytary využívají všemožných „vychytávek“ a rifů, až to působí, že kytaristi chtějí hlavně všem ukázat, co všechno se svým nástrojem umí, a celkový zvuk pak nevyvolává obdiv nad jeho komplikovaností, ale působí na mě až nesourodě. Show byla dost slušná, za což vděčí hlavně zpěvákovi Vencovi, který neustále hecoval osazenstvo Chapeau Rouge k větší aktivitě. Kluci jsou dobří, což dokazuje i to, že jsou často obsazováni jako support velmi zvučných jmen, ale já osobně jsem si je neoblíbila ani napodruhé…

Nastal čas pro zlatý hřeb večera, na který se přišla podívat naprostá většina návštěvníků. Na pódiu rozpoutali brutální akci dánští Scarred By Beauty, kteří jdou do každého svého vystoupení naprosto naplno, a přesto, že Chapeau obývalo něco přes osmdesát přihlížejících, SBB hráli jako pro tisícový dav. Zvuku nebylo co vytknout, ostatně hned v úvodu článku jsem sound téhle party už vychválila. Domácí poslech bavil, ale verva, se kterou hráli již od prvního songu, tomu všemu dodala ještě víc šťávy, a tak jsem se mohla těšit ze skvělého hudebního zážitku. Kluci s publikem aktivně komunikovali, mosh byl naprosto vražedný a člověk jen čekal, kdy se mu začne na hlavu drolit omítka ze stropu. Bylo k vidění i několik nadšenců, kteří si jejich trička zakoupená na místě (za více než přívětivou cenu) oblékli hned, což kapelu jistě také potěšilo. Největší ohlas vzbudila hitovka ze stejnojmenného EP We swim, která donutila ostýchavce upustit od postávání v zadní části prostoru a přesunout se blíže k pódiu. Nechyběly ani další našlápnutý pecky jako Indika, Woman nebo Embers z jejich alba Sutra.

Tahle skandinávská parta prostě hrát umí víc než skvěle a při vystoupení jedou na 250 %. Není snad nic, co bych jim vyčetla, jejich set ve mně vzbudil naprosté nadšení. A o to víc si mě získali svým milým a vstřícným chováním ke každému, kdo za nimi přišel – ať už kvůli focení, nebo pořízení si něčeho z vymakaného merche. Tuhle nadupanou nedělní akci mohu hodnotit jen kladně a doufám, že k nám kodaňští rodáci zavítají co možná nejdříve!

GEEN