Report: Rancid + Tower Blocks + Saints and Sinners; Praha - 23.07.2012

Kdo: Rancid (USA) + Tower Blocks (GER) + Saints & Sinners (CZE)
Kde: Lucerna Music Bar - Praha
Kdy: 23. 7. 2012

23. července zavítali Rancid v rámci svého evropského turné do Prahy. A protože se jednalo o jejich debutové vystoupení na českém území, navíc k oslavě 20 let existence kapely, nenechal si tento koncert ujít snad žádný z fanoušků. V pražském Velkém sále Lucerny se na ně odhadem sešlo něco k dvěma a půl tisícům návštěvníků (kdo má přesnější čísla, ať dá vědět) a soudě podle okolních reakcí nebyl nikdo, kdo by si show této kalifornské punkrockové party řádně neužíval.

Den před akcí museli svou účast z rodinných důvodů bohužel zrušit Stomper 98, které nahradili pražští Saints & Sinners. Jejich set jsem bohužel z pracovních důvodů nestihl, čímž se jim veřejně omlouvám. Když jsem po osmé večerní do klubu dorazil, byl už slušně zaplněný a fronty se stály doslova na všechno, od záchodů po prodej nápojů. (K tomu si neodpustím malou odbočku, protože chtít za petku s neperlivou vodou 50 Kč, to není zrovna známka punku, holt vyhlášené ceny v Lucerně...)

Jako druzí se před nažhavené publikum postavili Tower Blocks, což je čtyřčlenná punková sebranka z Berlína, jež na scéně působí od roku 2000. Jejich řízné songy si určitě své příznivce našly, ačkoliv bylo znát, že valná většina osazenstva je zde kvůli někomu jinému. Každopádně se tu představili v dobrém světle a předvedenému setu nechybělo nasazení, basák při něm ještě stihl vyměnit baskytaru za kontrabas. Mnohé z fanoušků Rancid navíc potěšili coverem songu If The Kids Are United.

Po klasické pauze na výměnu aparatury si to po půl desáté přihnali na pódium hvězdy večera, Američané Rancid. A spustili hned od podlahy. Na úvodní hitovku Roots Radicals navázala neméně povedená Radio a v sále rázem stoupla teplota o několik stupínků výše. Vedro a dusno bylo zdrcující, ale většině fandů to nebránilo v tom, aby si s kapelou zpívali a při skladbách jaksepatří pogovali. Rancidi nám zahráli průřez celou svoji tvorbou, a tak mohly zaznít hity jako Maxwell Murder, Time Bomb, Nihilism, Black & Blue, Journey To The End Of The East Bay, Olympia WA, Old Friend, Hooligans či Red Hot Moon. Při posledním zmíněném tracku vytáhli na pódium jednoho z fanoušků a nechali ho zazpívat poslední třetinu této skladby, a že se toho dotyčný zhostil na výbornou, palec hore!

Vystoupení trvalo více jak 90 minut, což se mi zdálo trochu moc. Většina songů sice odsýpala a sklízela bujné ovace, ale na punkovou akci to je přeci jen dost, kor v takovém vedru, jaké se zde vytvořilo. Skupině samotné to však evidentně nevadilo, oba kytaristé byli stále v pohybu a Matt Freeman, jenž se ze svého místa takřka nehnul, to nahrazoval svým vyhlášeným basovým uměním.

V závěru, při kterém si Lars Frederiksen omotal kolem krku šálu fotbalové Bohemky, přišly na řadu také Fall Back Down či Ruby Soho. Setlist byl vážně poctivý, chyběla mi snad jen Out Of Control, ale to bych už toho chtěl moc. Nálada v průběhu celé akce byla totiž výborná, publikum, z většiny řádně punkově oblečené, rádo vypomáhalo svými chorály a tleskáním a kapela jim to svým dobrým výkonem vracela. Sice jsem z koncertu na zadek naspadnul - což je dáno i tím, že tuhle bandu už přeci jen neposlouchám tolik jako dřív -, přesto jsem si tuhle "Mighty Sounds afterparty" užil se vším všudy (tedy i s nějakým tím pivem za krkem). A stačilo se podívat kolem sebe, aby bylo jasné, že jsem nebyl sám.

Doufám, že se tento povedený kvartet na našem území ještě ukáže, fanouškovskou základnu tu má oddanou a rozhodně ne malou.

Akci pořádali Mighty Sounds a Conspiracy Concerts, kterým patří za všechny můj dík.

Jonash