Report: Anti-Flag + Like Torches; Stockholm - 25.07.2012

Kdo: Anti-Flag (USA) + Like Torches (SWE)
Kde: Debaser Slussen - Stockholm, Švédsko
Kdy: 25. 7. 2012

Anžto nejsem úplná domácí puťka a i na počátku osobní třetí dekády ve mně kousek života pozbyl, řekl jsem si: „Nebudeš teď tři měsíce, než ti začne semestr, trčet v Čechách a pojedeš tradičně zazevlit někam trochu jinam.“ Tentokrát rozhodnutí celkem kvapně padlo na Stockholm, s kamarádkou jsme sbalili pár flašek vína, sadu trenýrek a letělo se.

Faktem zůstává, že v srdci Švédska se každej den děje nějaká alespoň pro mě zajímavá kultura, takže finálně vybrat něco v duchu tvrdší muziky a dobrý show v jednom byl celkem vořech. Ruku na srdce – akce v zahraničí jsou prostě jinačí. Mají punc jedinečnosti, s ostatními jste se v životě neviděli a už taky patrně neuvidíte, takže můžete dělat drobínek bordel, pivo je na naše poměry drahý jak kaviár a co hlavně – vidíte kapely trochu jinak a téměř bez výjimky vám přijde, že si to prostě ty syčáci v zahraničí víc užívají.

Večer v designově našláplém klubu Debaser Slussen, rozlohou něco jako pražské Rock Café, plus navíc geniálně umístěnému v na první pohled nepřístupném prostoru mezi dvěma mosty, otevřeli tamější Like Torches. Komu to jméno nic neřekne – jedná se o přejmenovanou pětici You Ate My Dog, která spolupracovala na produkci aktuální desky se samotným Ryanem Keyem z Yellowcard. Album nese název právě Like Torches a kluci společně s vydáním v březnu prostě změnili jméno. Bratři Kärnové v pozicích frontmana a zpívajícího kytaristy dovedou sakra udělat show. Masitý post-hardcore říznutý popovějšími sekvencemi bez retuší rozproudil podstatnou část klubu, který byl naložený z větší části dvacátníky a z menší části starými pankáči. Hitovky Caffeine And Sleeping Pills nebo Still Lost zazněly s perfektním zvukem, když malé podium frontmanovi kapku bránilo v projevu, a tak jednoduše hupsnul mezi lidi.

Další pivko v přepočtu za dvě stovky (bůhvíproč tam taky točí Starobrno, to jsem ale standardně a dobrovolně oželel) mi nezkazilo chuť na hvězdu večera. Klub nebyl ani v nejmenším narvaný, dokonce spíš naopak. Zhruba 150 člověkolidí jsem vzhledem k relativně nízkému vstupu (přepočet 450 Kč) skutečně nečekal. Ale ono to bylo spíš ku prospěchu věci, jak se záhy dozvíme, že áno.

Anti-Flag mají k živýmu vystupování pěknej přístup. Kašlou na nějaký zdlouhavý vítání, představování nebo povinný monology rozplývající se nad krásou města á la „co všechno jsme viděli a tohle je prostě best town ever s nejhezčíma ženskejma na planetě“ (což by se zrovna v tomhle konkrétním případě dost hodilo). Takže nástup, Broken Bones, ahoj, my jsme Anti-Flag a nemáme rádi nácky, This Is The End (For You My Friend), Fuck Police Brutality a Stockholm byl na nohou. Nestárnoucí Justin Sane pak pronesl mrazící: „We don’t feel like we’re at a show, we feel like we‘re home in Pittsburgh playing in a garage for our best friends.“ Švédští fanoušci umí! Circle pity, mosh pity, vytleskávačky a tak dále… naprosto bez popudu kapely, což se na domácí scéně moc nevidí.

Set zhruba s patnácti kousky završili pensylvánští matadoři coverem od legendárních Clash – Should I Stay Or Should I Go – což byl i pro poslední postávající pokyn k tanci. „A teď bych si odpustil takový to, jak my zajdeme do backstage a vy musíte vyvolávat naše jméno, abychom se vrátili… prostě vám zahrajeme ještě pár pecek, co vy na to?“ – a my teda na to jako že jo, sakra! Úplně poslední Power To The Peaceful proběhla stylem, kdy si Pat Thetic odtáhl část bicích do publika, sednul na stoličku a rozjel to přímo mezi lidma. Když k němu doběhl ještě basák s mikrofonem, stoupl si na kopák a řval svoje „Whoa-oh!“ pár centimetrů od stockholmských ksichtů, bylo v gatích přítomných vymalováno.

Nemám rád takový ty nekonečný potlesky, jako třeba u Jirky Krampola v Nikdo není dokonalý po dalším suchým vtipu, ale do tohohle galapředstavení čtyř nestárnoucích pankáčů to sedlo jak hrnec na prdel.

Čtveřici fotek najdete v albu na našem FB profilu.

Míra Kajan