Papa Roach - The Connection (2012)
Datum vydání: 2. 10. 2012
Label: Eleven Seven Music
Délka: 44:23 / 13 skladeb
Odkaz: www.paparoach.com
Země původu: USA
Žánr: Hard rock / Alternative metal / Nu-metal
+ pár skladeb se povedlo; návrat rapu
- nuda; chybí energie; nevýraznost
Hodnocení: 45 %
Doporučené skladby: Still Swingin‘; Won’t Let Up; Not That Beautiful
The Connection neboli spojení. Spojení s fans, spojení s hudbou, spojení všech elementů skrz celou hudební kariéru. Tak odtud se bere název sedmé studiovky kalifornských Papa Roach. Kapela, která se proslavila hity jako jsou Last Resort, Broken Home, či rockovějšími Getting Away With Murder, Scars nebo Hollywood Whore. Ale dost už bylo nostalgie, pojďme se podívat, jak zní jejich nejnovější kousek.
"Nikdy jsme nezněli líp", toť velkohubé prohlášení frontmana Jacoby Shaddixe k novému albu. Klasický PR žvást každé druhé kapely o nové placce. Co na to říct? Hodnocení desky viděli všichni, takže na rovinu - nejlepší album? Ehm, ehm, kdy že se mám přestat smát? Tohle je nejhorší věc, co jsem kdy od této skupiny slyšel, a to musím říct, že jsem jejich velký fanoušek. A jak jsem byl nadšený, když jsem poprvé slyšel úvodní singl Still Swingin' a říkal si: "To bude peklo". Nu-metalová sloka s prvky dubstepu, chytlavý rockový refrén, jehož druhý part "We are the beacon in the dark" vleze spolehlivě pod kůži. Tenhle song má prostě koule, bez varování vás direktem knockoutuje k zemi, jen abyste vedle svých vypadaných zubů v tratolišti krve z posledních sil řekli "Chci jeftě". Až takovou sílu má; to se bohužel nedá říct o zbytku alba. Je celkem smutné, když je hned první singl to nejlepší, co lze slyšet na placce.
Ano, jak jde vidět, vrátil se rap (3x hurá!). S ním nově přišly i prvky electronic a častější využití syňťáků a kláves, což je přesně to, co Papa Roach potřebovali, aby nepřešlapovali pořád na stejném místě. Smůla je jen ta, že se s tím nedokázali chlapsky poprat a zakomponovat to do své tvorby tak, aby to fungovalo. Skoro celé album (najde se jen pár výjimek) je nevýrazné, monotónní, nudné a bez života. Každá píseň zní podobně té předešlé, horko těžko si budete pamatovat výraznější moment. Postrádám tu větší nápad, marně hledám chytlavé melodie. Vzpomínáte na nápěvy v Metamorphosis? Tak vzpomínejte, protože tohle všechno se vytratilo, je to fuč.
Snad ani nemá cenu zmiňovat úplně tragicky ubohé intro (dobře, teď jsem ho zmínil), které je naprosto nic neříkající a zcela zbytečné. To si snad pánové dělájí srandu, ne? I jako vtip na apríla by se to nepovedlo. Velké sarkastické ha-ha. Jo, ale počkat, oni to myslejí fakt vážně. Vyškrtnout ho z tracklistu by nám ušetřilo téměř minutové trápení. Ale abych nebyl pořád tak kritický, jak už jsem zmiňoval, najde se zde několik povedených písní. Jedna z nich je Not That Beautiful, ta je fajn. Stydět se nemusí ani Won't Let Up; spolu se Still Swingin' se jedná o dva tažné koně na celém albu. Rapovací sloku považuji za velice zdařilou, hlavně její druhou část. Shaddixovo hláskování slov L-O-V-E a M-U-R-D-E-R tomu dodává... vlastně tomu nic nedodává, jen to zní setsakramentsky dobře. Tenhle okamžik si osobně pamatuji z alba nejvíce. Píseň je dynamická a hezky odsejpá. Líbí se mi i text refrénu:
Sometimes you got to lose everything
To find out that you’ve always been running blind
You got to keep your head up
When the world won’t let up
Co se týká textů, je to takový standard. Zkažená láska, vztahy, pocity beznaděje a pomsty; na druhou stranu nevzdávat to a jít dál. Nesou se v osobní rovině a ničím nepřekvapí. Obsaženy jsou depresivní myšlenky frontmana reflektující jeho nedávný život. Budiž příkladem poslední track As Far As I Remember. Jedná se o další z těch vydařenějších. Tajemná a komorní ve slokách, houpavá a otevřenější v refrénu. “I’d rather die on my feet than live my life on my knees“, zpívá ke konci Jacoby. A já mu to tady věřím. Emočně vypjatější závěr s postupnou gradací, kde se pořádně rozjíždějí bicí, je supr zakončovák. Jen možná škoda, že přichází až v úplném závěru.
Nicméně ňákých pět písní album nezachrání. Teda resp. ano - jen z totálních sra... ééé, odpadu. Celkově si z The Connection odnáším smíšené dojmy. Je to špatné CD s několika skvělými songy. Očekával jsem moc a dostal málo. Paradoxně elektronika s nu-metalem desce neubírá, spíš naopak. Delux verze má ještě o dva tracky víc - ale věřte, že není o co stát. Stále stejně dokola se opakující kytarové riffy – nuda, děkuji, nechci, nashledanou.
