Modestep - Evolution Theory (2013)
Datum vydání: 11. 3. 2013
Label: A&M Records
Délka: 57:38, 15 skladeb / 1:41:32, 24 skladeb (Deluxe Edice)
Odkaz: https://www.facebook.com/modestep
Země původu: UK
Žánr: Dubstep / Electro / Rock
+ originalita; rozmanitost; chytlavost; hudební nástroje; kvalitní vokál
- hosté; deluxe edice je plná remixů, které mě vůbec nebaví
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Sunlight; Show Me a Sign; To The Stars
Ve světě elektroniky se opravdu nevyznám, ale i přesto jsem se rozhodl napsat pár slov o plnohodnotném debutu Evolution Theory od anglického kvarteta Modestep. Pokaždé, když jsem se snažil poslouchat nějakého interpreta tohoto žánru, například Skrillexe, jsem po chvíli vypínal, protože mě to absolutně nebavilo, nic mi to neříkalo. V následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč je to u Modestep jinak.
Na rozdíl od ostatních autorů není jejich hudba založena na samplování a změně polohy vokálu. Je jasné, že samply jejich hudba obsahuje, ale nejsou až tak dominantní, protože většina je hraná bubeníkem a kytaristou. Co se týče vokálu, není vůbec třeba měnit polohy, protože zpěvák zvládá svou roli opravdu bravurně. Smícháním dubstepu a rocku vytvořili nový subžánr, který nabízí spoustu nových a velice zábavných prvků hudby. Kapely mají v oblibě coverovat písně jiných kapel, ovšem když se pustí do něčeho originálního, tak je to z daného výsledku cítit na sto honů. Snad mě nebude někdo chtít pobodat, ale přesně taková je skladba Hurt od Nine Inch Nails, kterou posléze předělal Johnny Cash nebo hardcoristé Hundredth. A proč mluvím o pobodání? Protože hodlám přirovnat skladbu Sunlight k již zmíněné, nesmrtelné písni Hurt. Nepřirovnávám to žánrově, ani emočně, ale z hlediska coveru… Stojím si za tím, pokud někdo předělá Sunlight sebevíc do svého „štítku“, tak to poznat bude. Modestep budou znít vždy jako Modestep! Na svém debutu mají dva vyloženě radiové hity, za ně považuji otvírák desky Show Me A Sign a zmíněný Sunlight, které oplývají jednoduchým textem a chytlavou dubstepovou melodií prolínajíc se spolu s kytarovou linkou. Když už je opět řeč o kytaře, je třeba vyzdvihnout skladbu Freedom, která je nejtvrdším článkem desky, jakoby ukazovala, jak vydřená svoboda doopravdy je. Dále track Time, kde je opět vynikající kytara, která celý song unáší v proudu osmdesátek až do jazzového salonku, kde se usadíte a vychutnáte si doutník s dobrou whiskey. Jako poslední píseň bych chtěl zmínit To The Stars, která začíná klidným vybrnkáváním na akustiku za doprovodu stejně klidného vokálu, postupně vrcholí do hlasitější a tvrdší části songu, aby toho nebylo málo, na konci se objeví kytarové sólo. Na placce je také spousta hostů, ať DJů, či raperů, ale abych řekl pravdu, žádná ze skladeb až na Another Day mě neoslovila ani trochu, proto jsem je z playlistu vyškrtl, aby mě nic nerušilo v mém elektro šílenství. Každý host tam přinesl kousek sebe - a to je to, co mi vadí, ubírá to na „Modestep metru.“
Jak jsem řekl již na začátku, ve světě elektroniky se opravdu nevyznám. Vám možná Modestep jako originální nepřipadají, ale mě to zatraceně baví, a to se mi u tohoto žánru ještě nestalo. Tahle parta si mě na Rock For People (report) získala, určitě ji rád zase uvidím! Pokud jste recenzi dočetli až do konce, pusťte si mnou doporučený singl, třeba vás to chytne taky!
