Lower Than Atlantis - Changing Tune (2012)
Datum vydání: 1.10. 2012
Label: Island Records
Délka: 54:02 / 12 + 5 skladeb
Odkaz: https://www.lowerthanatlantis.com
Země původu: Velká Británie
Žánr: Rock / Grunge / Post-hardcore
+ povedené riffy; ozvláštnění struktur písní; bicí
- ruchy navíc mezi skladbami; monotónnost a podobnost písniček; chybí tomu koule!
Hodnocení: 70 %
Doporučené skladby: Love Someone Else, Scared Of The Dark, Go On Strike
Na Lower Than Atlantis lze žánr post-hc napasovat více než trefně, srovnáte-li jejich debutové EP Bretton (odkaz) s novinkou Changing Tune. Postupem času tvrdých vlivů ubývalo a letos jsme skončili u rocku. Far Q, na kterém se hardcore mísí s melodiemi, je jedním z mých nejoblíbenějších alb a i následující World Record mě bavilo, proto jsem se na letošní trojku opravdu moc a moc těšil. Ještě před albem přišel vynikající singl If The World Was To End (link), tomu ale celá deska nesahá ani po paty. Bohužel.
Mike Duce je podivín. Skvělý skladatel s příjemným hlasem, odpudivou výslovností a vizáží hipstera/dřevorubce, což ale není tolik důležité. Důležité je, že je divný a dokáže napsat povedenou písničku.
„Feeling estranged from myself today
More than usual anyway
I won't lie, I'm a weird guy
At the best of times I want to die
Hurry up and wait for the ending
And only then will I feel alive“
Jeho prologem je vysvětleno obé a hned prvním singlem se frontman obhajuje. Text je povedený, písnička pozitivní, myšlenka vztyčený prostředník, na nějaké fucky se tu ale nehraje. Proč? LTA vyměkli. A to hodně! Ze svých hardcore začátků si pamatuje nejvíc hlavně bubeník Ed a čtvrtá Wars With Words na ně taky nechá vzpomenout. Jinak jsou postupy rockové, ovšem některé pasáže pozměněné. Tady basa uhne, tady víc úderů na 4. dobu a většinu skladeb propojují hluky, šumy a pazvuky. Counting Sheeps například trefně zakončuje chrápání, jinde to ale vadí. Go On Strike je nejpovedenější pecka, bzučící kytara, perfektní refrén, v jednoduchosti síla. Je to jako dát orchestru nějaký instrumentálně primitivní tříakordový punk. Základ je furt stejný, ale nemůžete čekat, že muzikanti jen přehrajou, co se od nich čeká, bez známky invence a instrumentální hravosti. Normally Strange je dost temná, Scared Of The Dark akustická, intimní a nádherná díky něžnému hlasu Dear Prudence. Something Better Came Along je z větší části hodná, ale breakdown (ne jak jsme zvyklí) ukazuje i tu tvrdší polohu LTA. I Know A Song That Will Get On Your Nerves staví na punkrockovém tempu a patří k těm agresivnějším, riff je parádní, stejně jako většina na albu, které ani po několikerém poslechu nezanechá v palici jednoznačný názor, pocit, verdikt.
Prvotně jsem byl striktní a chtěl Changing Tune odepsat, z lásky ke kapele jsem mu ale dal šanci. Poctivý rock s přidanou hodnotou, jen nepozornému posluchači s nekvalitní aparaturou přijdou všechny písně stejné. Těm bystřejším už jen podobné, ale pořád to není taková pecka, jakou jsem od LTA čekal. Vliv z poslechu Foo Fighters namísto Black Flag, tak je to! Tvrdší už to nebude, lepší možná ano.
