Less Than Jake: Už 20 let nám servírují osobitou směs ska a řízného punk-rocku
Bláznivá floridská partička Less Than Jake, která patří mezi nejvýraznější jména na americké, potažmo světové ska-punkové scéně, si to pospolu válí už dvacátým rokem. A rozhodně si při poslechu její nové kompilační desky Greetings and Salutations nemůžeme stěžovat na to, že by pánům ubývaly síly a při poslechu vám scházela energie.
Čtyři ze současných pěti členů jsou v kapele prakticky od samého začátku, ale na nějakou ponorku to nevypadá. Když se Less Than Jake zastavili při své evropské koncertní šňůře v roce 2008 v Praze, byl to nesmírně pohodový zážitek. Pánové sice neměli z důvodu nuceného konce o desáté hodině večerní žádnou předkapelu, zato však odehráli delší set, než bývá zvykem. Ten se nesl ve velmi přátelské atmosféře, na stagi bylo veselo, kupříkladu se zde odehrála „soutěž“ mezi třemi slečnami o to, která z nich sní nejrychleji poctivý americký sendvič. Mimo to skupina překvapila tím, když se zeptala, zda-li se v klubu nenachází kompletní kapela, že by jí dala prostor. Což se také následně k překvapení všech stalo. Ruku na srdce: kolikrát jste něco takového viděli? Po odehrání setu zamířili členové LTJ mezi publikum na společné focení a prohození pár slov... A proč to všechno říkám? Jen abyste měli představu, jak bezprostřední a pozitivní muzikanti v Less Than Jake hrají.
V textech se objevují běžné věci, jako jsou párty, vztahy či jiné životní trable, často nechybí nadhled. Na rozdíl od evropských velikánů SKA-P (a dalších) se neřeší politická témata, přesto některé písně nutí k zamyšlení. Např. refrén songu All My Best Friends Are Metalheads, kde se zpívá:
Keep us from saying anything.
Can't separate from everything.
And all this really means is
you're one in a crowd
and you're paranoid of every sound.
Kapela je také známa pro svou oblibu bonbónů PEZ, podle nichž vznikl název její debutové desky Pezcore a jejichž motiv najdeme na oficiálním merchi. Ale už zpět k samotné hudbě. LTJ od samého začátku jeli na třetí vlně ska a za těch spoustu let si vytvořili typický zvuk a nezaměnitelnou tvář. Dechová sekce, zastoupená pozounem a saxofonem, se skvěle doplňuje s říznějšími kytarovými riffy, často na povrch vystupující basovkou a bicími, jež nemají problém jak s rychlými, tak pomalejšími tempy. Velký podíl na tom všem mají samozřejmě téže oba vokalisté, baskytarista Roger Manganelli a kytarista Chris Demakes, jejichž charismatické hlasy táhnou celou formaci kupředu.
Celkový projev tohoto kvintetu na pódiu, humor a energie jsou to, čímž si získali spousty fanoušků po celém světě. Cení se určitě i to, že LTJ si jedou stále to své, a i když ska-punková hudba upadá mezi posluchači do pozadí a není o ní slyšet tolik jako dřív, pánům to je evidentně jedno. Jejich tvorba se za dvě dekády příliš nezměnila. Sice nevím, jak to máte hozený vy, ale pro mě to je - třeba jako v případě NoFX - velkým plusem. Těch bandů, které se kvůli určitým trendům změnily a začaly hrát to, co chtějí a na čem frčí jiní, ne co chtějí ony samy, je až až...
Less Than Jake mají za sebou už nespočet EP, kompilačních alb, živáků a sedm řadových desek, a to včetně komerčně nejúspěšnějšího CD Anthem (2003) či následujícího In with the Out Crowd z roku 2006, jímž se dostali zase o něco více do širšího povědomí. Stalo se tak zejména díky hitovce The Rest Of My Life, k níž vzniklo také hudební video (níže), jež má na serveru YouTube přes dva milióny zhlédnutí. Za zmínku stojí i épéčko Greased, na němž se, jak název napovídá, nacházejí coververze skladeb z muzikálu Grease (Pomáda).
Když se dostaneme do současnosti, máme před sebou už výše zmíněnou, nedávno vydanou kompilačku Greetings and Salutations, na níž se poskládaly předešlé dvě EP: loňské Greetings from Less Than Jake (recenze) a letošní Seasons Greetings from Less Than Jake, doplněné dvěma novými kousky. Pořád to šlape. Pořád to je nesmírná pohoda. Pořád to jsou ti staří známí Less Than Jake. A já doufám, že si to samé budeme moci říci i za dalších deset let.
