Inekafe - Právo na šťastie (2011)

Datum vydání: 14.11.2011
Label: Universal Music
Délka: 43:27; 14 skladeb
Odkaz: www.inekafe.sk
Země původu: Slovensko
Žánr: Pop-punk
+ velice chytlavé melodie; spousta energie; texty
- podobný koncept jako minulé album
Hodnocení: 80 %
Doporučené skladby: Špinavé objatie; Čo ak nie; Ani minútu

Přestávka to byla dlouhá, ale po vydání této novinky mám takový pocit, že ani nebyla ke škodě. Jestli dobře počítám, tak Inekafe působí na hudební scéně už dobrých 16 let. Za tu dobu stihli vydat celkem 7 alb (včetně dem), přičemž minulý rok v listopadu přibylo ještě osmé, které nese název Právo na šťastie. Pojďme se tedy podívat, jaké je.

Jak jsem již naznačil, IK nejsou žádným nováčkem a s jejich tvorbou se už nějaký ten pátek setkáváme. Není tedy divu, že na aktuálním CD úspěšně zúročiili snad všechny zkušenosti, které za ta léta posbírali. Desku načíná velice energický song Čo ak nie?, jehož velice nadupaný refrén mě opravdu baví. O tom, že track list je sestavený na výbornou, se přesvědčíme hned v zápětí. Následuje totiž o něco pomalejší Právo na šťastie hned za ní zase melodická píseň Karanténa citov. Skladby tedy nešlapou pouze v jednom tempu, ale i přesto na sebe moc hezky navazují. Díky tomu je poslech od začátku až do konce více než zajímavý a jen tak neomrzí.

Další, za co bych Inekafe pochválil, jsou texty. Přímé, nápadité, jasné a hlavně ze života snad každého z nás. V tomhle ohledu pro mě vždycky patřily k nejlepším a ani v případě tohoto alba tomu není jinak. Z tohoto hlediska mě zaujaly hlavně Figúrka, Paralyzovaný a také singl Ani minútu, který je obdařený ještě trubkou. Díky ní vzniká výborná ska melodie. Z těch pomalejších bych rád zmínil dvě písně - Keď všetko sa (k)rúti a Špinavé objatie. Právě z druhé zmíněné mám opravdu skvělý pocit! Podle mého názoru patří na vrchol této desky. A dost možná je to i nejkrásnější ploužák, který tato formace vytvořila.

Na tak dobrém albu, jako je tohle, se chyby hledají jen velice těžko. Avšak přeci jen tu je jedna maličkost. Mám pocit, že chlapci nejspíše postupovali podle stejného návodu, jako u předchozí nahrávky. Konceptuálně mi přijde totiž dost podobné. I přesto jsou jejich staré dobré metody očividně stále funkční. Osobitý zvuk Právo na šťastie ale rozhodně nechybí a musím říct, že mě nijak nezklamalo. Spíš naopak! Rozhodně je zase o kousek dospělejší a výše uvedených 80 % si právem zaslouží. Tato formace nám dala jasně vědět, že ještě není na odepsání a že bychom s ní měli stále počítat!

Vojtáno