Hawthorne Heights - Hope (2012)
Datum vydání: 5. 6. 2012
Label: Cardboard Empire
Délka: 26:47 / 8 skladeb
Odkaz: www.hawthorneheights.com
Země původu: USA
Žánr: Alternative-rock / Pop-punk / Post-hardcore / Emo
+ osvědčená záruka dobrého pop-punku; JT Woodruff
- pro nenáročné posluchače; po chvíli nudí
Hodnocení: 60 %
Doporučené skladby: New Winter; Stranded
Odhodlání populárních amerických rockerů Hawthorne Heights vytvořit v útlém časovém úseku na svém vlastním labelu Cardboard Empire tři EP desky nestojí ani nadále nic v cestě. Po slušně přijatém prvním EP s názvem Hate (recenze) se k posluchačům v deštivé centrální Evropě dostává druhá malá nálož - Hope.
EP čítá osm skladeb, s emocemi se již klasicky nešetří, polovina písní je veselejšího rázu, polovina smutnějšího. Přeci jen se ale z textařsky temnějšího období desek Fragile Future (2008) a Skeletons (2010), negativně kořeněného bolestivou ztrátou zakládajícího spoluhráče Caseyho Calverta, dostala formace v čele s hlasově nezaměnitelným JT Woodruffem do trochu přímočarejších a optimističtějších vod. Koncept aktuální EP desky Hope to dostatečně zdůrazňuje - z každé skladby skutečně čiší skrytá naděje, texty jsou prošpikovány víceméně veselejšími náladami s ohledy do budoucna. Příkladem budiž refrén prvního singlu New Winter:
Home is where I lay my head tonight
At the end if an overnight drive
I watch these cars go passing by
I, I look at this Midwestern sky
In the middle of an Ohio night
I feel like I am alright
Podstatným problémem desky je ale fakt, že neobsahuje žádnou vyloženou hitovku, a co hůř - těch nadprůměrných skladeb je také pomálu. Úvodní There Was A Kid představuje minutu a půl suchého mluveného slova s ambientním pozadím. Následně přichází singl New Winter a čekáte, že se deska po této jednoznačně nejlepší skladbě alba rozjede, nicméně následuje zase zpomalení a chytlavých melodií se musíte doprošovat zuby nehty.
Takže resumé? Prvním pohledem vás na nové desce Hawthorne Heights patrně nic nepřekvapí. Muziku na posledních pár albech dělají beze větších změn a experimentů. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud zrovna v ušních kanálcích potřebujete závan nadprůměrně odvedené pop-punkové práce, je tato formace již po celou dekádu kvalitní volbou. (A pořád z toho smrdí něco z poslední desky Senses Fail. Což je zde míněno jako jednoznačná pochvala.)
Míra Kajan
+ naděje; přímý tah na bránu; na albu zazní povětšinou hitovky
- píseň Stranded; monolitost alba
Hodnocení: 75 %
Doporučené skladby: Running in Place (Niki Am); Vandemonium
Necelý rok od načnutí trilogie ípíček mých oblíbených Hawthorne Heights se ke mně dostala prostřední část skládačky, a to dokonce s předstihem skrze jejich vlastní MySpace. Těžko pohledat jinou kapelu, která může líp reprezentovat emo žánr. A teď nevyslovuju pochvalu nebo poklonu, NIC pozitivního! Jasně, každý z nás se měl zlomené srdce, každý z nás mívá někdy deprese nebo je mu smutno. Ne každý z nás ale může říct, že byl na tour, kde bubeník proletěl čelním sklem tourbusu a už nevstal, nebo že neprobudil kytaristu, který se před šlofíkem předávkoval. Loňská Nenávist (recenze) byla vyhrocenou zpovědí čtyř kluků, kteří zahodili dětství pro rocknroll a krutě za to zaplatili. Po deseti letech na scéně přichází vyrovnání se se vším tím svinstvem. Naděje.
V duchu konceptu otevírá album opět intro, recitace There Was a Kid (Part 2) o chlapci, který to rozhodně nemá jednoduché, rozdíl oproti předchozímu EP napovídá název. „Sing the song of hope, it’s all I really know.“ Realita je pořád stejně syrová, vyrovnat se s ní nám ale namísto nožů a pilulek pomáhá naivní pocit, že všechno bude lepší. New Winter je reprezentující hitovka v rychlejším tempu, se silným refrénem a klavírním závěrem doprovázejícím dětský hlásek. Už první tóny třetí stopy Running In Place si zamilujete. Tahle věc prostě nemá chybu. Druhá sloka zrychlí až do punkového tempa, které se v rámci alba objeví ještě jednou a dokresluje onu pozitivnější náladu. Poslouchači znalí kapelní tvorby si navíc všimnou návaznosti na první album. Už je to deset let, The Kid vyrostl a vyrovnává se se svou neopětovanou platonickou láskou z mládí, jejíž jméno ukryli HH do závorky. Druhá kytara melodicky doplňuje opěrnou rytmiku a funguje to skvěle od začátku do konce! Naděje umírá poslední, ale umírá. I tak by se dala přirovnat skladba Stranded, která spolu s následující Nowhere Fast patří tvoří pomalejší a vyloženě neveselý tandem. Zatímco druhá zmíněná svou dvouminutovou stopáží a tišeným zvukem nevadí, Stranded tu vyloženě překáží. První půle je emo připomínající Is This What You Wanted? z předchozí Hate, na rozdíl od ní ale nemá takovou sílu, a když se v závěru ozve pištění a znovu refrén, je toho moc. Eponym Hope nezačíná dvakrát veselým sdělením, refrén je ale jasný, stejně jako ten z Vandemonium. „The best times I have ever had, we’re riding with my friends in this van.“ Zakončuje Chemicals, a stejně jako před rokem uzavírá EP stejný motiv, jako na úplném začátku.
Hawthorne Heights nedělají veselou muziku, jejich šestá nahrávka ale disponuje oním zhudebněným pocitem, který vyvolává úsměv na tváři a pohled vstříc lepším zítřkům. Není lepší než Hate, ta měla větší sílu. Hope, ovšem obsahuje v rámci žánru hitovky, které si budete pouštět znovu a znovu, přestože jsou si vzájemně dost podobné a někdo tohle prostě nepřekousne. Mimo ně stojí Stranded jako jediná vyloženě slabá píseň nahrávky. A tak krom jednoho (ovšem subjektivně braného) závažnějšího nedostatku a jedné drobnosti není EP co vytknout. Všichni víme, že život je boj a nikdo z něj nevyvázne živý. Naděje ale umírá poslední…
WAGHiSS
