Hawthorne Heights - Hate (2011)

Datum vydání: 2011
Label: Cardboard Empire
Délka: 27:04; 9 skladeb
Odkaz: https://www.facebook.com/HawthorneHeights
Země původu: USA
Žánr: Alternative rock / Emo / Pop-punk
+ vokály; texty; melodie; neomrzí
- někomu nemusí sednout barva čistého zpěvu
Hodnocení: 90 %
Doporučené skladby: Wasted In NYC; Four White Walls; Passengers

Americká parta Hawthorne Heights je po roce zpátky a vydává novinkové EP pojmenované Hate, které má být prvním dílem chystané trilogie. Posledním zářezem byla ještě donedávna deska Skeletons, přičemž se hodí říci, že s novou plackou se pánové vrací ke svým kořenům. To je dáno i tím, že se odprostili od velkých vydavatelství a vydali ji na svém vlastním, nověvzniklém labelu Cardboard Empire.

Hate zní syrověji, agresivněji a celý zvuk je hutnější. Textově, jak už název i napovídá, se zaobírá pocity frustrace, zoufalství či nenávisti. A protože je zpěvu krásně rozumět, tak i méně anglicky zdatní pochopí, o čem že právě zpívá a co se odehrává. K samotnému zvuku nemám sebemenších výhrad, vše zní, jak má.

Poslech nám začíná krátkým intrem, které se přeleje do první skladby Is This What You Wanted?, jež uvedou emotivními vokály. Zpěvák JT Woodruff se po celých 27 minut dobře doplňuje s řvounem Micahem Carlim a celé se to pěkně a nenásilně dostává do ušních bubínků. Ačkoliv je možné, že někomu nemusí barva hlasu prvně jmenovaného úplně sednout, to už je ale otázka vkusu. Hned další věc Divided otevírá vydařený kytarový riff, přičemž prim zde hraje i výborné screamo, a vy si dost možná mnete ruce a pro sebe si říkáte, jak se nám to slibně placka rozjíždí. A co teprve, když prozradím, že její druhá polovina je na tom ještě lépe!

Jednou z nejsilnějších skladeb je totiž pátá Wasted In NYC. Ta má šťávu už od samotného úvodu, excelentí je pak zejména refrén s povedenými vokály a změnou rytmu u bicích. Ale žádná píseň zde není slabá a nebudete mít nutkání některou z nich přeskočit. Přesto bych se rád dostal až ke konci, kde stojí za větší pozornost Four White Walls, s pop-punkovými slokami a srozumitelným textem, a hlavně závěrečná Passengers. Chytlavá melodická linka, srdceryvný refrén a sbory ve druhé polovině skladby, až běhá mráz po zádech. Celé to uzavírá melodie, která nám už zazněla v intru.

Mě tohle épéčko, na němž není nouze o silnou atmosféru, zkrátka nadchlo, což je, myslím, z recenze zřetelně vidět. A vám jej můžu vřele doporučit také. Neomrzí ani po více posleších a rádi se k němu vrátíte.

JONASH